Počátek padesátých let bylo obdobím, kdy se letečtí inženýři nebáli experimentovat a díky podpoře vlády tak vznikaly ty nejpozoruhodnější letecké konstrukce. Jednou z nejbizarnějších byl nepochybně letoun Convair XFY-1 Pogo.

Foto: Convair XFY-1 Pogo | National Air and Space Museum

Na počátku 50. let, již byly klasické vrtulové letouny zastaralé a vzduch patřil moderním proudovým stíhačkám. Tyto stroje se vyznačovaly vysokou podzvukovou rychlostí a primární hlavňovou výzbrojí tvořenou kanóny nebo velkorážovými kulomety. Ve stejné době však nejtěžší bombardéry doháněly výkonnostní náskok stíhaček. Vznikl tak problém, jak tyto bombardéry sestřelit dříve než dosáhnou cíle. Protiletadlové řízené střely se teprve vyvíjely a běžné stíhačky měly příliš pomalou stoupavost, dolet a především potřebovaly dlouhou betonovou rozjezdovou dráhu, která byla snadným terčem pro útoky nepřítele. Bylo tedy nutné vytvořit stroj, který dokáže startovat ze skrytých letišť. Jako první začalo o takovém typu letounu uvažovat americké námořnictvo.

Psali jsme:Bojové vozidlo pěchoty B-19: Další cvičení ruských konstruktérů

Již v roce 1948 byly prováděny studie možnosti vytvoření malých stíhacích letounů startujících z malých lodí, jimž by dokázaly poskytnout protivzdušnou ochranu. Řešením měl být vertikálně startující a přistávající stíhací stroj (kategorie VTOL), který by byl na palubách lodí uskladněn "nastojato", aby zabíral co nejméně místa a zároveň aby byl schopen okamžitě startovat a nabrat potřebnou výšku. Výsledkem byl experimentální letoun Lockheed Salmon a Convair Pogo. XFY-1 se vyznačoval relativně krátkým zavalitým trupem a velkými ocasními plochami, uspořádány ve tvaru písmene X, které sloužily zároveň jako podvozková platforma. Letoun byl vybaven ve své době nejvýkonnějším turbovrtulovým motorem Allison YT-40-A6, který poháněl dvě protiběžné třílisté vrtule.

Stroj byl úspěšně dokončen v roce 1954 a mohly začít letové zkoušky. Právě přechod z vertikální polohy do horizontálního letu se ukázal jako komplikovaný, ale ještě problematičtější bylo přistání. Pogo totiž postrádal brzdící klapky a pilot se musel složitě koukat přes rameno, což bylo značně nepraktické i pro zkušené letce. Tou dobou se navíc na scéně objevily první nadzvukové letouny a projekt byl v srpnu 1956 zastaven. V roce 1973 pak jediný postavený Convair XFY-1 Pogo putoval do National Air and Space Museum, kde je k vidění dodnes.

Zdroj: Militaryfactory.com, Kabinet kuriozit