Deset let, deset cest, tisíce kilometrů, stovky setkání a nespočet podaných rukou. Cesta poděkování, úcty a pokory letos vstupuje do svého desátého ročníku. A tentokrát není čas jen vyrazit dál. Je čas se také ohlédnout. Cílem cesty, která trvá týden, je vždy objet všechny dostupné hroby v České republice našich novodobých válečných veteránů, kteří se z mise už nevrátili, uctít jejich památku a věnovat Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů.

Foto: Cesta poděkování, úcty a pokory 2026: Deset let na cestě, tisíce kilometrů vděčnosti, úcty a pokory | Petr Něnička

Před deseti lety jsme vyrazili na cestu s jednoduchou myšlenkou – poděkovat, projevit úctu a nezapomenout. Pravidelně každý rok jsme navštěvovali hroby lidí, jejichž příběhy, životy a činy si zaslouží naši pozornost. Každý rok jsme přinášeli reportáže z míst, která jsme navštívili. Vyprávěli jsme o lidech, jejich osudech a o tom, proč je důležité nezapomínat. Letos jedeme podesáté. A poprvé se naše pozornost obrací také dovnitř – k bilancování.

Přehled pravidelně navštěvovaných míst – všech dostupných míst posledního odpočinku našich novodobých válečných veteránů, kteří zahynuli v zahraničních misích:

1. První zahraniční operace po roce 1989 a Balkán

Místo posledního odpočinku	Jméno a hodnost	Mise a okolnosti úmrtí
Rakovník – urnový háj	Petr Šimonka, podporučík i. m.	Saúdská Arábie, operace Pouštní štít / Pouštní bouře (1991). Zahynul při bojovém poplachu v táboře Hafar el Batin.
Hodonín	Luděk Zeman, podporučík i. m.	UNCRO, Chorvatsko (1995). Smrtelně zraněn při minometném ostřelování stanoviště Tango 23 – Repetitor.
Rožmitál na Šumavě	Petr Valeš, podporučík i. m.	UNCRO, Chorvatsko (1995). Zemřel na následky zranění při stejném minometném útoku na Tango 23.
Dačice	Václav Martínek, podporučík i. m.	UNPROFOR, bývalá Jugoslávie (1993). Zahynul při dopravní nehodě u chorvatské obce Udbina.
Stonařov	Petr Hos, četař	UNPROFOR, bývalá Jugoslávie (1994–1995). Zahynul při dopravní nehodě u obce Široka Kula v Chorvatsku.
Český Rudolec	Bohumil Vávrů, major i. m.	SFOR, Bosna a Hercegovina (1998). Zahynul při leteckém neštěstí u Stipanjiči.
Choustník	Rostislav Samec, major Ing. i. m.	SFOR, Bosna a Hercegovina (1998). Zahynul při stejném leteckém neštěstí jako Bohumil Vávrů a Jaromír Nasavrcký.
Praha – Olšanské hřbitovy	Jaromír Nasavrcký, podplukovník Ing. i. m.	SFOR, Bosna a Hercegovina (1998). Zahynul při leteckém neštěstí vrtulníku u Stipanjiči.
Měnín	Luděk Severa, podporučík i. m.	KFOR, Kosovo (2002). Zahynul při dopravní nehodě obrněného transportéru OT-64 u Šajkovace.
Kostelec nad Orlicí	Vlastislav Hendrich, podporučík i. m.	KFOR, Kosovo (2002). Zahynul při stejné dopravní nehodě jako Luděk Severa.
Úštěk	Ivan Zapadlo, podporučík i. m.	SFOR, Bosna a Hercegovina (2001). Zahynul při explozi likvidované výbušniny při ženijní činnosti.

