EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Mají samohybná děla s předkluzem hlavně smysl?

 03. 07. 2024      kategorie: Úvaha      23 komentářů

Jednou z novinek z ukrajinského bojiště se stala zpráva o tom, že americká firma AM General poskytla ukrajinské armádě k testování prototypy nové lehké samohybné houfnice 2-CT Hawkeye ráže 105 mm. Na první pohled jde o méně významnou zprávu, kdy tyto dodávky samozřejmě nemohou na ukrajinském bojišti nic změnit, a i sama ukrajinská armáda se orientuje spíše na těžší samohybná děla ráže 155 mm. Z hlediska ryze dělostřeleckého však tyto dodávky, resp. testování mají obrovský význam. Samohybná děla Hawkeye jsou totiž  v mnoha směrech novátorskou konstrukcí, kdy jde o tzv. děla s předkluzem hlavně.

hawkeyeFoto: Houfnice 2-CT Hawkeye | U.S. Army

Děla s předkluzem hlavně

Zde lze připomenout, že prakticky všechna současná děla jsou děla zákluzová. Energii, vzniklou při výstřelu, v nich kompenzuje zákluzový systém. Zákluzový systém nicméně nemůže plně pohltit všechnu energii, a tak při výstřelu dochází k pohybům zbraně. Nemalou nevýhodou klasických zákluzových děl je i to, že v důsledku použití zákluzového systému jsou technicky a výrobně komplikovaná, a v neposlední řadě také drahá. 

Problém zákluzu řeší částečně bezzákluzová děla, v nichž jsou spalné plyny odváděny tryskou na otevřeném zadním konci hlavně, čímž se energie vzniklé při střelbě vzájemně eliminují. Bezzákluzová děla jsou jednodušší a lehčí než zákluzová děla, v současnosti jsou ale již považovaná za zastaralá, a to především pro demaskující efekt vzniklý  při palbě.
  
Děla s předkluzem hlavně řeší problém zákluzu zcela jiným způsobem. U děla s předkluzem hlavně je hlaveň před výstřelem stažena do zadní polohy proti odporu vratníku, a v této poloze je zafixována. Před výstřelem je hlaveň uvolněna, a pohybuje se tak vpřed. V průběhu pohybu vpřed dochází k výstřelu; energie vzniklá při výstřelu pak vrací hlaveň zpět dozadu, do její původní polohy. Dělo je tak připraveno k dalšímu výstřelu.

Toto řešení výrazně omezuje intenzitu zákluzu. Samotné dělo je lehčí, nepotřebuje také lafetová ramena, která se u běžných zákluzových děl zásadně podílejí na pohlcování energie vzniklé při výstřelu. A díky tomu mohou být děla s předkluzem mnohem lehčí než klasické dělo stejné ráže.

Zde je třeba podotknout, že princip děla s předkluzem hlavně je znám již dávno. První úvahy o takovém dělu se objevily již v době první světové války. Znovu se pak snahy o zkonstruování děla s předkluzem hlavně objevily za druhé světové války, a krátce po ní. A je zajímavé, že vývojové studie k dělu s předkluzem hlavně byly provedeny i v komunistickém Československu. Vývoj ale nakonec nebyl realizován, protože tehdejší ČSLA o takové dělo ztratila zájem. Podobné to ale bylo i jinde. Je tomu i proto, že výše popsaný mechanismus je relativně náročný, zvlášť ve srovnání s klasickými zákluzovými děly. Především u takového děla může snadno dojít k selhání, a to zvlášť v náročných bojových podmínkách. Proto o něj armády obvykle ztratily zájem. Lze konstatovat, že dosud v žádném státě, v žádné armádě nebylo dělo s předkluzem hlavně zavedeno do výzbroje.
                                        
