Nedávno se v několika evropských odborných médiích včetně českých objevily zprávy o tom, že jeden z pobaltských států, Litva, hodlá u svého pozemního vojska přejít na divizní strukturu – resp. vybudovat divizi, která by do sebe zahrnula prakticky všechny složky pozemních vojsk litevské armády. To vyvolalo celou řadu zajímavých diskusí včetně otázky, zda by něco takového neměla uskutečnit i Armáda České republiky. Byl by však takový krok pro AČR skutečně vhodný?

Foto: Nedávno se v několika evropských odborných médiích objevily zprávy o tom, že Litva hodlá u svého pozemního vojska přejít na divizní strukturu. To vyvolalo celou řadu zajímavých diskusí včetně otázky, zda by něco takového neměla uskutečnit i Armáda České republiky. | AČR

Litevská armáda

Litevská armáda je ovšem v mnoha směrech jiná než AČR, což vyplývá i z rozdílnosti mezi oběma státy, Českou republikou a Litvou. Litva má především výrazně menší populaci, necelé 3 miliony, zatímco Česká republika má více než 10 milionů obyvatel. Litva má tedy mnohem méně lidí vhodných pro vojenskou službu. Litva je také podstatně chudší, kdy její HDP na obyvatele zaostává za českým, a proto vzhledem k nižšímu počtu obyvatel má i nižší celkový HDP. Stát tak má k dispozici méně finančních prostředků, což se pochopitelně obráží i ve výdajích na obranu.

Psali jsme:Život začíná nad 4G - příběh našeho bývalého bojového pilota AČR

Odlišnost litevské armády je dána i historickým vývojem. Zde lze připomenout, že Litva se spolu s Lotyšskem a Estonskem osamostatnily v r. 1991, v návaznosti na celkový rozpad Sovětského svazu. Ostatně, právě dění v Litvě, nesouhlas se sovětskou politikou se staly jednou z rozbušek pádu Sovětského svazu – většina litevského obyvatelstva se nikdy nesmířila se sovětskou nadvládou. To ale znamenalo, že Litva stála před složitým úkolem vybudování státních struktur, a to včetně ozbrojených sil.

Právě vybudování relevantní armády bylo pro malou, chudou Litvu nesmírně složité. Litva de facto neměla na čem stavět. Většina jejího mužského obyvatelstva sice prošla za dob Sovětského svazu povinnou vojenskou službou, vyšší velitelské funkce ale byly Litevcům zapovězeny. V Litvě byla dislokována celá řada jednotek sovětské armády, ale většinu jejího zařízení si odcházející sovětská armáda odvezla. Z toho důvodu musela Litva svou armádu stavět doslova na zelené louce. Právě to se ale oproti např. AČR ukázalo velkou výhodou – armáda se nemusela vyrovnávat s dědictvím bývalé komunistické armády.

Za této situace se Litva plně spolehla na pomoc západních států, zejména pak severských zemí. Od těchto zemí tak Litva dostala celou řadu systémů západní provenience – nutno ovšem říci, že převážně se jednalo o starší, lehkou techniku. Vzhledem k této spolupráci se západními zeměmi malá litevská armáda budovala své pozemní jednotky po západním vzoru v brigádní struktuře.

Je také třeba zmínit, že Litva spolu s Estonskem a Lotyšskem byla vzhledem ke své historické zkušenosti vždy jasným odpůrcem ruské politiky, a před Ruskem varovala i tehdy, kdy se mnohé západní státy (především Německo, ale i Francie) snažily s Ruskem všemožně spolupracovat a vycházely mu vstříc. Litva proto od svého vstupu do NATO udržovala své vojenské výdaje na doporučené úrovni 2 % HDP, čehož Česká republika dosud nedokázala dosáhnout.

Psali jsme:Minometný přepad - aneb jak jsme narazili na tvrdý odpor Talibánců

Po ruské anexi Krymu v r. 2014 pak Litva své vojenské úsilí ještě znásobila. Litevské vojenské výdaje dnes výrazně převyšují doporučenou hranici 2 % HDP, a blíží se úrovni 3 % HDP. Je také nutno zmínit, že v reakci na ruskou agresi vůči Ukrajině Litva obnovila povinnou vojenskou službu.

I přesto patří litevská armáda v rámci NATO k těm menším. Hlavní sílu pozemního vojska tvoří dvě brigády.  Jedná se mechanizovanou brigádu Iron Wolf, což je z hlediska organizačního standardní brigáda se třemi mechanizovanými prapory a dělostřeleckým praporem se samohybnými děly PzH-2000. Druhou klíčovou jednotkou je motorizovaná brigáda Žematija, opět se třemi prapory a dělostřeleckým praporem s děly M-101.

