Winston Churchill po většinu druhé světové války zastával funkci britského premiéra (květen 1940 – červenec 1945). Nebyl však jediným z rodiny Churchillů, který se zasloužil o krále a vlast. Jeho nejmladší dítě, Mary Spencer-Churchillová, nejenže působila jako jeho pobočnice, ale také spolupracovala s různými dobrovolnickými organizacemi a sloužila u Pomocné teritoriální služby (ATS).

Mary Spencer-Churchillová (po válce provdaná Soamesová) se narodila 15. září 1922 jako nejmladší z pěti Churchillových dětí. Vyrůstala v Chartwell House, rodinném venkovském sídle v Kentu, a navštěvovala místní školy v okolí.

Foto: Winston Churchill, Bernard Montgomery a Mary Churchillová v Postupimi | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Bitva u mysu Celestial: 5 španělských galeon proti 55 tureckým galérám

Maryino dětství bylo v mnoha ohledech normální jako u ostatních Britů; chovala osiřelá jehňata, ochočovala lišky a hrála si v malém domku, který pro děti vlastnoručně postavil její otec. V jiných ohledech však bylo období jejího dospívání nenormální, protože její otec byl již známým a uznávaným členem parlamentu. Zvykla si, že rodinný dům navštěvovala řada slavných osobností, včetně T. E. Lawrence, Noëla Cowarda a Charlieho Chaplina.

Přestože se s postupujícím věkem s rodiči sblížila, Mary vychovávala převážně Madeline Whyteová, která s dětmi vystupovala pod jménem "Nana". Když v roce 1939 vypukla druhá světová válka, byla Mary Soamesová ještě teenagerka. Zapojila se do mnoha projektů vhodných pro dívky jejího věku, zejména do Červeného kříže a Ženské dobrovolné služby (WVS). Zasnoubila se také s Erikem, lordem Duncannonem, a prožila krátký románek s důstojníkem americké armády. Zasnoubení se "odehrálo v návalu války" a rodiče ji to rychle rozmluvili, protože jí řekli, že je "příliš mladá, že ještě neviděla dost lidí".

To vše se změnilo v roce 1941, kdy Mary vstoupila do Pomocné teritoriální služby poté, co zaslechla rozhovor svého otce s jedním z generálů, že ženy by měly obsluhovat protiletadlové baterie. Neřekla mu, že to dělá, ale nezdá se, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Mary nastoupila do smíšené jednotky v Enfieldu jako seržantka a poté se vypracovala na zástupkyni velitele. Kromě toho, že byla vyslána k bateriím v Hyde Parku a Hastingsu, sloužila posléze také v Belgii a Německu.

Mary Soamesová se o svém působení v pomocné teritoriální službě vyjadřovala pozitivně a později vzpomínala: "Stříleli jsme na létající bomby, které byly poměrně snadným cílem. Měli jsme dva týmy, a když jste byli mimo službu, měli jste se vyspat. Ale to nešlo, ty zatracené zbraně pořád střílely, takže jsme seděli na útesech a koukali. Byla jsem ubytovaná v domě na frontě, docela exponovaném, a v sobotu se nás lidé odvedle ptali, jestli se nechceme vykoupat a dát si čaj." Mary si také užívala svobody, zejména když se stala důstojnicí. O volných nocích se pořádaly taneční zábavy, ale ona "musela být do půlnoci zpátky". To se změnilo, jak stoupala v hodnostech, a vysvětluje: "Když jsem se stala důstojníkem, dost často jsem se vracela ve čtyři ráno a v devět už jsem byla zase ve službě. Byla tam velmi veselá atmosféra."

Psali jsme:Příběh z 2. světové války: Německá vzpoura ve vězeňském táboře Bowmanville

Život v pomocné teritoriální službě se velmi lišil od doby, kdy byla Mary Soamesová doma. Na jednom plese si dělala legraci z velkých nohou amerického vojáka, který jí na to odpověděl "asi třiceti dobromyslnými ranami" přes koleno. Když se zpráva o tom dostala na veřejnost, řekl jeden z vojákových přátel časopisu Time: "Je to normální chlap a stejně jako její otec to snese." Mary uvedla, že nejhorší zážitky měla, když ji přesunuli na novou jednotku, protože "jste museli začít úplně od začátku a dokázat, že tam nejste jen proto, abyste si nalakovali nehty. Když jsem byla řadovým vojákem, bylo to mnohem jednodušší. Jakmile jste se stala důstojníkem, byl mnohem větší boj o to, aby vás někdo přijal."

Být dcerou Winstona Churchilla však s sebou neslo i některé výjimečné výhody. Otec Mary Soamesové ji často bral s sebou do zámoří, kde sloužila jako jeho pobočník. V roce 1943 se k němu připojila na cestě za americkým prezidentem Franklinem Rooseveltem a do svého deníku si zapsala o "mimořádně prudkých koktejlech", které jim servíroval.

Další z těchto cest se týkala Postupimské konference a Churchillova turné po vítězství v Evropě, kde se setkala s americkým prezidentem Harrym Trumanem i sovětským vůdcem Josifem Stalinem. O druhém jmenovaném pronesla zábavnou poznámku, když ho nazvala "malým, šviháckým a tak trochu mrkáčkem." Maryina služba za druhé světové války byla dobře hodnocena a v roce 1945 jí byl udělen Řád britského impéria. Po skončení konfliktu pokračovala ve výjimečném životě, i když pro ni byl počáteční přechod zpět do civilního oblečení obtížný.

Mary se v roce 1947 provdala za politika Christophera Soamese a cestovala s ním do Paříže a Rhodesie za jeho oficiálními povinnostmi. Jednou z jejích hlavních vášní byla filantropie, spolupracovala s Mezinárodní Churchillovou společností, Churchillovou armádou, Churchill Houses, Královským národním divadlem a Národním dobročinným fondem pro seniory. Za svou veřejnou činnost byla v roce 1980 jmenována dámou komandérem Řádu britského impéria.

Kromě filantropie se Mary stala také uznávanou spisovatelkou. Napsala knihu Clementine Churchillová: Životopis manželství a kromě několika dalších děl vydala knihu dopisů, které si psali její rodiče. Během zlatého jubilea královny Alžběty II. v roce 2002 byla Mary požádána, aby povečeřela s královnou, tehdejším britským premiérem Tonym Blairem a nekolika bývalými politickými představiteli a jejich příbuznými. V dubnu 2005 byla jmenována Lady Companion of the Order of the Garter. Mary Soamesová zemřela 31. května 2014 ve věku 91 let. Byla zpopelněna a pohřbena na rodinném pozemku vedle svého manžela, který ji předešel v roce 1987.

Zdroj: warhistoryonline.com