2. Afghánistán a další zahraniční operace

Místo posledního odpočinku	Jméno a hodnost	Mise a okolnosti úmrtí
Uherské Hradiště – Mařatice	Radim Vaculík, praporčík i. m.	PRT ISAF, Afghánistán (2008). Zemřel na následky zranění po explozi improvizovaného výbušného zařízení.
Praha – Motol	Milan Štěrba, poručík i. m.	Afghánistán (2008). Zahynul při sebevražedném atentátu v Gerešku v provincii Hilmand.
Praha – Strašnice	Jiří „Regi“ Schams, štábní praporčík i. m.	Afghánistán (2008). Po těžkém zranění při stejném atentátu jako Milan Štěrba zemřel po letech na následky zdravotních komplikací.
Brno – Ústřední hřbitov	Pavel Mauer, podporučík i. m.	Enduring Freedom, Kuvajt a Irák (2003). Zemřel na následky zranění při dopravní nehodě v Iráku.
Albrechtice	Adrian Werner, poručík i. m.	ISAF, Afghánistán (2011). Podlehl zraněním po útoku na předsunutou základnu v provincii Wardak.
Bouzov	Robert Vyroubal, poručík i. m.	ISAF, Afghánistán (2011). Smrtelně zraněn při explozi improvizovaného výbušného zařízení u vesnice Salar.
Štěnovice	Nikolaj Martynov, podpraporčík i. m.	ISAF, Afghánistán (2007). Zemřel na následky zranění při sesuvu půdy během působení u PRT Fayzábád.
Týniště nad Orlicí	Libor Ligač, štábní praporčík i. m.	ISAF, Afghánistán (2014). Zahynul při sebevražedném atentátu u základny Bagrám.
Jičín	Ivo Klusák, štábní praporčík i. m.	ISAF, Afghánistán (2014). Zahynul při atentátu u základny Bagrám.
Hradec Králové – Lesní hřbitov	Jan Šenkýř, štábní praporčík i. m.	ISAF, Afghánistán (2014). Zahynul při atentátu u základny Bagrám.
Hradec Králové – Lesní hřbitov	Jaroslav Lieskovan, štábní praporčík i. m.	ISAF, Afghánistán (2014). Zemřel na následky těžkých zranění po atentátu u základny Bagrám.
Chomutov	David Beneš, štábní praporčík i. m.	ISAF, Afghánistán (2014). Zahynul při sebevražedném atentátu u základny Bagrám.
Chomutov	Martin Marcin, štábní praporčík i. m.	Resolute Support, Afghánistán (2018). Zemřel na následky zranění po sebevražedném atentátu u základny Bagrám.
Hluboká nad Vltavou	Kamil Beneš, štábní praporčík i. m.	Resolute Support, Afghánistán (2018). Zemřel na následky zranění po sebevražedném atentátu u základny Bagrám.
Mokrouše	Patrik Štěpánek, štábní praporčík i. m.	Resolute Support, Afghánistán (2018). Zahynul při sebevražedném atentátu během pěší patroly poblíž základny Bagrám.
Prachatice	Tomáš Procházka, štábní praporčík i. m.	Resolute Support, Afghánistán (2018). Zahynul při útoku vojáka v afghánské uniformě na základně Šindánd.
Praha – hřbitov v Hlubočepích	Michaela Tichá, štábní praporčice i. m.	MFO Sinaj, Egypt (2020). Zahynula při havárii vrtulníku Black Hawk poblíž Šarm aš-Šajchu.

Za každým jménem je rodina, přátelé, kolegové, nedokončený životní příběh. Někteří padli v bojových operacích, jiní při dopravních nehodách, nešťastných událostech nebo následkem zranění. Všem je společné, že zemřeli při službě, kterou přijali jako součást svého poslání. Rodiny a spolubojovníci už věděli, že se na podzim znovu potkáme.

Za deset let jsme se naučili cestu k těmto hrobům téměř nazpaměť. Některá jména už známe jako jména přátel. A možná právě to je největší smysl celé pouti – aby se z lidí, na které by se mohlo zapomenout, nikdy nestala jen jména v učebnicích nebo na pomnících.