Tyto dvě brigády doplňuje záložní pěší brigáda Aukšaitia, ve které se koncentruje výcvik záložníků. Přesto tato brigáda představuje plnohodnotný bojový svazek, protože jednotlivé její stupně byly aktivovány v r. 2017, v reakci na ruskou agresivní politiku Litevská armáda je poměrně dobře vyzbrojená, byť ovšem převáženě staršími zbraňovými systémy, dodanými v rámci vojenské pomoci. Nejpočetnějším prostředkem pro přepravu pěchoty jsou starší americké obrněné transportéry M-113, část z nich ale byla dodána Ukrajině. Ve významných počtech slouží americká děla M-101. Příznačné je i vysoké nasycení protitankovou technikou.

Litevská armáda již řadu let usiluje o modernizaci své výzbroje, a nakupuje i moderní zbraňové systémy. Nejvýraznější akvizicí se stal nákup německých obrněných transportérů Boxer, kterých si zatím pořídila 90, z toho minimálně 30 ve verzi KBVP, s izraelskou věží Samson. Byl ale již uzavřen kontrakt na dodávku dalších 120 ks, takže celkový počet by měl přesahovat 200 ks. Významným posílením litevské armády se stala akvizice německých samohybných děl PzH-2000. Nejnovější akvizicí je nákup francouzských samohybných děl Caesar, důležitý je i nákup amerických lehkých obrněných vozidel JLTV. Litevská armáda nicméně postrádá celou řadu kategorií zbraňových systémů. Jedná se především o tanky. Velké úsilí proto Litva vkládá právě do pořízení aspoň jednoho tankového praporu, který by měl čítat 54 tanků ( M-1 Abrams nebo Leopard 2). Stejně tak Litva postrádá pásová BVP, jejich úlohu ale zjevně budou suplovat obrněné transportéry Boxer. Mimořádně důležitým je připravovaný nákup amerických raketometů HIMARS, které díky svému vysokému dostřelu dodají litevské armádě schopnost působit i na velké vzdálenosti.

Právě tyto prvky by tak měly tvořit připravovanou litevskou divizi. Jeden tankový prapor, tři brigády i se svými dělostřeleckými útvary, a jednotka vyzbrojená raketomety HIMARS.  Důležitá je i PVO, která bude tvořená především nedávno pořízenými systémy NASAMS. Je nutno říci, že takováto divize je strukturou poněkud atypická. Stejně tak je ale třeba říci, že neexistuje nějaká univerzální definice struktury divize. Různé státy mají různou strukturu divizí, která často vychází i z historické tradice daných armád. Obvykle se divize skládá ze tří brigád – jedné obrněné, a dvou mechanizovaných (plus dělostřelecké jednotky, podpůrné prvky atd.), stejně tak ale v mnoha armádách mají divize brigády 4, někdy naopak jen 2. Přesto lze konstatovat, že ona plánovaná litevská divize má z hlediska organizačního svou racionalitu; jednotlivé prvky do sebe zapadají, a vzájemně se doplňují.

Litevský plán na vytvoření divize se ovšem setkává i s námitkami, a to i v samotné Litvě. Velmi častou je otázka, zda má smysl vytvářet právě jen jednu jedinou divizi. Určité pochyby vyvolává i to, že tato divize má být složena jak z jednotek profesionálních vojáků (brigády Iron Wolf a Žematija), tak i ze záložních vojáků – tedy jednotkami lišícími se intenzitou a tedy i kvalitou výcviku. Nejčastější je ovšem ta výtka, že divizní struktura přináší další řídící prvek, a tedy i vyšší byrokracii, vyšší personální náklady. Přesto se litevské vedení rozhodlo jít právě touto cestou. Vytvoření divize, sloučení všech významných jednotek do pouze jednoho útvaru dává totiž armádě možnost koncentrovat úsilí. Umožňuje to, aby všechny klíčové prvky byly v pravý čas na pravém místě - vytvoření jediné divize coby organizačního prvku výrazně napomáhá i managementu pozemních sil. A to jak v době míru, kdy toto uspořádání pomáhá šetřit prostředky, tak i v době konfliktu. Přednosti tohoto uspořádání obzvláště vynikají i vzhledem k členství Litvy v NATO, kdy jí umožňují lepší spolupráci s dalšími jednotkami dalších států NATO, které jsou umístěny v pobaltských zemích, aby posílily obranu těchto zemí před možným ruským útokem. To, že se litevská armáda vydala cestou vytvoření divize, lze proto označit za správný krok.

Divize jako vhodné řešení pro AČR?

