Asi od přelomu 60. a 70. let minulého století lze ve vyspělých armádách světa pozorovat výrazné posilování palebné síly motostřeleckých a mechanizovaných jednotek. Těžištěm této zvětšené palebné síly se postupně stala nová bojová vozidla pěchoty, která z velké části vytlačila obrněné transportéry sloužící převážně pouze jako prvek přepravy jednotek na bojiště. Sofistikovaná bojová vozidla pěchoty zajistila také podstatně lepší ochranu pěšáků před palbou i před případnými účinky zbraní hromadného ničení. 

Jednotlivé armády, i když jsou třeba svázány do bloku s jinými armádami, přistupují k použití bojových vozidel pěchoty různě. Buď jim tak velí jejich bojové řády, zažité zvyklosti nebo pocit, že právě ony to dělají nejlépe. U některých armád bojová vozidla pěchoty stále poněkud  více plní podpůrnou roli sesedajících jednotek (jako např. u armády „červených křížů a čaje o páté“) a u jiných jsou zcela jednoznačně hlavním prostředkem řešení palebných misí (jako např. armády „černých křížů a pěnivého moku“). Podle toho pak také vypadá v jednotlivých armádách tlak na úroveň, kvalitu a palebnou sílu bojových vozidel pěchoty, a také počet osob natlačených v jejich přepravních prostorech. 

Hlavními prvky, které určují palebnou sílu bojového vozidla pěchoty jsou použitý kanón, systém řízení palby se zaměřovači a pozorovacími přístroji a nakonec i konstrukce bojové věže. 

Psali jsme:Strojům Bayraktar TB2 se ztráty nevyhýbají, jsou ničeny jako jiné typy

Volba uspořádání bojové věže bojového vozidla pěchoty je jedním z nejobtížnějších úkolů, kterým čelí konstruktéři při naplňování požadavků vojáků. Asi všechna dnes známá a používaná řešení bojových věží je možno rozdělit do pěti základních typů: 

1. věž osádková jednomístná
2. věž osádková dvoumístná
3. věž bezosádková otevřená
4. věž bezosádková uzavřená
5. věž bezosádková hybridní / polouzavřená 

Nejstarším použitým typem bojové věže na bojovém vozidle pěchoty je věž osádková jednomístná. Takovou bojovou věž použili sovětští konstruktéři na oficiálně prvním bojovém vozidle pěchoty BMP-1. Toto bojové vozidlo pěchoty bylo zařazeno do služby v roce 1966 a určitou dobu představovalo jakýsi vzorek s kterým byla všechna další bojová vozidla pěchoty srovnávána. Sověti použili jednomístnou bojovou věž z důvodu optimálního využití místa při snaze udělat vozidlo celkově co nejmenší, nejlehčí, a s co nejmenší siluetou, a také proto, že jim chyběli zkušenosti. To pochopitelně za tehdejší úrovně techniky přineslo i své problémy – velitel vozidla sedící za řidičem v korbě byl silně omezen v rozhledu, nebyl často schopen vyhodnocovat situaci, řídit pohyb vozidla i palbu. Na střelci ve věži naopak ležela hlavní tíha vyhledávání cílů, vedení palby i samostatného řešení většiny problémů s výzbrojí. 

Foto: Jednomístná osádková věž na vozidle BMP-1 | V. Kuzmin / CC BY-NC-ND

Psali jsme:UAV Altius: Ruský těžký průzkumný a úderný dron

V současné době jsou osádkové jednomístné věže poměrně vzácné, i když jejich použití s aplikovanou moderní technikou již nemusí představovat takový problém. Jako příklad úspěšné osádkové jednomístné věže lze zmínit věž GRAGAR francouzské společnosti Nexter. 

Tato věž je lehká a kompaktní a velmi vhodná např. pro plovoucí bojová vozidla pěchoty. Má modulární balistickou ochranu, nízký profil a výhradně elektrické pohony. Je osazována stabilizovaným 25mm rychlopalným kanónem na munici 25x137 mm a 7,62mm spřaženým kulometem. Věž DRAGAR je možno najít na tureckých bojových vozidlech pěchoty AIFV. Jiné osádkové jednomístné věže, které vznikly za poslední dvě desetiletí např. v Německu nebo na Slovensku a cílily především do modernizačních projektů BMP-1 se nerozšířily.
 
Dominantním typem jsou dnes stále osádkové dvoumístné věže, ale dá se předpokládat, že jejich postavení bude čím dál tím více ohrožováno jinými typy. Osádkové dvoumístné věže nemají ty největší nedostatky věží jednomístných. Činnost osádky v nich – tedy velitele a střelce-operátora zbraňového systému je velmi podobná činnosti osádky věže tanku s nabíjecím automatem. Dvoumístné věže dávají možnost dobrého pozorování bojiště a dobré spolupráce velitele a střelce při plnění úkolů. Používá je většina dnes sloužících bojových vozidel pěchoty jako např. americké M2 Bradley, sovětské/ruské BMP-2 a BMP-3, britské Warrior, španělské Pizzaro (ASCOD), rakouské Ulan (ASCOD), italské Dardo, švédské CV90 a další. Potýkají se pochopitelně se svými problémy jako jsou např. velké rozměry a hmotnost, a především  přítomnost rozměrného koše věže, který zabírá spoustu místa v korbě.

