Nedávno zveřejněný mírový plán navržený USA a Ruskem, který měl ukončit vleklý ukrajinský konflikt, vyvolal celou řadu kontroverzí. Tou zřejmě nejčastější výtkou je fakt, že tento plán byl sestaven bez aktivní účasti Ukrajiny, což u mnohých vyvolává nepříjemné asociace s Mnichovskou dohodou, známým „o nás bez nás“. Poněkud absurdně působí i požadavek, aby se Ukrajina vedle oblastí, které již okupuje ruská armáda (Krym, Luhanská oblast, velká část Donbasu) vzdala i těch oblastí, které má stále pod svou kontrolou. Z ryze vojenského hlediska je pak nejzajímavější požadavek, aby Ukrajina snížila velikost své armády na 400 000 vojáků (někdy zmiňován i počet 600 000, ale též 800 000). Pro mnohé je tento požadavek formovaný ruskou stranou nepřijatelný, ve skutečnosti ale má i z hlediska samotné Ukrajiny svou racionalitu.

Foto: Vojenský štáb ukrajinské armády | Ministerstvo Obrany Ukrajiny

Psali jsme:Bělorusko na rozcestí

Požadavek omezení ukrajinské armády z hlediska principiálního

Z hlediska principiálního je samozřejmě tento požadavek špatný. Je poněkud divné, že v tomto předběžném mírovém plánu se hovoří o snížení počtu pouze v případě ukrajinské armády, a není zde analogický požadavek na snížení velikosti ruské armády (která v posledním desetiletí v návaznosti na ukrajinskou válku výrazně početně zesílila). Svůj vojenský potenciál by tak měla snižovat jen jedna strana, což samozřejmě protistranu, tedy Rusko, zákonitě zvýhodňuje. Ještě absurdnější je pak fakt, že takto by se měl vojensky oslabit stát, který byl napaden, a nikoliv agresor.

V případě Ukrajiny pak nebezpečnost takového kroku umocňuje i fakt, že podle tohoto plánu by Ukrajina měla rezignovat na členství v NATO. Ukrajina by tak přišla o jedinou šanci na skutečnou bezpečnostní garanci, kterou mají všechny členské země NATO. Ani Rusko dle tohoto plánu přitom nedává žádnou bezpečnostní garanci, že se po nějaké době znovu nepokusí obsadit celou Ukrajinu. Je ostatně polemické, zda má smysl nějaké bezpečnostní garance po Rusku požadovat, zda se lze na Rusko v tomto směru spoléhat, když takovouto bezpečnostní garanci už kdysi Rusko Ukrajině poskytlo v podobě budapešťských memorand, a nijak mu to nezabránilo v napadení Ukrajiny.

Jedinou skutečnou bezpečnostní garancí Ukrajiny je tak jen její vlastní armáda. Samozřejmě, pro Ukrajinu je důležitá spolupráce s dalšími evropskými státy, s Evropskou unií, ale i s USA. Přesto je zřejmé, že z hlediska vojenského se Ukrajina bude muset spoléhat především sama na sebe, na své vlastní ozbrojené síly. A jelikož je nepravděpodobné, že by Rusko bylo ochotno se nějak vzdát svých mocenských ambicí a Rusko nadto disponuje mimořádně početnou a mohutně vyzbrojenou armádou, i ukrajinská armáda musí být dostatečně velká, aby Rusko odrazovala od možného útoku. Otázkou ale je, jak velká by vlastně ukrajinská armáda měla být.

Ukrajinská armáda v historické retrospektivě

Zde lze připomenout, že Ukrajina měla po svém osamostatnění po rozpadu Sovětského svazu (1991) obrovskou armádu čítající zhruba 780 000 vojáků, tedy zhruba tolik, kolik má nyní. Takto početnou armádu měla Ukrajina především díky tomu, že její armáda byla jednou z hlavních dědiček po někdejší sovětské armádě, proslulé svou mimořádnou početností (více než 4 miliony vojáků na konci osmdesátých let). Relativní početnost ukrajinské armády byla pak umocněna i tím, že Ukrajina měla vůči svému počtu obyvatel více vojáků, než některé jiné státy, neboť za sovětské éry byly při náboru do ozbrojených sil upřednostňovány země ze „slovanského jádra“ (Rusko, Ukrajina, Bělorusko). Lze také připomenout, že v té době Ukrajina měla téměř 50 milionů obyvatel, zatímco dnes má (v důsledku válečných ztrát, ale též v důsledku emigrace) jen něco přes 30 milionů obyvatel.

Psali jsme:Americká armáda představila prototyp tanku M1E3 Abrams: lehčí, chytřejší a připravený na bojiště zítřka

Psali jsme:Záznam z oblohy: Patriot v nejtvrdší zkoušce během útoku na Kyjev

Psali jsme:Tomáš Řepa: Svět se znovu štěpí. Jen už to není studená válka, jakou si pamatujeme

Tato armáda byla navíc vyzbrojena obrovskými počty zbraňových systémů. Jejich početnost byla umocněna i díky tomu, že na území Ukrajiny byly před rozpadem Sovětského svazu dislokovány mnohé z jednotek, které byly staženy ze střední Evropy. Ukrajinská armáda tak měla k dispozici více než 6 000 tanků, téměř 1800 vojenských letadel atd.

Do vývoje ukrajinské armády významně zasáhly i tehdejší evropské odzbrojovací smlouvy. Jde především o Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (tzv. Smlouva o KOS), uzavřenou 17.7.1992, která omezila početní stavy všech evropských armád. Podle této smlouvy měla mít ukrajinská armáda pouze 450 000 vojáků, a mohla vlastnit „jen“ 4080 tanků, 1090 bojových letadel, 5050 bojových obrněných vozidel atd.

