EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Černý leden – krvavé události v Baku byly začátkem konce Sovětského svazu

 20. 01. 2018      kategorie: Události      3 komentáře

Konec komunistického režimu je u nás spjat se sametovou revolucí, a i ve většině střední a východní Evropy se přechod do demokracie ubíral poklidnou cestou. Jenže ne všude tomu tak bylo, a ne mnoho lidí si v našich končinách pamatuje na dramatické události, které na několika místech provázely konec sovětského panství.

titulka_cerny

Někteří si možná vzpomenou na krvavé události v Rumunsku, kde se tamní Ceausescův režim snažil udržet i za pomocí zbraní a zabíjení civilního obyvatelstva. Ale krvavé masakry měli a mají na svědomí i představitelé ústřední moci hroutícího se Sovětského svazu v čele s Michailem Gorbačovem. Radikální změny v bývalých satelitních zemích sovětského bloku a euforie z nich jaksi zastínily brutální zásahy sovětské moci za pomoci armády proti civilnímu obyvatelstvu toužícímu po změně a nezávislosti, například v Pobaltí a na dalších místech tehdejšího Sovětského svazu.

Psali jsme: Britský mariňák zalehl granát, aby ochránil své kamarády

cerny_01

Jedním z nejbrutálnějších projevů agónie moci kremelského impéria se staly události z ledna 1990 v ázerbajdžánském Baku, které se do dějin zapsaly jako Černý leden. Právě 20. ledna Ázerbájdžánci vzpomínají na své spoluobčany, kteří v roce 1990 zahynuli v ulicích Baku díky střelbě jednotek sovětské armády vyslané moskevským vedením komunistické strany včele s Michailem Gorbačovem. Právě oním Gorbačovem, kterému několik měsíců na to, v říjnu 1990, byla udělena Nobelova cena míru... Každý rok se 20. ledna koná v Baku masový průvod tisíců lidí k uctění památky obětí Černého ledna, tu si připomínají i v dalších ázerbájdžánských městech, například bohoslužbami v kostelech, synagogách i mešitách. Lidé nosí červené karafiáty, které se proměnily v symbol těchto tragických událostí, na pohřebiště v Aleji mučedníků v Baku a život se v celé zemi na několik minut zcela zastaví.

cerny_02

Psali jsme: Imatrikulace studentů Univerzity obrany

Konec SSSR nechtěli připustit za každou cenu

První zjevnější tendence k národnímu sebeurčení a nezávislosti se v rámci sovětských republik začaly projevovat v Ázerbájdžánu. Vedení místní komunistické strany pomalu ztrácelo kontrolu nad děním ve společnosti od roku 1988, kdy uvolňující se poměry v rámci perestrojky dávaly průchod i národnostním a etnickým emancipačním snahám. Ty byly před nástupem Gorbačovských reforem sovětským režimem vehementně potlačovány, politicky i pomocí represivních nástrojů. Reformy vedle částečného uvolnění společenského a ekonomického proto zákonitě přinesly i národnostní pnutí.

cerny_03

V souvislosti se změnami ve střední a východní Evropě koncem roku 1989 navíc sílila aktivita ázerbájdžánských opozičních sil a bylo jasné, že blížící se volby do Nejvyšší rady Ázerbájdžánu mohou pro místní komunistické špičky skončit porážkou. Opoziční síly byly podporovány i poklidnými protikomunistickými demonstracemi v ulicích hlavního města Baku a na dalších místech. Gorbačovské vedení komunistické strany v Moskvě si na přelomu let 1989 a 1990 nepřipouštělo dělení nebo snad konec Sovětského svazu a navzdory přívětivé tváři, kterou v té době nastavovalo západu, sáhlo k osvědčené metodě „normalizace" situace podle svých představ. Moskva jako už několikrát dříve použila armádu, ovšem důležitá byla i argumentace násilného zásahu proti civilnímu obyvatelstvu.

cerny_04

Do Ázerbájdžánu byli nejdříve vysláni příslušníci KGB, kteří měli využít etnického napětí mezi Armény a Ázerbájdžánci. Několik týdnů před vpádem armády se začaly šířit zvěsti o etnických čistkách a dokonce pogromech. Byla to samozřejmě práce KGB, ale vedly k vyostření situace, což se stalo záminkou pro zásah Moskvy. Byl vyhlášen výjimečný stav a ministr obrany Jazov v noci z 19. na 20. ledna vyslal do republiky armádní jednotky včetně speciálních sil Specnas o velikosti 25 až 35 tisíc můžu s těžkými zbraněmi včetně tanků i vrtulníků. Při obsazování Baku pozemním jednotkám dokonce asistovaly lodě sovětského námořnictva.

