Austrálie si vybrala americké bitevní vrtulníky Apache
Austrálie nebyla příliš spokojena s evropskými bitevními vrtulníky a rozhodla se je vyměnit za americké. Tisková služba australského ministerstva obrany oznámila, že vítězem výběrového řízení v rámci programu LAND 4503 se stal americký typ Apache.
Australské ministerstvo obrany oficiálně oznámilo záměr vyměnit bitevní vrtulníky Tiger společnosti Airbus v létě roku 2019. V rámci programu vyzbrojování byl naplánován nákup 29 (z toho 5 pro výcvik a jako záloha) nových helikoptér k náhradě 22 provozovaných strojů Tiger ARH. Dodávky nových vrtulníků Boeing AH-64E Apace Guardian mají být zahájeny v roce 2025.
Foto: AH-64E v australských barvách | archiv společnosti Boeing Australia / CC BY NC-ND
Bitevní vrtulník AH-64E Apache Guardian je vyzbrojen 30mm rychlopalným kanónem M230 v dálkově ovládané zbraňové stanici, neřízenými raketami a protitankovými řízenými střelami. Vrtulník je chráněn kevlarovým pancířem a polyakrylátovými pancéřovými deskami. Tato ochrana mu dává vysokou schopnost přežití. Stroj je schopen pokračovat v letu i po zásahu z kulometu ráže 12,7 mm, nebo kanónu ráže 23 mm. Všechny klíčové systémy vrtulníku jsou duplikovány. Posádku tvoří pilot a operátor, každý z nichž však může zcela samostatně ovládat vrtulník i jeho zbraně.
AH-64 Apache je americký bitevní vrtulník používaný od sklonku studené války až po současnost. Ve službě u letecké složky US Army a v některých dalších ozbrojených silách nahradil starší typ AH-1 Cobra.
Apache byl zkonstruován v 70. letech jako vrtulník pro boj proti obrněné technice. Byl navržen na odhalování a ničení tanků při vysoce mobilním boji a mohl také poskytovat palebnou podporu pozemním jednotkám. Byl vyvinut z prototypu Hughes YAH-64, jenž poprvé vzlétl v roce 1975.
V roce 1981 byly tři předvýrobní stroje AH-64 předány armádě na druhý operační test. Tento armádní test dopadl výborně a jeho důsledkem bylo rozhodnutí přejít na motor T700-GE-701, jehož výkon byl 1259 kW. Na konci roku 1981 dostal AH-64 označení Apache v souvislosti s tradičním armádním využíváním indiánských kmenových jmen pro své vrtulníky. Vrtulník společnosti Hughes byl v plném rozsahu schválen pro výrobu 15. února 1982.
30. září 1983, přesně osm let po prvním letu, roloval leteckou továrnou společnosti Hughes v Mese v Arizoně první vrtulník pro americkou armádu. Jednalo se o slavnostní představení. Šlo však jen o formalitu. První série strojů byla armádě dodaná až za rok. Téhož roku byla společnost Hughes koupena společností McDonnell Douglas za 470 milionů dolarů. Hughes se později stal součástí společnosti Boeing díky spojení firem Boeing a McDonell Douglas v srpnu 1987. V roce 1984 se dílčí náklady na výrobu AH-64 pohybovaly na úrovni 7,8 milionu dolarů a průměrná dílčí cena jednoho vrtulníku byla přibližně 13,9 milionů amerických dolarů i s náklady na vývoj.
Celkem bylo americké armádě dodáno 827 vrtulníků AH-64A Apache. Poslední vrtulník byl dodán 30. dubna 1996. Verze AH-64A je základní verze původního útočného vrtulníku. V roce 1991 po operaci Pouštní bouře byl navržen modernizační program pro 254 strojů AH-64A. Zlepšení obsahovalo nové rotorové listy, GPS, vylepšené navigační a komunikační systémy. Program B byl schválen americkým kongresem a bylo na něj vyčleněno 82 milionů dolarů. V roce 1992 byl program zrušen. Modifikace navigačních a komunikačních systémů se postupně instalovala do modelů AH-64A a byla součástí modernizace. Dodatečné financování kongresem mělo za následek modernizaci AH-64A na verzi AH-64B +. Více finančních prostředků změnilo plán, aby se s přešlo na AH-64C. Modernizační program C zahrnoval všechny změny včetně montážního stěžně pro Longbow radar nad hlavním rotorem a novější motory. Po roce 1993 bylo označení C vypuštěné.
Foto: AH-64D nad Bagdádem | Wikimedia Commons
AH-64D je vyvrcholením programu moderního amerického bojového vrtulníku. Pokročilý model AH-64D Apache Longbow je vybavený vylepšenou sestavou radiolokačních a zbraňových systémů, kvůli lepší schopnosti přežití. Hlavním vylepšením oproti typu A je kupole AN/APG-78 nainstalované nad hlavním rotorem, ve které je radar Longbow. Ten pracuje na milimetrových vlnách. Označovaný je zkratkou FCR (Fire Control Radar, dosl. „radar řízení palby“) a je lepší, než kmitočtový radar (Radar Frequenci Inferometer, RFI). Další modernizace zahrnují vylepšení systémů typu D na úrovni komunikace mezi Apachi, a to i když ostatní nemají primární kontakt s cílem. Tímto způsobem může skupina vrtulníků Apache naráz zneškodnit množství nepřátelských cílů při zaměření pouze jedním vrtulníkem. Vrtulníky Apache, které obsahují všechny tyto vylepšení jsou stále označované jako AH-64D Longbow, i když nemají kupoli na konci rotorové hřídele. Tato je mimochodem snímatelná a může být mezi vrtulníky vyměňovaná. Vrtulníky byly dále modernizované výkonnějšími rotory T700-GE-701C a plně integrovaným kokpitem. Přední pancířový trup byl rozšířen tak, aby vyhovoval novým systémům. Většina existujících kapacit zůstala zachovaná z původní verze A. První verze AH-64D úspěšně vzlétla 29. září 1995.
V únoru 2003 byl dodán armádě první modifikovaný Apache Blok II. Blok II obsahuje modernizaci digitálních komunikačních systémů.
Modernizační Blok III byl spuštěn v roce 2008. Zahrnuje zvýšení digitalizace, společný taktický rádiový systém, vylepšené motory a řízení vrtulníku, schopnost ovládat UAV, nové kompozitní listy rotoru a vylepšený podvozek. Novými rotorovými lištami, které úspěšně ukončily testování v květnu 2004, zvýšil vrtulník svou cestovní rychlost, horizontální stoupání a manévrovatelnost. Armáda USA plánuje modernizovat celou flotilu AH-64D Apache na Blok III standard. V roce 2012 došlo k přeznačení strojů AH-64D Block III na AH-64E, aby byla tak vyloučena záměna s variantou AH-64D Block II.