Přesto sama idea děla s předkluzem hlavně zůstává i nadále lákavá, a to už třeba proto, že na klasickém zákluzovém dělu toho již nelze moc vymyslet. Oproti tomu dělo s předkluzem hlavně představuje značný posun. Konstrukci děla s předkluzem hlavně pak v současnosti usnadňují i moderní materiály a pokročilé výrobní technologie. I proto americká firma Mandus Group ve spolupráci s firmou AM General, ale i s americkou státní společností Rock Island Arsenal v první dekádě 21 století zahájila vývoj 105 mm děla Hawkeye s předkluzem hlavně. Cílem tohoto projektu bylo vyvinout náhradu za osvědčená, ale již letitá děla M-119 ráže 105 mm, ve velkých počtech sloužící v americké armádě, ale i celé řadě dalších armád. Firma Mandus Group navíc představila jak taženou, tak i samohybnou verzi této zbraně, kdy dělo Hawkeye vzhledem k jeho malé hmotnosti a nízkému zákluzu (mnohem slabšímu než v případě děla M-119) bylo možno osadit na podvozek známého automobilu HMMWV. Vedle tohoto lehkého děla ale vzniklo i další obdobné dělo Brutus (odvozené od taženého děla M-777) využívající systém předkluzu hlavně, ale v tradiční těžké ráži 155 mm. Byla předvedena samohybná verze tohoto děla, vzniklá osazením na podvozek známého středního automobilu FMTV.

Tato děla následně zkoušela i americká armáda. Dosud je ale nezavedla do výzbroje, a to i  proto, že k dělům s předkluzem hlavně panuje v tradičně konzervativní americké armádě určitá nedůvěra. I proto je testování děl Hawkeye na Ukrajině poněkud překvapivé. Pokud by se ale tato děla na Ukrajině – v případě jejich nasazení na frontě a zavedení do výzbroje ukrajinské armády – osvědčila, pak by to obecně pro děla s předkluzem hlavně znamenalo obrovský posun, protože by o ně jistě projevily zájem i další armády.

Zpochybňování děl s předkluzem hlavně

Děla s předkluzem hlavně jsou nicméně stále zpochybňována. Není to jen kvůli výše zmíněné technické složitosti těchto děl, kdy především dosud nebyla plně vyřešena otázka správného načasování výstřelu v průběhu pohybu hlavně, a možného selhání. Často je zpochybňována i samotná potřeba těchto děl. Především ve  Spojených státech bývá poukazováno na to, že stávající děla jsou schopna pokrýt potřeby celých ozbrojených sil – běžná 155 mm samohybná děla jsou určena pro podporu těžkých obrněných jednotek, pro lehké jednotky (převážené na vozidlech HMMWV, resp. JLTV) jsou určena děla M-119. Pro střední jednotky, přepravované na OT Stryker, je pak určena tažená houfnice M-777. A nutno říci, že obdobné je to i v mnoha dalších armádách.

Především jsou ale zpochybňovány samohybné verze těchto děl. Jsou hodnocena jako nadbytečná, kdy systém s předkluzem hlavně je vnímám spíš jako cesta k velmi lehkému taženému dělu. Takovéto vnímání děl s předkluzem hlavně je ale do značné míry chybné. Potřeba samohybných děl s předkluzem hlavně - jak lehkého 105 mm děla Hawkeye, tak i jeho těžšího sourozence, 155 mm děla Brutus - totiž vyplývá především ze situace na moderním bojišti, a z ní vyplývajících vyšších nároků na dělostřeleckou techniku.

Vyšší nároky na dělostřeleckou techniku

Při posuzování úlohy a tedy i potřebnosti samohybných děl s předkluzem hlavně je třeba brát v potaz i proměny současného bojiště. To je totiž náročnější a dynamičtější než jaké bylo bojiště ještě před několika desetiletími, za studené války. Všechny procesy na něm probíhají mnohem rychleji, což na armády klade vyšší požadavky. 
  
