Na počátku první světové války mohla belgická armáda nasadit pouhých 102 kulometů. Většina těchto zbraní byla přepravována vskutku neobvyklým způsobem. Na malých lafetách je totiž tahali speciálně vycvičení psi. Na níže prezentované fotografii můžeme vidět jednotku belgických karabiníků s charakteristickými (temně zelenými) kabáty a cylindry, vyzbrojenou kulomety Maxim. Dodejme také, že belgická armáda disponovala i množstvím francouzských kulometů Hotchkiss Mle 1914.

Foto: Povoz s kulometem, municí a dalším vybavením mohl vážit i 100 kg / Military History / CC BY-NC-ND

Nejčastěji využívaným plemenem pro tažení kulometů byl mohutný Belgický mastif. Ten si poradil i na delší vzdálenosti bez problémů s téměř třicetikilovým kulometem, a to včetně munice a příslušenství, které mohlo vážit dalších 60 až 70 kilogramů. Psí pomocníci tak představovali efektivní a zároveň ekonomickou alternativu k poněkud nákladným koňským spřežením.

Psali jsme:Britská SAS za druhé světové války: Síla, kterou nebylo radno podceňovat

Další výhodu představovala nízká cena údržby psích tahounů. Psi totiž nepotřebují podkovy a přesto naložení dokáží vyvinout rychlost kolem 8 km/h. Zároveň mají mnohem menší profil, takže během bitvy mohli být v bezprostřední blízkosti střelců a v pohybu se krýt společně se svými pány, kteří navíc nemuseli mít zvláštní výcvik, jako tomu bylo v případě vojenských vozků.

Před vypuknutím bojů belgická generalita vyvíjela úsilí, aby většina frontových pluků armády disponovala psími kulometnými družstvy. Každá rota měl být vyzbrojena 6 zbraněmi, rozdělenými do družstev po dvou. Celkově měl tedy mít každý prapor 18 kulometů a 36 psů.

Foto: Nejčastěji využívaným plemenem byl mohutný Belgický mastif | warhistoryonline / CC BY-NC-ND

Psí kulometná družstva však byla na bojištích první světové války nasazena velmi omezeně, jelikož belgická armáda byla po počátečním náporu Němců nucena ustoupit skrz celou zemi na západ. Tam se jí sice podařilo zakopat v malém cípu kolem města Ypres, avšak statická zákopová válka odsunula potřebu mobilních kulometných družstev do pozadí. Přesto se však psi používali dále pro transport munice, depeší nebo na strážní službu.

Psali jsme:Nejstatečnější voják Pacifiku, který ani nevzal do ruky zbraň

Zdroj: historicalfirearms, warhistoryonline