cerny_05

Sovětská vojenská invaze na sovětské území

Vpád do svazové republiky byl regulérní invazí a obsazení hlavního města Baku mělo všechny atributy útoku na nepřátelské město, přestože byl Ázerbájdžán součástí Sovětského svazu. Sovětská vláda i armádní jednotky se chovaly a jednaly stejně jako například v roce 1956 v Maďarsku a v roce 1968 v Československu, což jen dokazovalo, že se sovětský režim navzdory proklamacím nezměnil. Vše umocňoval fakt, že až do poslední chvíle Gorbačov a jeho spolustraníci z politbyra a vedení strany prohlašovali, že problémy v Ázerbájdžánu se nebudou řešit vojensky. Jaké bylo překvapení obyvatel Baku, když se ráno 20. ledna z reproduktorů umístěných na vrtulnících přelétajících nad jejich hlavami dozvídali o vyhlášení výjimečného stavu i zákazu vycházení a v ulicích se ozývala střelba z tanků a zbraní desetitisíců vojáků sovětské armády, kteří do města vpadli v noci z 19. na 20. ledna.

cerny_06

Chaosu ve městě navíc přispěl fakt, že KGB se před invazí postarala o vyřazení domácího televizního i rozhlasového vysílání, takže obyvatelé neměli možnost získat informace. Bylo možné poslouchat jen zahraniční rozhlasové stanice, které však disponovaly jen kusými zprávami o dění v zemi i Baku. Příslušníci armády si počínali brutálně, stříleli po všem a po všech, nejen v ulicích, ale i po lidech v oknech, dokonce i po zraněných i sanitních vozech, které se jim snažily pomáhat, vojáci mrzačili těla a při útocích podle svědků používali i chemické látky. Velitelé jednotek brutalitu akce později ospravedlňovali tím, že měli zprávy o útocích „militantů" na vojáky i o zabíjené příslušníků sovětské armády. „Normalizační" akce sovětské armády nařízená z Moskvy přinesla smrt více než 130 nevinným civilistům, dalších téměř 800 jich bylo zraněno a přes 400 zatčeno, další byli vedeni jako nezvěstní.

Brutalita sovětských jednotek však Ázerbájdžánce nezlomila a 23. ledna se jich více než milion sešlo na pohřbu obětí masakru, který se konal v Baku, v parku, který je dnes znám jako Alej padlých hrdinů (nebo také Alej mučedníků). Kreml násilnou vojenskou akcí převzal vládu nad republikou, ovšem v očích jejích obyvatel ztratila jeho moc jakoukoliv legitimitu a špičky ázerbájdžánské komunistické strany musely uprchnout do Moskvy. To byl začátek konce Sovětského svazu a počátek cesty vedoucí k samostatnosti Ázerbájdžánu. Lidé také bezprostředně po invazi hromadně odvolávali svá členství v komunistické straně, pálili stranické průkazy a rušili komunistické a komsomolské organizace. Fakticky tak začala demontáž režimu v republice.

cerny_07

Odpor vůči v očích Ázerbájdžánců okupační sovětské armádě ani přes její brutální postup nepolevil, začaly se množit protisovětské akce, jako například blokování přístupu sovětským lodím do přístavu v Baku pomocí ropných tankerů, vzpoura ázerbájdžánských kadetů ve školách sovětské armády, prohlášení výjimečného stavu a zásahu armády v republice za neústavní radnicí města Baku či velká protestní shromáždění Ázerbájdžánců žijících v Turecku na turecko-ázerbájdžánské hranici. I dnes se řada odborníků domnívá, že vyhlášením výjimečného stavu a vysláním armády Moskva porušila sovětskou ústavu, za což byli odpovědni všichni z vedení KSSS včetně Gorbačova. Objevily se také snahy, a to nejen v Ázerbájdžánu, ale i v Pobaltí, obvinit bývalé sovětské vládce z trestných činů proti lidskosti, což ovšem díky postojům Ruska zůstalo jen v rovině teoretických úvah a za události Černého ledna nebyl nikdo potrestán.