Týká se to i dělostřelectva.  Dělostřelectvo je především vystaveno protipalbě protivníkových dělostřeleckých jednotek. Tak tomu bylo vždycky, jenže dnes je tento proces díky moderním detekčním systémům (radiolokátory schopné zjistit směr palby) mnohem rychlejší a má i výrazně přesnější výsledky. Jednotky tak mohou snadno zjistit, odkud je na ně vedena palba, a bránit se jí protipalbou. Této protipalbě se dělostřelectvo může vyhnout jedině tím, že po provedení palebného úkolu urychleně opustí své stanoviště.

Toto nebezpečí dál umocňují nové kategorie moderních zbraňových systémů. Jedná se především o populární drony, které se stávají pro dělostřelectvo čím dál větším ohrožením. Armády problém nebezpečí dronů obvykle řeší začleněním systémů protidronové obrany do struktury dělostřeleckých jednotek; je ale zřejmé, že to řeší problém jen částečně a že i proti dronům může pomoci vyšší schopnost pohybu po bojišti.
  
Proto jsou dnes tolik rozšířená samohybná děla, která postupně téměř vytlačila klasická tažená děla. Jde především o děla kategorie TMG, vzniklá na osazení podvozku běžného, jen částečně upraveného nákladního automobilu. Tedy taková samohybná děla, jako jsou i typy Hawkeye a Brutus.

Žádanost samohybných děl s předkluzem hlavně

Žádanost samohybných děl Hawkeye či Brutus vyplývá ale i z hlediska struktury armád, z hlediska postavení jednotek, pro které jsou tato děla určena. I lehká pěchota, která je obvykle převážena na automobilech kategorie HMMWV či JLTV, ale třeba i obyčejnými terénními automobily Toyota Land Cruiser (což je pro mnohé armády standardní „bojové vozidlo“), potřebuje mít nějaký systém vykonávající úlohy palebné podpory. Obvykle tuto úlohu řeší děla L-118/M-119 či obdobné typy převážně ráže 105 mm. Jenže pro potřeby těchto jednotek, jejichž největší předností je vysoká rychlost a pohyblivost, přestávají tato tažená děla vyhovovat. Vadí u nich především dlouhá doba potřebná k zaujmutí palebného postavení, a ještě víc doba potřebná k jeho opuštění. Řešením této situace je logicky samohybné dělo. Je přitom zřejmé, že to nemůže být nějaké těžké samohybné dělo, ale samohybné dělo používající stejný či podobný podvozek jako pěší jednotky, a nesoucí systém ráže 105 mm. Klasické dělo 105 mm přitom kvůli vysokému na podvozky těchto automobilů osadit nelze (výjimkou je jen čínský typ SH5, který možná příznačně dosáhl jen velmi malého rozšíření).

Oproti tomu základní výhodou děl s předkluzem je to, že díky jejich nízké hmotnosti a malému zpětnému rázu mohou být osazena na lehčí podvozky. I díky tomu může být dělo Hawkeye osazeno na podvozek automobilu HMMWV, či jiné obdobné podvozky. Samohybné dělo Hawkeye tak jedinečným způsobem řeší problém palebné podpory jednotek používajících jako svůj dopravní prostředek automobily kategorie HMMWV či jiné obdobné automobily.  
 
Je přitom třeba podotknout, že úlohu lehkých děl 105 mm nemohou vykonávat minomety 120 mm, a to ani moderní samohybné minomety na podvozku obrněných automobilů, jako je např. známý typ Alakran. Minomety 120 mm jsou samozřejmě vynikající zbraní. Jejich zásadní nevýhodou je ale to, že nemohou vést přímou palbu (kromě atypického ruského typu Nona). A proto nemohou vést ani palbu proti lehce obrněným či zodolněným cílům. Právě s těmito úkoly se přitom lehká pěchota často potýká. Proto také i nadále zůstává zájem o děla 105 mm. Armády obvykle 105 mm kanony a 120 mm kanony kombinují. Každopádně 120 mm minomety nemohou 105 mm kanony plně nahradit.
 
Obdobné je to ale i u vyšší, standardní západní ráže 155 mm. Na první pohled jsou potřeby armád v této ráži pokryty běžnými samohybnými 155 mm děly; např. takovými, jakými jsou nová česká samohybná děla Caesar. Problémem ale je, že samohybná děla kategorie TMG postupným vývojem výrazně ztěžkla, a to mj. i díky používání dlouhých hlavní o délce 52 ráží, osazováním pancéřovaných kabin, ale i vyšším používáním pomocných zařízení pro částečnou automatizaci nabíjení. Např. první verze samohybného děla Caesar, která představovala jen volně ložené dělo na podvozek nákladního automobilu, vážila pouze cca 20 tun. Jenže moderní děla kategorie TMG běžně váží více než 30 tun, u některých typů přesahuje dokonce 35 tun. Neméně významným problémem je i jejich značná délka, obvykle přesahující 13 m.

Tato samohybná děla kategorie TMG se tak nejlépe hodí pro palebnou podporu jednotek používajících jako svůj základní bojový prostředek moderní kolové transportéry či spíše kolová bojová vozidla pěchoty v uspořádání 8x8. Také tyto obrněné transportéry postupně nabyly na rozměrech, a především ztěžkly, kdy hmotnost moderních verzí vozidel Piranha či AMV běžně přesahuje 30 tun. Armády tak mohou sestavovat celé velké jednotky z obrněných transportérů a samohybných děl majících podobnou hmotnost a podobnou pohyblivost, což samozřejmě přináší značné výhody.

Jenže v posledních desetiletích dosáhly značné popularity jednotky, postavené na bázi těžkých obrněných automobilů, v uspořádání 4x4 nebo čím dál častěji 6x6, s hmotností 13-15, někdy ale až 20 tun  Tyto obrněné automobily obvykle postrádají kanónovou výzbroj, a de facto plní původní úlohu obrněných transportérů, úlohu „obrněného taxi“.
 
Také tyto jednotky ovšem musí mít k dispozici nějaké dělostřelecké systémy plnící úkoly palebné podpory. Pro jejich potřeby jsou ale děla 105 mm nedostatečná, a běžná 155 mm děla zas až příliš těžká.
 
Některé armády pro účely těchto jednotek využívají děla ráže 122 mm, která lze vnímat jako jakýsi kompromis mezi 105 mm a 155 mm děly. Např. Čína vyvinula hned celou řadu lehkých samohybných děl ráže 122 mm – především kolové typy PCL-161, PCL-171. Jenže ráže 122 mm je v mnohém zastaralá, a především má nedostatečný účinek v cíli.

Jako ideální řešení se tak jeví nějaké dělo ráže 155 mm, které by ale bylo oproti klasickým dělům výrazně lehčí. Takovým dělem může být právě typ Brutus s předkluzem hlavně.

Velkou výhodou děla Brutus je přitom to, že používá standardní ráži 155 mm. Brutus sice dosahuje oproti moderním dělům s hlavní o délce 52 ráží výrazně nižšího dostřelu, jeho účinek v cíli je ale srovnatelný s klasickými těžkými typy. Výhodou je i to, že může užívat běžnou munici 155 mm v téměř celém jejím mimořádně širokém spektru. To samozřejmě vedle taktického přínosu přináší i obrovské logistické a výrobní výhody. Stejně jako v případě děla Hawkeye je výhodou děla Brutus i to, že je lehčí, a má jen malý zákluz. Může proto být osazeno na lehčí, méně náročné podvozky.

Je tedy zřejmé, že samohybná děla s předkluzem hlavně jsou životná, a mají svůj smysl.
A to především ten, že se mohou stát integrální součástí jednotek, která používají jako svůj bojový systém vozidla o podobných technických vlastnostech. Samozřejmě za předpokladu, že se podaří vyřešit všechny technické problémy, které děla s předkluzem hlavně. Pokud se to ale společnosti AM General, resp. Mandus Group podaří, pak je pravděpodobné, že ve světě vzroste zájem o takovéto systémy. Stejně tak je pravděpodobné, že s podobnými dělostřeleckými systémy se budou snažit přijít i další státy a další firmy.

A co Česká republika?

Logicky se nabízí i otázka, zda by se o tato děla měla zajímat i Česká republika. Na první pohled AČR samohybná děla s předkluzem hlavně nepotřebuje, když má k dispozici  nová samohybná děla Caesar. Caesary ale nemohou splnit všechny potřeby AČR 

Nějaké lehké 105 mm dělo s předkluzem, jako je typ Hawkeye, by bylo vhodné především pro aktivní zálohu, která nějaký systém palebné podpory potřebuje. Lze ostatně připomenout fakt, že i v Polsku si tamní Teritoriální síly (obdoba AZ) pořizují nová 105 mm děla. Lehké dělo s předkluzem hlavně by mohlo být vhodné i pro 43. výsadkový pluk v Chrudimi.

Stejně tak by pro AČR mohl být zajímavý i těžší typ Brutus. A to ani na tak coby další posílení dělostřeleckého pluku v Jincích, jako spíše coby dělostřelecký systém, který by byl integrální součástí mechanizovaných jednotek, primárně 4 brigády rychlého nasazení, a případně i dalších jednotek. Oproti samohybným dělům Caesar by tato samohybná děla byla mnohem lehčí, a přitom by mohla používat stejnou moderní 155 mm munici. Každopádně samohybná děla s předkluzem představují pozoruhodný fenomén, který je třeba pozorně sledovat.

Zdroj: Defense Express

 Autor: David Khol

Komentáře

Slavoslav

03. 07. 2024, 13:54

fu, ono to vypada, ze rusak je este vo vacsej prdeli ako som si myslel ak niekto straca cas s prerabkami ako je tato. Improvizovane delo za pouzitia kanona z BMP-1. Uz oficialne aj rusak priznal nakup municie z S. Koreje pre dela vzor M-46 co dotiahli na front

https://x.com/UKikaski/status/1808184329522274580

Slavoslav

03. 07. 2024, 08:10

Osobne vidim vyznam takychto lahkych, dobre prepravitelnych prostriedkov pre expedicne sily rychleho nasadenia kde by tieto dela plnili ulohu klasickeho delostrelectva.

Nahradit nimi klasicke dela nema zmysel kvoli ich cene a zlozitosti a najma absencii pancierovej ochrany ktora sa momentalne ukazuje ako klucova aj pre delostrelectvo (proti crepinam z protibateriovej palby). S tymto ma problem uz aj Ceasar s ovela vacsim dostrelom ktory si moze dovolit posobit dalej od linie kontaktu.

Ako nahrada za minomety tiez neobstoja, su zbytocne zlozite, priama palba je nieco co nik sudny nebude pozadovat a ak sa pouzije tak preto, ze situacia je FUBAR. Viac parady v takejto ulohe spravi minomet ktory doruci sice na mensiu vzdialenost no citelne viac nakladu proti delostreleckemu granatu a vdaka strelbe vrchnou skupinou uhlou moze podporovat jednotky bez toho, aby sa aj v blizkosti frontu vystavil palbe protivnika.

Na priamu palbu na zodolnene bodu protivnika pri utoku je potrebne pouzivat na to urcene, specializovane a tazko pancierovane prostriedky, idealne tank ktory bol aj za takym ucelom stvoreny. A i ten ma problem na sucasnom bojisku prezit.