Navštěvovali jsme hroby našich padlých vojáků, setkávali se s jejich rodinami, přáteli a spolubojovníky. A každou cestu jsme zakončili předáním vzpomínkové lavičky. Nikdy nešlo o stejné místo ani stejný důvod.

Tady je chronologický přehled předání Vzpomínkových laviček válečných veteránů, čím každá z cest byla vždy zakončena:

Rok	Místo předání	Komu nebo čemu byla lavička věnována
2017	Brookwood, Velká Británie	Československým válečným veteránům a padlým vojákům druhé světové války.
2018	Chotyně	Vojenské kynologii a památce padlého psovoda.
2018	Tábor, 42. mechanizovaný prapor	Novodobým válečným veteránům a padlým vojákům.
2019	Český háj, Afghánistán	Padlým českým vojákům a jejich památníku.
2019	Žatec, 4. brigáda rychlého nasazení	Odkazu vojenského odboje Obrana národa.
2020	Dolní Vilémovice	Janu Kubišovi, jednomu z hrdinů operace Anthropoid.
2020	Poluvsie, Slovensko	Josefu Gabčíkovi, druhému z hrdinů operace Anthropoid.
2020	Generální štáb AČR	Vojákům a vojákyním za jejich nasazení během covidové pandemie. Součástí daru byla také Dekа cti.
2021	Sinaj	Štábní praporčici Michaele Tiché, která zahynula při službě v zahraniční operaci. Lavička nesla označení Tichá Sinaj.
2022	21. základna taktického letectva Čáslav	Generálu Františku Moravcovi. Lavička č. 106.
2023	Lidice a Ležáky	Dvě lavičky věnované obětem nacistické perzekuce a památce odboje.
2024	Ministerstvo obrany ČR	Generálu Sergěji Janu Ingrovi, u příležitosti 130. výročí jeho narození.
2025	Lošany, Památník tří odbojů	Všem, kteří bojovali proti totalitě a za svobodu. Lavička č. 130.

Zásadní je, že lavičky nejsou jen opakujícím se závěrečným aktem. Jejich věnování vždy reagovalo na konkrétní příběh, výročí nebo událost. V roce 2017 jsme vyrazili poprvé. Tehdy vedla cesta až na londýnský hřbitov Brookwood, kde jsme umístili první Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů. Tehdy jsme ještě netušili, co všechno nás čeká a kolik příběhů se během následujících let stane součástí našeho života.

V Chotyni jsme připomněli službu vojenských kynologů, v Táboře novodobé válečné veterány. V roce 2019 putovala jedna lavička do afghánského Českého háje k památníku našich padlých a druhá do Žatce, do kaple 4. brigády rychlého nasazení Obrana národa.

Rok 2020 přinesl hned několik silných poselství. Lavičky putovaly Janu Kubišovi do Dolních Vilémovic a Josefu Gabčíkovi do slovenského Poluvsí. Připomněly společný československý boj proti nacismu a hrdiny operace Anthropoid. Třetí lavička zamířila na Generální štáb Armády ČR jako poděkování vojákům a vojákyním za jejich nasazení během covidové pandemie. Spolu s ní putovala také Dekа cti.

V roce 2021 jsme věnovali lavičku na Sinaj jako připomínku štábní praporčice Michaely Tiché. V roce 2022 jsme na letecké základně v Čáslavi předali lavičku generálu Františku Moravcovi. O rok později jsme zamířili do Lidic a Ležáků. Dvě lavičky, dva památníky, ale jedno společné poselství – nezapomenout na cenu, kterou naši předkové zaplatili za svobodu.

Rok 2024 patřil generálu Sergěji Janu Ingrovi. Při příležitosti 130. výročí jeho narození jsme předali lavičku na Ministerstvu obrany. A loni jsme v Lošanech, u Památníku tří odbojů a Mašínova statku, umístili lavičku číslo 130. Symbolicky spojuje všechny, kteří se postavili zlu a bojovali za svobodu.