Nepopiratelným trendem ve vývoji moderních bojových vozidel pěchoty je snaha o postupné nahrazení osádkových věží věžemi bez osádky. Odráží se v tom záměr zcela oddělit osoby od prostorů v kterých je uložena kanónová munice a prostorů s kanónem, a tak zvýšit celkovou bezpečnost. Zanedbatelná není také snaha zvětšit přepravní prostory výstrojí a výzbrojí ověšeného výsadku. Nástup bezosádkových věží je možný především díky vývoji elektrooptických zařízení a kvalitních prostorově nenáročných zobrazovacích jednotek. U bojových vozidel pěchoty s bezosádkovou věží má velitel i střelec-operátor své pracoviště v korbě. Tato pracoviště jsou v korbě pevně ukotvena, takže se s věží neotáčí, i když i tato možnost existuje, ale představuje zbytečnou komplikaci.

Bezosádkové věže se dají, jak bylo již uvedeno, rozdělit na tři základní typy: typ otevřený, ve kterém zbraně ani další prvky nejsou chráněny pancířem (například izraelská věž RCWS-30 Samson použitá i na kolových bojových vozidlech pěchoty Pandur II české armády), typ uzavřený, kde je téměř vše kryto (např. věž německého bojového vozidla pěchoty Puma, věž MIZRAK-30 tureckých vozidel Tulpar, Arma 6x6, Pars 8x8, a nebo některé věže řady Lance) a typ hybridní / polouzavřený u kterého jsou některé prvky chráněné a některé ne (např. ruská věž Epocha / Bumerang-BM). Motivací ke konstrukci hybridních věží je především úspora hmotnosti, takže jejich umístění je možno očekávat na vozidlech se schopností překonávat vodní překážky plaváním.  

Foto:  Bezosádková uzavřená věž na vozidle Puma | Dirk / CC BY

Bezosádkovým věžím otevřeného typu se po určitou krátkou dobu dávaly celkem velké naděje, vzhledem k jejich nejasné siluetě, nízké hmotnosti a možnému rychlému přístupu ke všem systémům, ale záhy se ukázaly jejich velké nedostatky. Především Izraelci měli možnost pocítit stavy, kdy při zkušebním nasazení vozidel s těmito věžemi se stali nebojeschopnými po několika zásazích hozenou cihlou. Systémy a zbraně bezosádkových věží otevřeného typu hodně trpí klimatickými podmínkami, nepříznivým počasím a prachem a je proto nutné je mimo bojovou činnost zakrývat krycími plachtami.

Je jasné, že dnes trendové bezosádkové věže všech typů mají své určité neduhy. Z pohledu dnešních osádek zvyklých na otáčení se spolu s věží je poněkud problematické získání správné orientace a situačního povědomí. Zatím neexistuje optimální řešení náhrady za hranolové periskopy po obvodu věžového příklopu, které zajišťují především veliteli jednoduchý a rychlý rozhled po okolí. Neexistuje zde ani možnost plnohodnotného pozorování po vysunutí se z otevřeného příklopu. Je na inženýrech a konstruktérech, aby ve spolupráci s vojáky přišli s návrhy, které by tyto nevýhody eliminovaly. Je zřejmé, že kromě technických a technologických „vychytávek" v podobě přileb se systémy „vidění skrz pancíř" k úspěšnému přechodu k bezosádkovým věžím přispěje i správný systematický výcvik. Jde hodně o sílu zvyku. V tomto směru mají Rusové zcela nechtěně před „Západními“ armádami náskok několik desetiletí, protože při výcviku jsou jejich osádky daleko více konfrontovány s nedostatkem prostoru, stísněností, omezeným rozhledem atd., a jsou systematicky vedeny k tomu, aby v bojové situaci „zapomenuly" na to, že existuje nějaký příklop, který je možno otevřít. 

Foto: Bezosádková  hybridní věž na vozidle Kurganěc-25 | V. Kuzmin / CC BY-NC-ND

U bezosádkových věží je rozhodně potřebné počítat s faktem, že i triviální poruchy se u nich odstraňují hůře než u věží s osádkou. Naštěstí asi většina bezosádkových věží uzavřeného nebo hybridního typu má nějaké servisní otvory umožňující přístup z vnitřku vozidla nebo mechanismy obnovy funkce. 

Výběr optimálního typu bojové věže pro současné moderní bojové vozidlo pěchoty je dosti složitý. Dnes ještě stále silně panuje konzervativní přístup a určitá obava rozhodovacích struktur z nejmodernějších, bojem, nebo aspoň delším provozem neověřených technologií. Osádkové dvoumístné věže zde budou rozhodně ještě dlouho, ale Němci, Rusové a Američané jim již mávají na rozloučenou.

Zdroj: weaponsystems.net, army-guide.com