David

04. 07. 2024, 13:09

I lehké jednotky potřebují mít systém pro přímou palbu, proti zodolněným a pohyblivým cílům. Takové úkoly minomety plnit nemohou. A tanky také nemůžete mít všude, proto ostatně armády budují své lehké pěší jednotky

Slavoslav

04. 07. 2024, 13:22

samozrejme, ze potrebuju a samozrejme, ze tank ktory je velmi drahy nemoze byt vsade. Preto sa vyrabaju tzv vozidla palebnej podpory ci najnovsi priklad lahky tank Booker (myslim, ze Booker je pomenovanie pre ten lahky tank z USA, nechce sa mi to overit googlom). Ale nikto nevyraba za tym ucelom lahke delo ktore si budu vojaci tahat ako v druhej svetovej do prvej linia a palit nim priamou palbou na oponenta

David

07. 07. 2024, 19:03

Lehké tanky M10 jsou určeny pro podporu jednotek, které jako hlavní dopravní prostředek pěchoty používají Strykery,a coby dělostřelecký systém M777. Jenže americká armáda má i větší počet jednotek lehké pěchoty, které mají jako hlavní vozidlo HMMWV, resp. nyní JLTV. I tyto jednotky ovšem potřebují dělostřelecký systém, dnes jim jsou děla M-119 ráže 105 mm. Ta jsou ovšem již poměrně stará, potřebují náhradu, Hawkeye by bylo logickým řešením

Slavoslav

07. 07. 2024, 19:30

ano, su urcene pre priamu podporu jednotiek co vsak nie je pripad lahkych diel ktore strielaju nepriamou palbou co neustale obchadzas i ked v clanku to bolo spomenuta ako zasadnejsia vyhoda tychto diel.

Hawkaye by bol dobry riesenim, ale je otazka ak sa nejedna o aeromobilne jednotky ci zlozitost toho systemu stoji za tu usetrenu vahu proti klasickej konstrukcii

David

08. 07. 2024, 05:51

Ano, u oněch jednotek používajících vozidla HMMWV (nasazovaných často jako aeromobilní, případně jako klasická lehká pěchota) tvoří hlavní dělostřeleckou výzbroj 105 mm děla. A často jsou nasazována pro přímou palbu, v článku to je vysloveně zmíněno. Pro nepřímou plabu pak mají minomety

Slavoslav

08. 07. 2024, 06:22

ano, v clanku je to vyslovene zmienene a na to narazam. Uzavrel by som túto diskusiu, neviem najst jedinu zmienku o pouziti týchto diel na priamu palbu v konfliktoch za posledných 30 rokov, ako tvrdis. ty si to tiez ničím nedolozil a hadat sa tu mozeme do nekonecna.

a necham na tvojej predstavivosti ako dopadne taketo lahke delo ak sa postavi na dohlad tak km od protivnika.

David

08. 07. 2024, 13:15

V předchozím příspěvku jste psal přesný opak. Uvedl jsem vám příklady konfliktů, ve kterých byly 105 mm děla nasazena, opakovaně i k přímé palbě. Doporučuji např. načíst si historii iráckého konfliktu

Slavoslav

08. 07. 2024, 13:31

ja som od zaciatku konzistentny v mojich prispevkoch kde rozporujem v clanku bez odkazu na zdroj zmienenu priamu strelbu a, ze si ako zoznam takehoto pouzitia vymenoval vsetky konflikty kde bolo 105 mm delo nasadene miesto konkretnych prikladov kde bolo pouzite na priamu palbu to nie je moj problem

Slavoslav

03. 07. 2024, 07:34

uhm, to ako niekto plánuje poslať tieto ľahké delá do prvej línie, aby viedli priamu paľbu na zodolnene ciele ked to ma byt ich vyhoda proti minometom?

David

03. 07. 2024, 13:19

Lehká 105 mm děla jsou běžně nasazována v první linii, lehkými pěšími jednotkami, pro které představují hlavní systém palebné podpory. Armáda USA takto svá lehká děla nasadila opakovaně, obdobně dnešní Ukrajina. Nedávno jsem také narazil na nasazení starých jugoslávských děl M-56 v Demokratickém kongu, Saúdská Arábie nasadila svá lehká děla v Jemenu. A tak dále

Slavoslav

03. 07. 2024, 13:30

Ukrajina nasadzuje kazdu hlaven co moze a tam stretnes na bojisku cokolvek, ale ani tam som sa nestretol s nasadzovanim delostrelectva na nule pre priamu palbu takze ak mas nejaky link budem rad.