I proto se objevuje přirozená otázka, zda by se obdobou cestou neměla vydat také AČR, zda by neměla v svém pozemním vojsku vytvořit divizní strukturu. Určitým problémem je, že v českém mediálním prostoru představa přechodu na divizní systém často vyvolává asociace s někdejší ČSLA. Bývalá, nesmyslně veliká armáda komunistického Československa postavená na branné povinnosti a povinné vojenské službě totiž měla větší počet divizí – a to jak tankových, tak mechanizovaných apod. Tyto divize navíc byly nasyceny obrovským množstvím techniky. To vše ale bylo umožněno jen díky obrovským výdajům ze státního rozpočtu, které nakonec vedly k ekonomickému vyčerpání bývalé ČSSR.

Je navíc třeba podotknout, že ony divize bývalé ČSLA byly budované podle sovětského vzoru. Byly to tedy divize až příliš velké, těžkopádné, jak ukázaly ostatně i zkušenosti samotné sovětské armády. I proto od tohoto modelu prakticky všechny bývalé státy Varšavské smlouvy odstoupily. Např. polská armáda sice disponuje divizního strukturou, ta je ale vybudována podle vzoru americké armády. Stejně tak i samotné Rusko se částečně vrátilo k divizní struktuře, podoba těchto divizí je ale úplně jiná než za dob Sovětského svazu. I proto by bylo nesmyslné se k tomuto zastaralému modelu vracet.

Dnešní AČR je ostatně v situaci zcela jiné. Dnešní AČR má sotva tolik jednotek, aby vytvořila jednu jedinou divizi. Možná úplně stejně jako armáda litevská. I proto se nabízí otázka, zda by nestálo za to se litevským příkladem inspirovat. Armáda České publiky je ovšem od litevské armády značně odlišná. Je podstatně větší, přesto je jí v lecčem podobná. Také AČR má dva hlavní, nosné útvary pozemního vojska.  Jedná se především o 7. mechanizovanou armádu, která je jediným těžkým obrněným útvarem AČR. Od srovnatelné litevské brigády Iron Wolf se liší tím, že je postavena na pásových BVP, která mají navíc v brzké době nahradit moderní západní BVP CV-90.

Výhodou české armády je to, že již disponuje tankovým praporem. Ten sice zatím disponuje jen staršími modernizovanými tanky T-72M4CZ, nicméně byl již zahájen výcvik na tancích Leopard 2, které se mají v blízké době stát hlavním typem českého tanku. Důležité je už jen to, že tento prapor existuje, že je zde vytvořena určitá struktura, že jsou zde vycvičení tankisté.

Dalším důležitou jednotkou je 4. brigáda rychlého nasazení. Z hlediska NATO jde o klasickou mechanizovanou brigádu, postavenou na bázi obrněných transportérů Pandur II. Tyto dvě nosné jednotky doplňuje dělostřelecký útvar v Jincích. Ten se již připravuje na své přezbrojení na samohybná děla Caesar, u kterých je výhodou, že jich bylo nakoupeno relativně velké množství. Vedle těchto jednotek AČR disponuje i celou řadou dalších útvarů, zmínit lze především výsadkový pluk v Chrudimi. Výsadkový pluk je ale specifickou jednotkou, jeho zařazení po bok běžných pozemních útvarů do nějaké divizní struktury by nedávalo smysl.

Pokud se podíváme na tuto strukturu s nadhledem, pak lze konstatovat, že obdobně jako v případě litevské armády má česká armáda akorát tolik nosných prvků, aby dokázaly vytvořit divizi. Taková divize by měla všechno, co by divize měla mít. Divize by totiž vždy měla mít těžký obrněný prvek (tanky a pásová BVP) coby hlavní údernou sílu. A vedle toho by měla mít i nějakou lehčí pěchotní jednotku či spíše jednotky, schopné plnit úlohu doplňujícího prvku, ale stejně tak i celou řadu dalších úkolů. Z výše zmíněného ale vyplývá, že právě tyto prvky AČR již má.

Z tohoto pohledu je ale také zřejmé, co dnes AČR chybí. A to ani ne tak kvůli nějakému ideálu divizní struktury, ale především proto, aby vytvořila skutečně efektivní údernou sílu. Čím dál víc se především ukazuje, že AČR chybí třetí nosný prvek, existující vedle 7. mechanizované brigády a 4. brigády rychlého nasazení. A to i třeba na základě zkušeností ze zahraničí, z dalších, srovnatelných armád, ale i ze zkušeností z bojů na Ukrajině. Jak bylo zmíněno, tímto prvkem nemůže být výsadkový pluk v Chrudimi.

V litevské armádě tímto třetím prvkem bude brigáda Aukšaitia, složená primárně ze záložníků. Zdánlivě se nabízí, aby v AČR tímto třetím prvkem byla jednotka postavená na bázi Aktivních záloh. Něco takového by ovšem bylo chybné. Aktivní zálohy se sice velice osvědčily a mají své nedílné místo ve struktuře AČR, bylo by ale mylné kombinovat jednotky lišící se intenzitou výcviku, ale i složením výzbroje atd.