Gorbačov a hlavní představitelé režimu však opětovný vznik samostatného Ázerbájdžánu brutálním vojenským zásahem oddálili jen o měsíce. 23. srpna 1991 byl přijat zákon o svrchovanosti Ázerbájdžánské republiky a 18. října 1991 byla obnovena její nezávislost. Ázerbájdžánská demokratická republika totiž vznikla už v roce 1918, ovšem trvala jen dva roky, její existenci ukončila invaze armády tehdy ještě leninského sovětského Ruska. Jestliže tehdy vojenský zásah vedený z Moskvy znamenal konec, pak v roce 1990 naopak nový začátek samostatného Ázerbájdžánu.

 Autor: Redakce

CENOVÉ BOMBY (1351)

Komentáře

Oleg

13. 04. 2019

Heiligendamm - Ruský prezident Vladimir Putin přišel na summitu mocností G8 s nečekaným návrhem: Ať Američané postaví součást svého protiraketového systému místo východní Evropy v Ázerbájdžánu."Stvořili bychom tak základnu pro společnou práci," dodal Putin po jednání se svým americkým protějškem Bushem v hotelu Kempinski.Podle Putina by umístění protiraketového deštníku v Ázerbájdžánu utlumilo ruské obavy ze systému USA. Zajistila by se tak obrana celé Evropy, ne pouze její části. Kromě toho by šlo o společnou pojistku proti možnému útoku ze strany Íránu.Podle agentury Interfax šéf Kremlu již možnou novou lokaci pro radar prodiskutoval s ázerbájdžánským prezidentem Ilhamem Alijevem. Ten s umístěním základny souhlasil

Delta

13. 03. 2019

Zajímavé čtení
KOMUNISTICKÉ ZLOCINY
A CIA (Stewart Steven)
Brož., 162 str., 229 Kc

Delta

23. 02. 2019

Konec SSSR zahynul v Rusku 22.srpna 1991.
Po neúspěchu puče proti Gorbačovovi bylo v moskevském ovzduší cítit něco zvláště příjemného. Takovou jakousi lehkost, jenž kontrastovala s bouřlivou atmosférou starého systému.Alexandr Jakovlev, jeden z hlavních vůdců obrany proti státnímu převratu, ideolog perestrojky. Hlava s prořídlými vlasy, šibalské oříškové oči, ten starý kulaťoučký a kulhající muž, veterán z poslední války, se stal pro Rusy opravdovým hrobníkem totalitního režimu. Saša se narodil roku 1924 a šel obvyklou cestou lidí své generace. Během 2.sv. války byl důstojníkem námořnictva, byl raněn a odnesl si z války lehké kulhání. Z toho důvodu ho francoužští diplomati přezdívali „kulhavý ďábel“ jako kdysi Talleyranda. V padesátých letech vystudoval doktorát a v roce 1961 vstoupil do světa vysoké nomenklatury až se stal klíčovou osobností propagandy Ústředního výboru KSSS.V roce 1971 Jakovlev navrhnul všemocnému a přísnému strážci komunistického chrámu Suslovovi, aby jmenoval mladého šéfa stranické organizace ve Stavropolu, jistého Michaila Gorbačova, na místo šéfa ideologického oddělení ústředního výboru. Velcí kremelští mocipáni návrh přijali,ale Gorbačov dal přednost tomu zůstat raději kremelským vicekrálem ve Stavropolu, než být pouhým podřízeným v Moskvě. Na počátku sedmdesátých let Jakovlev podal důkaz odvahy, když odhalil vliv, který měli na aparát nacionalisté ruské extrémní pravice. Trest dopadl okamžitě: Jakovlevleva zbavili funkcí a poslali do „zlatého“ exilu, do Kanady, jako velvyslance; tam pobýval v letech 1972 – 1983.Vztahy mezi Jakovlevem a Gorbačovem zaznamenaly další obrat v roce 1983, během Gorbačovovy návštěvy v Ottawě, v době, kdy byl tajemníkem ústředního výboru pověřeným zemědělstvím. Vztahy Jakovleva s Gorbačovem zaznamenaly obrat v roce 1983 , porucha letadla způsobila improvizovanou tajnou schůzku, ze které se vyvinulo opravdové politické spojenectví.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací