Minulý týden došlo k dalšímu posunu, který může zásadně změnit pohled na válku na Ukrajině. Írán se podle některých vyjádření fakticky zapojil do konfliktu – a nabízí se otázka, zda už nejde jen o izolovanou válku, ale o další frontu mnohem širšího střetu.

Foto: Vozidlo Bradley při operacích v Iráku | Wikimedia Commons / Public domain

Šéf výboru pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu Ebráhím Azízí prohlásil, že účast ukrajinských specialistů na obraně proti íránským dronům na Blízkém východě činí z Ukrajiny legitimní cíl útoků Íránu. Takové vyjádření sice zní jako přímá hrozba, ale reálné možnosti Íránu zasáhnout Ukrajinu přímo jsou omezené.

Psali jsme:Obrněné automobily Běloruska

Především jde o vzdálenost. Přímé nasazení dronů z íránského území by bylo logisticky i operačně problematické. Kromě toho by takový krok vyžadoval souhlas Ruska s využitím jeho vzdušného prostoru. A i když by Moskva pravděpodobně jakoukoli pomoc uvítala, existuje zde riziko, že by část dronů nedoletěla k cíli a dopadla na ruské území. Dalším problémem by byl dopad na civilní letectví, které je už nyní narušováno ukrajinskými operacemi.

Situaci komplikuje i fakt, že moderní bezpilotní prostředky používané v konfliktu jsou si navzájem velmi podobné. Drony typu Šáhid, které mají charakteristický trojúhelníkový tvar, dnes vyrábí nejen Írán, ale i Rusko, Ukrajina a Spojené státy. Na radarech jsou prakticky nerozlišitelné, což zvyšuje riziko chyb a chaosu. Ruská protivzdušná obrana už v minulosti opakovaně zasáhla vlastní techniku, a další podobné situace by nebyly překvapivé.

Pokud by Írán skutečně chtěl reagovat na zapojení Ukrajiny do aktivit na Blízkém východě nebo na její spolupráci se Spojenými státy a Izraelem, mnohem pravděpodobnější cestou je pokračování v nepřímé podpoře Ruska. To znamená dodávky dronů a raket, které mohou být nasazeny přímo na ukrajinské frontě.

Ani tato varianta však není bez omezení. Írán v poslední době utrpěl ztráty ve svém vojenském průmyslu i skladech munice, a proto si musí pečlivě vybírat, kam své prostředky nasadí. Prioritou pro něj zůstávají cíle v regionu Blízkého východu, kde může dosáhnout okamžitého vojenského i ekonomického efektu, a to včetně útoků na infrastrukturu či základny Spojených států a NATO.

Psali jsme:Skyfox na turné po Africe a Blízkém východě

Psali jsme:Česko může získat ARV-3 Buffalo za stejných podmínek jako Německo – jsou klíčem k bojové připravenosti těžké brigády

Psali jsme:Tomáš Kopečný: Ukrajina se neustále rekonstruuje, míra destrukce je obrovská

Rozšíření konfliktu na další region navíc výrazně komplikuje jakékoli snahy o diplomatické řešení války na Ukrajině. Jednání mezi Moskvou a Kyjevem se dostávají na vedlejší kolej a pozornost světových mocností se přesouvá jinam. V tomto kontextu se objevují i spekulace, že některé kroky Spojených států mohou sloužit jako zástěrka pro neúspěch při hledání řešení konfliktu v Evropě.

Politika Donalda Trumpa v této oblasti zůstává nejednoznačná. Jeho administrativa se vyhýbá jasnému vymezení cílů a zároveň podniká kroky, které mohou konflikt dále eskalovat. Tento přístup může ve výsledku připomínat situaci, v níž se ocitlo Rusko, kdy se veřejnost začíná ptát, jak a kdy válka skončí.

Spojené státy mají historickou zkušenost s konflikty, které skončily bez jasného vítězství, například ve Vietnamu nebo Afghánistánu. Pro NATO by však podobný scénář v případě konfliktu s Íránem znamenal mnohem větší rizika. Aliance navíc čelí oslabení v důsledku nejisté podpory ze strany Washingtonu.

Evropské státy NATO proto zatím nevykazují výraznou ochotu zapojit se do případného konfliktu s Íránem. Uvědomují si, že jejich účast by zvýšila význam a rozsah války, a tím i snížila šanci na její rychlé ukončení. Na rozdíl od USA navíc nemají vůči Izraeli žádné přímé bezpečnostní závazky a zároveň jsou kritické k jeho postupu v Gaze.

Načasování amerických operací může být také ovlivněno domácí politikou. Blížící se kongresové volby ve Spojených státech představují jasný milník, do kterého by bylo výhodné konflikt alespoň formálně uzavřít. To by umožnilo prezentovat vojenské operace jako úspěch a zmírnit případnou kritiku spojenou s jejich náklady.

Zajímavé je, že současná situace má pro Ukrajinu i určité pozitivní dopady. Země se stala světovým lídrem v oblasti obrany proti íránským dronům a její zkušenosti jsou nyní cenné i pro státy na Blízkém východě. Spolupráce v této oblasti se pravděpodobně dále prohlubuje.

Prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl pomoc i Spojeným státům, což však vyvolalo spíše chladnou reakci. Donald Trump uvedl, že americké technologie jsou dostatečné a že USA ukrajinskou pomoc nepotřebují. Přitom právě americké interceptory nasazené na Blízkém východě vznikaly za účasti ukrajinských specialistů a byly testovány v reálných bojových podmínkách na Ukrajině.

Současný vývoj ukazuje, že konflikt už dávno nepřesahuje hranice jedné země. Zapojení dalších aktérů, technologická provázanost a politické zájmy velmocí z něj dělají mnohem širší a komplexnější střet, jehož další směřování zůstává otevřené.

Zdroj: Autorský text Vladimíra Vořecha, Kyivpost