V průběhu času bylo na bojištích k vidění množství podivných vozidel různého určení, ale jen málo z nich bylo tak nápadných jako autobus typu B "Pigeon Loft", tedy Holubník. Spojenecká vojska tato vozidla hojně využívala během první světové války. Technologický pokrok je brzy učinil nepotřebnými, ale ve své době svou funkci, vlastně příbuznou aktuálně do AČR zaváděným spojovacím vozidlům TITUS, plnily.

V první světové válce se utkaly nejvýznamnější mocnosti světa. Sto let po průmyslové revoluci se snažily využít nové technologie, aby získaly výhodu na bojišti. A některé z těchto inovací se ve válce skutečně osvědčily. Podle očekávání mezi ně na první místa patřil automobil.

Foto: Londýnský autobus typu B přestavěný na armádní mobilní holubník | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Filadelfský experiment (pokus armády o cestování v čase / teleportaci)

Významné byly také kulomety. Plně automatické protipěchotní zbraně dokázaly napáchat obrovské škody tím, že obráncům dali obrovskou výhodu před útočníky a jejich tehdejšími prostředky a metodami. V reakci na to ovšem byly také poprvé představeny tanky. Ty umožňovaly armádám překonávat při útoku a bezpečně před protivníkovou palbou náročný terén a sehrály významnou roli nejen v zásadní bitvě na Sommě. Poprvé se objevily výrobky osobní hygieny, jako byly kapesníky a hygienické vložky, a také náramkové hodinky.

Nové vynálezy byly sice na bojištích vidět, i když ne všechny se vždy osvědčily. Vzhledem k tomu, že válku vedly globální mocnosti, stala se nesmírně důležitou komunikace, spojení. Spojenecké i centrální mocnosti potřebovaly vzájemně koordinovat strategii bitvy a varovat spojence před blížícím se nepřítelem.

V roce 1914 byl nasazen telegraf, ale na bojišti nebyl vždy efektivní, resp. praktický. Zařízení bylo těžkopádné. Stejně tak ho sužovaly technologické problémy. Namísto použití nejnovější technologie se armády obrátily na nástroj běžně používaný v mnohem starších konfliktech: nastoupil poštovní holub.

První použití poštovních holubů na bojišti se datuje do 6. století př. n. l., kdy je perský král Kýros používal k posílání zpráv po celé své říši. Ještě v roce 1914 byly účinným způsobem posílání zpráv. Holubi byli pro tuto práci nejvhodnějším ptákem, protože dokážou urazit obrovské vzdálenosti a přesto se vrátit domů. Jsou také nesmírně rychlí, dokážou cestovat rychlostí až 150 km za hodinu.

Psali jsme:Náhodný objev tajného úkrytu člena plzeňského gestapa

Ptáci byli ovšem do jisté míry a často jen na jedno použití. Nepřátelští bojovníci mohli zmařit doručení zprávy jejich sestřelením, i když zasáhnout malé zvíře, které vzlétlo z protivníkova zákopu, vyžadovalo skvělé střelecké schopnosti. Kromě nepřítele ale číhala v konfliktu na holuby řada dalších náhrad, a jako prostředek spojení nebyli ze své přirozenosti nejspolehlivější. Jako řešení problému se posílalo zpravidla několik holubů se stejnou zprávou, čímž pravděpodobnost, že ji adresát obdrží, velmi vzrostla.

Poštovní holubi, které Spojenci používali v první světové válce, byli nejen inteligentní a rychlí, ale také efektivní. V roce 1914, když Němci táhli k řece Marně, byli vypuštěni ptáci, aby varovali Spojence před jejich blížícím se postupem. Zpráva se dostala na velitelství včas a zabránila katastrofě.

Jeden z ptáků, kteří doručovali zprávy během bitvy u Verdunu, pojmenovaný Cher Ami (drahý přítel), byl vyznamenán Croix de Guerre, Válečným křížem, jedním z nejprestižnějších francouzských vojenských vyznamenání. Válku tento hrdina nepřežil. Na své poslední misi v říjnu 1918 doručil zprávu, přestože byl postřelen. Rozhodující zpráva, nalezená v kapsli zavěšené na jeho roztříštěné noze, zachránila 194 amerických vojáků "ztraceného praporu" 77. pěší divize. 

Mobilní vozidlo Holubník nebylo původně určeno k použití na bojišti. Šlo původně o autobus typu B. Jakmile konflikt začal, množství jich bylo zrekvírováno a přesunuto z londýnských ulic na frontu. Na střechu přestavěných autobusů byly připevněny holubí klece. Mezi vylepšení patřilo také to, že byla sedadla pro cestující v obou patrech odstraněna, okna ve spodním patře byla zakryta prkny a brlení v horním patře bylo nahrazeno okny, zakrytými sítěmi, kterými byli ptáci podle potřeby a úkolu vypouštěni.

Ještě během druhé světové války používala jen Velká Británie asi 250 tisíc poštovních holubů k mnoha účelům, včetně komunikace s osobami v týlu nepřítele. Příkladem byl belgický špion Jozef Raskin. Dickinova medaile, nejvyšší možné vyznamenání za statečnost udělované zvířatům, byla udělena 32 holubům, včetně holuba G. I. Joea Armády Spojených států a irského holuba Paddyho.

Zdroj: warhistoryonline