Představitelé NATO, vojenští analytici i politici stále častěji diskutují o možnosti války s Ruskem v příštích několika letech. Pokračující militarizace Ruska, hybridní útoky a dlouhodobé posilování jeho vojenských sil vyvolávají obavy o bezpečnostní situaci na kontinentu.

Foto: Leopard 2A7 | KNDS Deutschland / Public domain 

Psali jsme:Vojenské speciály Tatra na nočním výcviku v terénu

V evropských ministerstvech obrany se nyní tiše, ale vytrvale klade otázka, která byla kdysi nemyslitelná: směřuje kontinent k nové válce s Ruskem? Nedávný vývoj, od rozsáhlých mobilizačních cvičení v Rusku po trvalé rozmístění vojsk v Bělorusku, změnil hodnocení hrozeb ze strany NATO. Evropští bezpečnostní představitelé poukazují na to, že ruský obranný průmysl nyní pracuje válečným tempem, zatímco ruské síly pokračují v provokativních cvičeních v blízkosti hranic Aliance. Ačkoli žádná jednotlivá akce nepotvrzuje bezprostřední konflikt, soustavné přípravy naznačují, že riziko války v příštích několika letech nelze vyloučit.

Možnost rozsáhlé války v Evropě není vzdálenou strategickou abstrakcí. Na ministerstvech obrany na východním křídle NATO se výraz „velký konvenční konflikt“ tiše vrátil do dokumentů o válečném plánování. Neexistuje žádné formální prohlášení, žádné odpočítávání, ale indikátory jsou nezaměnitelné: Rusko se připravuje na nemyslitelné. Od narušování vzdušného prostoru nad Baltským mořem přes sabotáž potrubí v Severním moři až po útoky elektronického boje zaměřené na skandinávské systémy GPS Moskva neustále posouvá hranice provokace. Současně její vojensko-průmyslový komplex funguje válečným tempem. Státní obranné firmy v Tule a Kazani pracují ve třech směnách denně. Mobilizační cvičení jsou nyní v západním Rusku běžnou praxí. A v Bělorusku se ruské jednotky nejen střídají, ale také se tam opevňují.

Po desetiletí byla pozice NATO založena na odstrašování prostřednictvím převahy sil, pokročilých technologií a soudržnosti Aliance. Odstrašování je však dynamická rovnice. A když se jedna strana stává odvážnější, rychlejší a přístupnější k riziku, zatímco druhá strana se politicky fragmentuje a průmyslově stagnuje, rovnováha se začíná naklánět. Nyní se rýsuje scénář, kterého se vojenští velitelé obávali, ale politici ho bagatelizovali: vznik reálné možnosti, že Rusko udeří jako první, udeří rychle a NATO bude nuceno se snažit reagovat. Válka v Evropě nemusí zůstat regionální záležitostí. Moskva se zdá být stále více připravena položit základy širšího strategického bloku autoritářských států, který by byl schopen rozptýlit NATO na více bojišť a narušit soudržnost Západu.

Írán, který je již hluboce integrován do ruského obranného dodavatelského řetězce, se posunul nad rámec dodávek dronů. Nyní poskytuje ruským silám instruktory, munici a technickou pomoc. Vedení Teheránu, povzbuzeno váháním Západu na Blízkém východě, vidí hodnotu v tom, aby NATO bylo více zataženo do krizí na vícero frontách. Vojenská podpora Severní Koreje Rusku se rozšířila co do objemu i rozsahu. Byly zdokumentovány transfery munice i spolupráce v oblasti balistických raket. Pchjongjang dal jasně najevo, že pokud bude Západ rozptýlen v Evropě, může hledat příležitosti k narušení rovnováhy na Korejském poloostrově.

Psali jsme:Vysoce chráněná kolová obrněná vozidla BOXER 8x8

Psali jsme:Evropská autonomie začíná v Kyjevě: Přenos technologií jako zbraň budoucnosti

Psali jsme:TATRA DEFENCE sjednocuje marketingovou komunikaci kopřivnických výrobců vojenské techniky

Čína zůstává nejnejasnějším a nejvýznamnějším aktérem v tomto rozvíjejícím se spojenectví. Oficiálně neutrální Peking se nadále veřejně distancuje od války na Ukrajině. V zákulisí se však jeho obranná spolupráce s Ruskem rozšířila. Společné námořní hlídky, sdílení vesmírných zpravodajských informací a synchronizované strategické sdělení naznačují tichou solidaritu. Pokud Rusko podnikne kroky proti NATO, Čína se možná nepřipojí vojensky, ale mohla by využít rozptýlení pozornosti k vyvíjení tlaku na Tchaj-wan nebo destabilizaci vlivu USA v indicko-pacifickém regionu.

Tato neformální osa zatím nefunguje jako jednotné velení. Představuje však koalici sbližujících se zájmů, která vnímá západní aliance nejen jako protivníky, ale jako překážky, které je třeba otestovat, podkopat a v případě nutnosti konfrontovat. Pro NATO není výzvou pouze palebná síla. Je to otázka času. Rusko má geografickou výhodu a výhodu iniciativy. Může mobilizovat rychleji, útočit blíže a využít terén, kde je přední obrana NATO slabá nebo politicky omezená. Aliance, i když je větší a má lepší zdroje, musí předtím, než se rozhodne jednat, dosáhnout konsensu mezi 32 hlavními městy.

Spojené státy zůstávají ústředním pilířem NATO. Jejich síly jsou však rozptýleny po celém světě, nasazeny v Evropě, soustředěny v Tichomoří a stále zapleteny do odstrašujících operací na Blízkém východě. Válka v Evropě by Washington donutila k strategickému přehodnocení priorit: přesunout síly přes Atlantik nebo je zadržet pro případnou druhou krizi jinde. Prozatím si NATO udržuje převahu téměř ve všech konvenčních ukazatelích, včetně počtu personálu, letadel, námořní síly a výdajů na obranu. Ale převaha sama o sobě nezaručuje odstrašení. Nyní záleží na připravenosti, schopnosti reagovat a odhodlání. A v těchto oblastech Rusko nezůstává pozadu.

NATO utrácí zhruba 10krát více než Rusko, s celkovými ročními výdaji na obranu přesahujícími 1,38 bilionu dolarů. Samotné USA se na této částce podílejí přibližně 850 miliardami dolarů. Oficiální rozpočet Ruska na obranu se pohybuje kolem 110–140 miliard dolarů, ale analytici se domnívají, že skutečné výdaje jsou vyšší. Výdaje však neříkají vše. Ruský vojensko-průmyslový komplex přešel do válečného režimu. Systém nákupu NATO v době míru se snaží držet krok s ruskou výrobou dělostřelecké munice, zejména proto, že Ukrajina spotřebovává západní zásoby. Generální tajemník NATO Mark Rutte nedávno o výrobě dělostřelecké munice prohlásil: „Rusko vyprodukuje za tři měsíce to, co Aliance vyprodukuje za rok.“

NATO má sice výhodu v množství, technologii a ekonomické síle, ale tato výhoda se vytrácí, pokud nedokáže jednat včas a jednotně. Rusko a jeho strategičtí partneři sázejí na asymetrii, masovou výrobu a včasnou eskalaci, aby narušili časový harmonogram reakce NATO. V případě intenzivního evropského konfliktu závisí přežití Aliance nejen na hardwaru, ale také na strategii, jednotě a připravenosti k mobilizaci pod palbou.

Zdroj: armyrecognition.com