Představte si mušketu, která váží 4,8 kg, s hlavní o délce 75 cm, střílející olověné kuličky o průměru 0,75 palce. Ne, není to zbraň pro ostrostřelce – její přesnost na 100 metrů byla přirovnávána k „plivnutí v bouři“. Byla to však právě puška Brown Bess, pojmenovaná jak podle své leštěné oceli, tak podle barvy hnědého medvěda, která se stala nástrojem, jejž Británie použila k dobytí Indie, potlačení povstání ve Skotsku a proměnění amerických kolonií v kouřící ruiny. Tajemství? Byla levná jako hřebíky a jednoduchá jako kladivo.

Foto: Mušketa Brown Bess | Adobe Stock

Mušketa Brown Bess, oficiálně známá jako mušketa Land Pattern, byla vyvinuta v roce 1722 nikoli jako revoluční vynález, ale jako výsledek chladného výpočtu. Britští vojenští stratégové si uvědomili, že k udržení pohromadě rostoucí říše nepotřebují jen silnou armádu, ale armádu vyzbrojenou jednotnou zbraní. Jako základ vzali mušketu s křesadlovým zámkem – technologii, která se v Evropě již osvědčila – ale přidali k ní britský pragmatismus. Hlaveň byla zkrácena na 75 cm, aby se vojákům usnadnil pochod a střelba v sevřené formaci, a ráže byla standardizována na 0,75 palce (asi 19 mm), aby se zjednodušila výroba munice. Křesadlový zámek, ačkoli byl v dešti vrtošivý, byl levnější a spolehlivější než doutnákový a kolečkový.

Psali jsme:Revoluční termovizní kolimátor je realitou, stojí „jen“ čtvrt milionu

Ale co je asi nejdůležitější – Brown Bess se stala první sériově vyráběnou zbraní, která nebyla montována ručně, ale na montážní lince. Britské arzenály, zejména v Birminghamu, vyráběly díly pomocí šablon, což umožňovalo rychlé opravy v terénu. Nebyla to jen mušketa – byl to nástroj impéria, navržený pro použití v jakémkoli prostředí, od indické džungle až po kanadský sníh.

Když britské arzenály v roce 1722 začaly chrlit první várky mušket Bess, Evropa stále ještě vyráběla muškety na zakázku, podobně jako brnění. Podstata britské revoluce ve výrobě ručních zbraní spočívala v zavedení standardizace. Každá součástka – od spouště až po pažbu – byla vyrobena podle šablony. Voják z Yorku si mohl opravit mušketu pomocí dílů od kamaráda z Cornwallu. Nešlo o technický zázrak – šlo o logistiku, která proměnila armádu v montážní linku.

Nové zbraně také změnily bojovou taktiku. Britové opustili ladné řady Fridricha Velikého a jejich rudé uniformy tvořily tři řady, které na povel „Pal!“ vychrlily z 800 hlavní spršku kulek. Každá z nich měla velikost hroznu a letěla rychlostí 300 metrů za sekundu. Ano, 70 % z nich minulo cíl, ale když na vás letí 240 kulek za minutu, statistiky svědčí ve prospěch střelců. A pokud nepřítel přežil, voják do něj zabodl 46centimetrový bajonet „sokol“ – hybrid dýky a šroubováku, který se ohýbal pouze při úderu do lidské kosti.

V bitvě u Plassey (1757) porazilo 750 britských vojáků z řeky Bess 50 000 Bengálců. Jak to? Jejich muškety – na rozdíl od indických křesadlových pušek – byly nabíjeny papírovými náboji: voják trhal nábojnici zuby, nasypal střelný prach a tlačil kulku nabijákem. Tři výstřely za minutu proti jednomu – nová a chladná matematika války.

Psali jsme:Polská a česká cesta modernizace ozbrojených sil – jiné ambice, cíle i prostředky

Psali jsme:Český obranný průmysl posiluje výrobu munice i k ní potřebných surovin a rozšiřuje působení v oblasti umělé inteligence

Psali jsme:Mjr. Radek Pavlica: Důvěra a sdílené porozumění v týmu vytváří prostor pro otevřenou komunikaci

Ale Bess nebyla zbraní vojáka, byla zbraní celé říše. V 90. letech 18. století Británie vyráběla 100 000 mušket ročně, přičemž zbraně se nejvíce kovaly v Birminghamu, kde řemeslníci opilí ginem sestavovali hlavně na montážní lince. Kvalita? V roce 1776 si generál Washington stěžoval, že americké kopie Bess při výstřelu explodují a mrzačí vlastní vojáky – ty britské však ne. Protože anglická Bess nebyla vyrobena pouze pro přehlídky, ale aby přežila bahno Flander a deště Bengálska.

Když britská pěchota v roce 1815 zastavila Napoleona u Waterloo, mnoho vojáků drželo stejné muškety, jaké měli jejich dědové u Cullodenu. Éra mušket Bess skončila až s příchodem drážkovaných hlavní, ale impérium našlo způsob, jak legendární zbraň uctít. V 50. letech 19. století Britové roztavili tisíce mušket Bess, aby z nich vyrobili kolejnice pro železnice – ty samé, které spojovaly říši, již tato mušketa dobyla. Kruh se tak cynicky uzavřel.

Ve 21. století se Brown Bess jeví jako strašně archaická, ale přesto její odkaz žije dál. Její DNA je ve standardizaci AK-47, v logistice NATO, v principu „levné, masově vyráběné, spolehlivé“ zbraně. Impéria padají, ale jejich zbraně zůstávají. Jako kladivo. Jako hřebík. Jako jednoduchá pravda: někdy dějiny netvoří géniové, ale prostí kováři.

Zdroj: warhistoryonline.com