Mnohem lepším řešením by bylo vytvoření zcela nové brigády. Zde lze podotknout, že AČR tak jako tak musí posilovat, a již nyní plánuje navyšovat své početní stavy. Ono navýšení by se pochopitelně mělo promítnout i do její struktury. Vytvoření zcela nové jednotky by proto bylo zcela přirozeným krokem. Je samozřejmě otázkou, zda by se mělo jednat o plnohodnotnou brigádu (tedy se třemi prapory a odpovídajícími podpůrnými prvky), či zda by nepostačoval – obdobně jako v případě výsadkářů – pouze pluk. Je ale zřejmé, že takováto jednotka by neměla vznikat jen pro samotné posílení početních stavů, měla by mít jasně stanovené úkoly, a právě z toho by mělo vyplývat, zda by mělo jít o brigádu či pluk.

Stejně tak se čím dál víc ukazuje, že AČR potřebuje nějakou jednotku opírající se systém dálkové projekce síly, schopný působit na větší vzdálenost. V litevské divizi tyto úkoly bude plnit prapor vybavený raketomety HIMARS. Je proto otázkou, zda by se cestou akvizice těchto raketometů neměla vydat i AČR, když se jí tato cesta vzhledem k dobrým vztahům České republiky s USA a čím dál větším rozšířením raketometů v Evropě do značné míry nabízí. Je ale zřejmé, že tuto roli by nemohly plnit běžné raketomety ráže 122 mm, jako je např. moderní český raketomet RM-70 Vampire, jejichž výkony, především dostřel jsou na něco takového nedostatečné. Hypotetickou alternativou by spíš mohly být úderné drony, které v současnosti AČR také stále postrádá. Po vytvoření těchto jednotek, jakož i nezbytném doplnění dalšími prvky by bylo možno vytvořit v AČR divizní strukturu, resp. jednu divizi.    

Je ovšem zřejmé, že proti vytvoření takovéto divize by obdobně jako v případě Litvy byly i četné námitky. Jednou z těchto případných námitek je to, že divizní struktura je vhodná především pro početné armády velkých států, armády, které mají hodně brigád, pro které je vhodné vytvořit nějaký vyšší řídící stupeň. A nikoliv pro stát, mající jen malou armádu a malý počet vojáků. Jenže čím dál víc se ukazuje, že divizní struktura je paradoxně vhodná i pro státy malé, s málo početnými armádami, kdy jim nabízí možnost začlenit své jednotky do struktury jedné či dvou divizí, a koncentrovat tak své síly.

Stejně tak by se jistě objevila námitka, že takováto divize by stejně nebyla plnohodnotná, že by se nemohla vyrovnat divizím, jakými disponuje armáda USA či Velké Británie. Je ale nutno podotknout, že v NATO neexistuje žádná předepsaná struktura pro divizi. Zkušenosti z konfliktů poslední doby navíc ukazují, že je vhodnější budovat divize menší, protože takové divize jsou mnohem operativnější - jsou lehčí, a je snadnější je nasadit. Zřejmě nejvážnější námitkou proti vytvoření divize by bylo to, že by takováto divize vytvářela další stupeň řízení. To by znamenalo více byrokracie, vyšší personální náklady atd.

Ani to ovšem není zcela pravdou. Je třeba si uvědomit, že takováto divize by převážně jen implementovala již stávající jednotky. Opírala by se tedy primárně o jejich velící prvky. Samotná velící struktura divize by mohla být velice omezená, mohla by zahrnout primárně ty prvky, které se již dnes starají o koordinaci jednotlivých útvarů. Nejednalo by se tedy o nějaký nárůst byrokracie, a také nárůst personálních nákladů by byl zřejmě minimální (byl-li by vůbec). 

Vytvoření divizní struktury, vytvoření divize má jednu obrovskou výhodu. Takovýto krok by stávající jednotky víc stmelil, a především by je zařadil do jasné a přehledné struktury. Vytvoření divize by výrazně usnadnilo koordinaci jednotlivých prvků AČR, a to právě těch klíčových. To by mohlo vést spíše k snížení nákladů než k jejich zvýšení. V době míru by divizní struktura napomohla managementu, řízení pozemního vojska. Napomohla by i jejich logistice, jednotky by mohly sdílet i některé prvky zázemí. A v době krize, v době nějakého zvýšení napětí by urychlila jejich případnou aktivizaci, uvedení do stavu bojové připravenosti. Jak se dnes díky ukrajinskému konfliktu ukazuje, taková schopnost je dnes potřebnější víc než kdykoliv dříve.

Zdroj: armyrecognition.com, Armáda ČR