Po dobytí ostrova Guam, který obsadila americká 3. divize námořní pěchoty (3rd Marine Division) a 77. pěší divize (77th Infantry Division), zavládl na ostrově tak nějak klid. Jenže japonský odpor byl na ostrově stále aktivní a vedl partyzánskou válku. Proto 3. divize musela zůstat na ostrově a vyřídit i poslední zbytky aktivních nepřátel. Součástí 3. divize byla i 25. logistická rota (25th Depot Company), která se skládala z afroamerických mariňáků. Ti byli neustále pod tlakem od velení kvůli barvě své kůže. V prosinci 1944 dorazily nové posily k pěchotním útvarům, které měly doplnit počty mariňáků, jež padli během bitvy o Guam. Tihle nováčci si vůbec nevážili práce 25. logistické roty, která každý den tvrdě pracovala v přístavu a černoští vojáci jim byli trnem v oku.

První střet

24. prosince dostalo devět Afroameričanů volno po dobu 24 hodin za příkladnou službu a všech devět jich odcestovalo do města Agana. Mariňáci ve městě popíjeli v barech a hledali zábavu u místních slečen. Těm se mariňáci líbili, protože černošské vojáky nevídali každý den.

Foto: Vzácný snímek afroamerických mariňáků v přední linii Peleliu, září 1944. | USMC 127-10W-741/96331, Bailey

Psali jsme:North American B-25 Mitchell – nejvyráběnější střední bombardér se proslavil prvním náletem na Tokio

V jednom baru, kde se afroameričtí vojáci bavili,  se také nacházela skupinka bělošských mariňáků, kterým se však vůbec nelíbilo, že si ženy raději povídají s černochy, nežli s nimi. Proto se mariňáci chopili zbraní a začali po Afroameričanech pálit. Osm černých mariňáků uteklo zpět na základnu, avšak jeden zůstal pohřešován, protože se ve městě ztratil. Černí mariňáci tedy vymysleli záchrannou operaci, které se účastnilo dalších čtyřicet jejich bratrů ve zbrani. Vzali si dva náklaďáky a vydali se do města najít pohřešovaného spolubojovníka. Jednomu Afroamerickému mariňákovi během jízdy do města došlo, že se pravděpodobně strhne pěkná mela, až tam dorazí 40 ozbrojených vojáků, proto raději předem zavolal na vojenskou policii a varoval je.

Foto: Černoši bojovali stejně odvážně, jako všichni ostatní. Rasová segregace byla naprostou hloupostí. Na snímku Staff Sgt Timerlate Kirven a Cpl. Samuel J. Love, Sr., kteří právě obdrželi Purpurová srdce za zranění, které utrpěli v bitvě o Saipan | Flicker

Vojenská policie včas zareagovala a zablokovala vstup do města. Navíc v tu dobu informovali vojenští policisté černé mariňáky, že jejich pohřešovaný kolega se našel a byl odvezen na základnu, takže se můžou všichni otočit a vrátit zpět, což se také stalo. Okolo půlnoci, 25. prosince, však přijel do černošského tábora náklaďák plný bílých mariňáků, kteří přijeli dělat do tábora provokovat s falešným odůvodněním, že prý někdo po jednom bílém mariňákovi hodil kámen. Celá tato výtržnost byla ukončena poté, co přijel velitel roty a všechny poslal pryč.

Eskalace

Celá tato potyčka mezi bílými a černými mariňáky vyeskalovala smutnou událostí, kdy se jeden Afroameričan vracel z města Agana a byl zastřelen dvěma opilými mariňáky. O dvě hodiny později byl zastřelen další černošský mariňák. Zprávy o mrtvých se ihned dostaly do 25. logistické roty. Hned následující ráno přijel do tábora jeep s bělošskými mariňáky, kteří okamžitě spustili palbu na každého černocha, kterého viděli. Stráž tábora palbu opětovala a postřelila jednoho vojenského policistu, který v jeepu seděl. Útočníci poté naskákali zpátky do jeepu a ujeli. Během jejich cesty zpět do Agana však byli pronásledováni ozbrojenými Afroameričany. Ti však byli u samotného města vojenskou policií zastaveni a následně zatčeni za údajnou vzpouru, krádež vojenského majetku a pokus o vraždu.

Psali jsme:Morbidní a neefektivní kaiteny – japonská sebevražedná torpéda

Konec sporu

Major General Henry Louis Larsen a Walter Francis White dostali na starost celé vyšetřování a po celou dobu procesu stáli na straně Afroameričanů. I přes tento fakt bylo nakonec 43 afroamerických mariňáků odsouzeno na několik let, protože se tím námořnictvo/námořní pěchota nechtělo zabývat. Díky Whiteovi bylo odsouzeno i pár bílých mariňáků. White na tomto případu pracoval usilovně dál a nakonec byli v roce 1946 všichni Afroameričané propuštěni z vězení a námořnictvo uznalo svoji chybu. Černoši za 2. světové války bojovali stejně odvážně, jako všichni ostatní vojáci a rasová segregace, která se často objevovala, byla naprostou hloupostí.