B-36 Peacemaker: historicky nejvyšší bojový letoun s největším rozpětím křídel
Convair B-36 byl americký mezikontinentální strategický bombardér, který měl neoficiální název "Peacemaker". V celé historii letectví se jedná o největší bojový letoun co do výšky a rozpětí křídel. Přítomnost takového letounu ve vojenské službě byla užitečná především jako varování Sovětům o vzdušné a technologické převaze Spojených států.
B-36 byl prvním bombardérem na světě, který měl technické možnosti pro mezikontinentální let. Dne 11. dubna 1941 vznesl Letecký sbor americké armády (USAAC) požadavek na mezikontinentální bombardér. Původní požadavek na maximální rychlost 720 km/h, dostup 14 000 metrů a maximální dolet 19 000 km se však ukázal jako příliš náročný a překračoval tehdejší technologické možnosti. Z tohoto důvodu USAAC 19. srpna 1941 snížilo požadavky na maximální dolet 16 000 km, efektivní bojový rádius 6 400 km s pumovým nákladem 4500 kg, cestovní rychlostí mezi 390 a 480 km/h a dostupem 12 000 metrů. Prototyp XB-36 pak vzlétl v srpnu 1946. V roce 1949 stroje obdrželo United States Air Force a roku 1951 byly stroje zařazeny do řadové služby.
Foto: Prototyp XB-36 (vpravo) vedle sériového B-29 | Wikimedia Commons / Public domain
Sériová výroba letounů Convair B-36 výrazně překročila původní objednávku na 100 letounů a trvala do 14. srpna 1954. Celkem bylo vyrobeno 384 bombardérů různých modifikací a určení. Dva exempláře byly také použity při experimentech programu atomového letounu, kdy byl na jejich palubu umístěn funkční jaderný reaktor o výkonu 1 MW. Tento program byl zastaven a zrušen v roce 1958. Na všechny bombardéry počínaje modelem Convair B-36D byly instalovány kromě 6 pístových motorů s hvězdicovým uspořádáním válců také čtyři přídavné proudové motory J47-GE-19. Z tohoto důvodu je B-36 v záznamech veden jako letoun s 10 motory dvou různých typů.
Proudové motory se používaly pouze ve dvou fázích letu: při vzletu resp. při stoupání a získání dodatečné výšky a při zrychlení nad cílem. Po většinu letu však zůstávaly tyto motory nečinné, proto hrozil vznik námrazy. Aby tomu konstruktéři B-36 zabránili, zdokonalili systém ochrany proudových motorů proti námraze tím, že ohřev pylonu a motorů napojili na celkový systém ohřevu letounu.
Posádku B-36 tvořilo celkem 15 osob. Pro obranu měl bombardér 6 dálkově ovládaných zatahovacích střeleckých věží, pevnou příďovou a ocasní věž, celkem 16 kanónů ráže 20 mm. Vibrace při střelbě z těchto účinných zbraní však často způsobovaly poruchy elektronické vakuové trubice a selhávalo tak řízení navigace a letounu.
Poté, co se koncem 50. let objevily sériové modely B-52, které B-36 ve všech parametrech překonávaly, bylo o budoucnosti Peacemakeru rozhodnuto. Brzy byly všechny tyto letouny americkým letectvem vyřazeny z provozu. K tomuto rozhodnutí vedla i nízká spolehlivost a časová náročnost servisu pístových motorů ve srovnání s motory proudovými.
Jak již bylo zmíněno, pohonnou jednotku letounu B-36 tvořilo 6 pístových a 4 proudové motory - "šest točivých, čtyři hořící". Protože však tato instalace byla nespolehlivá a představovala nebezpečí požáru, posádky bombardérů změnily výraz na následující: "Dva točivé, dva hořící, dva kouřící, dva kašlavé a další dva se nepočítají."
Za zmínku stojí, že B-36 je spojen s incidentem, který mohl vyústit v plnohodnotnou jadernou katastrofu. Dne 22. května 1957 jeden ze strojů B-36 přepravoval termonukleární bombu z Biggsova armádního letiště v Novém Mexiku na leteckou základnu Kirtland. Při přiblížení k cíli však bomba z bombardéru vypadla a termonukleární projektil dopadl na zem ve vzdálenosti necelých 500 metrů od skladu jaderných zbraní a 7 km od řídicí věže letecké základny. Bomba po dopadu na zem explodovala, což by za normálních podmínek iniciovalo detonaci plutoniového jádra. K jadernému výbuchu však nedošlo a v místě pádu vznikl kráter o průměru 8 metrů a hloubce 4 metry.
B-36 se nikdy nezúčastnil skutečného boje. Jeho modifikace RB-36 však byla hojně využívána jako průzkumný letoun. Velké rozměry umožnily umístit na letoun kamery s vysokým rozlišením. Díky svým schopnostem létat ve velkých výškách byl B-36 pro tehdejší protiletadlové dělostřelectvo nedostupný. Existuje předpoklad, že v padesátých letech B-36 podnikl řadu průzkumných letů nad územím Číny a Sovětského svazu.
Kromě toho byl B-36 také využit v programu na vytvoření letounu s jaderným pohonem. Speciálně upravený letoun NB-36H s funkčním jaderným reaktorem na palubě dokonce prováděl zkušební lety za účelem vědeckého zkoumání vlivu radioaktivního záření na posádku a různé systémy letounu. Práce na vytvoření letounu s jaderným pohonem však dále nepokračovaly.
Zdroj: warhistoryonline