Ono sa tam objavil aj Rapir no i ten je pouzivany z krytu pre nepriamu palbu a nechce sa mi verit, ze by niekto bol taky samovrah, aby tahal takyto kanon pred oci protivnika ked sa tam pomaly neodvazia ani tanky a tiez strielaju nepriamou palbou pomerne casto.

Podobne USA, kde nasadili na nule lahke dela na priamu palbu? V tej ulohe pouzivali Stryker co je mobilna pancierovana platforma

David

04. 07. 2024, 13:07

USA nasadily lehká 105 mm děla v Afghánistánu, v Iráku, běžně byla nasazována ve Vietnamu. Obdobně 105 mm děla nasadila Velká Británie, a to opakovaně. Saúdská Arábie nasadila 105 mm děla v Jemenu. Tažená 105 mm děla jsou nasazována lehkou pěchotou, převáženou na HMMWV atd. Oproti tomu jednotky na Strykerech používají M777

Slavoslav

04. 07. 2024, 13:20

uvedomujes si, ze si vobec neodpovedal na polozenu otazku?

David

07. 07. 2024, 12:36

Otázka zněla, kde USA svá lehká děla nasadily, ergo jsem poukázal na konflikty, ve kterých byla 1O5 mm děla nasazena

Slavoslav

07. 07. 2024, 18:45

otázka bola jasne špecifikovaná kde och nasadili na nule k priamej paľbe ked to ma byt ich výhoda. nedal si jediny taky priklad len vymenoval konflikty kde bol tento standardný kaliber nasadeny

David

07. 07. 2024, 18:59

No, a v daných konfliktech byla tato děla nasazena právě k tomuto úkolu, pro přímou palebnou podporu lehkých jednotek

Slavoslav

07. 07. 2024, 19:32

aha OK, chapem. Ty netusis aky je rozdiel medzi priamou palebnou podporou a priamou strelbou.

Alebo mi snad chces tvrdit, ze tie tahane dela su nasadene v priamej viditelnosti nepriatelskych jednotiek a palia tak na protivnika na styl protitankovych kanonov v druhej svetovej?

David

08. 07. 2024, 05:55

Rozdíl mezi přímou a nepřímou palbou je mi samozřejmě znám. Ano, děla M-119 jsou často nasazována pro přímou palbu. Ovšem nikoliv proti tankům, ale spíše proti lehce pancéřovaným cílům, zodolněným postavením atd. Což jsou poměrně časté úkoly. Protitankové kanony a la T-12 jsou k těmto úkolům někdy používány, jsou ale spíše nevhodné

Slavoslav

08. 07. 2024, 08:20

uhm a to z akeho dovodu je na priamu strelbu specializovany PT kanon vybaveny pancierovym stitom a prisposobeny specialne tomuto druhu nasadenia menej vhodny ako M119?

David

08. 07. 2024, 13:13

T-12 nemá tak široké spektrum munice, má jinou trajektorii palby atd. T-12 je používán v roli lehkého děla, ale jde spíš jen o provizorium

Slavoslav

08. 07. 2024, 13:33

T-12 ma ako priebojnu tak aj fragmentancu municiu co je spektrum ktore pokryva vsetky druhy cielov. A ano, T-12 ma inu trajektoriu, vdaka vysokej ustovej rychlosti je specialne stavane na priamu strelbu co bola od zaciatku projektovana uloha pre toto delo.

Takze ak povies, ze na priamu strelbu je vhodnejsi M119 tak zjavne ani len netusis o com hovoris.

Pre tu srandu, co je to podla teba priama strelba?