Postupně se navíc ukazovalo, že Ukrajina si nemůže dovolit ani tyto počty vojáků a výzbroje. Ukrajina proto dál snižovala početní stavy svých ozbrojených sil. Velikost ukrajinské armády klesla na úroveň cca 300 000 vojáků, a na té se udržovala poměrně dlouho.

Situaci ukrajinské armády ovlivnila i tehdejší móda profesionalizace armád. Vysoké početní stavy vojáků tak měly být nahrazeny jejich vyšší kvalitou. Podle tehdejších plánů měla být ukrajinská armáda plně profesionalizována, a měla čítat pouze 150 000 vojáků. Podobným procesem si ovšem prošly prakticky všechny evropské armády (včetně české).

Nakonec byla ukrajinská armáda profesionalizována, ale nedosahovala ani těchto nízkých počtů. Byl to důsledek především toho, že tehdejší ukrajinská politická reprezentace kladla na obranu malý důraz, a Ukrajina vydávala na obranu jen cca 1% HDP. To jednak nedovolovalo nějakou výraznější obměnu vojenské techniky, ale stejně tak to neumožňovalo mít naplněné početní stavy vojáků. Těsně před vypuknutím války, před anexí Krymu v roce 2014 tak ukrajinská armáda čítala pouze 126 000 vojáků.

Je třeba podotknout, že tento nižší počet vojáků nebyl hlavním problémem ukrajinské armády. Mnohem horší než počet vojáků byl špatný bojový duch této armády, nízká bojová úroveň prakticky všech vojenských útvarů. Skutečně bojeschopných tak bylo jen cca 6-8 000 vojáků. Tento malý počet aktivních vojáků samozřejmě nepostačoval k obraně státu vůči mnohem silnější ruské armádě. Ale pokud by celá ukrajinská armáda měla dostatečnou bojovou úroveň, pak by vše vypadalo úplně jinak.

Anexe Krymu a především vypuknutí hybridní války na východě Ukrajiny zcela změnily přístup ukrajinských politických elit k otázkám bezpečnosti státu. Konečně došlo k navýšení vojenských výdajů. Ukrajinská armáda posílila po stránce technické, byť tehdy se to týkalo především toho, že byly zprovozněny zbraně uložené ve skladech. A stejně tak byly postupně navyšovány i početní stavy armády, které se v předvečer vypuknutí ruské agrese v roce 2022 vyšplhaly až na cca 204 000 vojáků.

Dnes někdy ani nejsme schopni docenit, co všechno tato dvousettisícová armáda dokázala. Je třeba si uvědomit, že ruská armáda byla nejen početnější a měla i více výzbroje, ale měla též přirozenou výhodu útočníka. I proto ruské plány předpokládaly, že se ruské armádě podaří během maximálně několika měsíců celou Ukrajinu obsadit. A místo toho válka trvá téměř čtyři roky, a ruské armádě se stále nepodařilo Ukrajinu obsadit, resp. dokázala získat jen menší část ukrajinského území. Tou hlavní příčinou je přitom fakt, že ona někdejší dvousettisícová ukrajinská armáda dokázala hlavní ruský útok zadržet, a dovolila tak provést mobilizaci. Vezmeme-li toto v potaz, pak je zřejmé, že úroveň 400 000 (případně 600 000 či 800 000) vojáků by pro ukrajinskou armádu byla postačující.

Vliv zkvalitnění vojenské techniky

Svou roli zde hraje i to, že ukrajinské armádě se v posledních letech významně podařilo i díky pomoci západních států zkvalitnit svou výzbroj.

Jedním z hlavních důvodů neúspěchů ukrajinské armády v roce 2014 bylo to, že disponovala jen starší vojenskou technikou, pocházející ještě z dob studené války. Tyto zbraňové systémy navíc byly zkonstruovány na základě zastaralých sovětských koncepcí. Tato technika se v kontextu ukrajinské války ukázala jako zastaralá a nevyhovující.

Vypuknutí ostrého konfliktu v roce 2022 tuto situaci změnilo. Ukrajinská armáda se začala urychleně přezbrojovat na modernější zbraně. A to především díky dodávkám ze západních zemí. Obdobně tak i domácí zbrojní průmysl začal produkovat zbraňové systémy západní konstrukční filozofie (samohybné dělo Bohdana atd.).

Bojové zkušenosti přitom jasně ukázaly převahu těchto moderních západních zbraní nad staršími systémy sovětské provenience. Někdy nás poněkud mýlí to, že i západní zbraně, například tanky, na Ukrajině zaznamenávají nemalé bojové ztráty. Jenže tyto zbraňové systémy dokážou způsobit protivníkovi ztráty mnohem vyšší – třeba počty zničených ruských tanků T-72 dosahují astronomické výše. A je jen otázkou, co všechno by ukrajinská armáda dokázala, kdyby již v roce 2022 disponovala dostatečnými počty moderních západních zbraní.

Do hry navíc vstupují i principiálně nové zbraňové systémy, jako jsou tolik populární drony, vyčkávací munice, případně i pozemní roboty UGV. Tyto systémy dokážou do značné míry vyvážit nižší počet vojáků. Neznamená to, že mohou zcela vojáky nahradit. Ukrajinská válka jasně ukázala, že dostatečné počty vojáků stále hrají svou roli. Přesto je zřejmé, že moderní armády nestojí jen na samotných počtech vojáků – za předpokladu, že jde o armádu kvalitní, dobře vycvičenou a především vyzbrojenou vyššími počty moderních zbraňových systémů.

Ukrajinská armáda v širším kontextu

Je třeba si uvědomit, že i v případě, že by ukrajinská armáda čítala „jen“ 400 000 vojáků, jednalo by se o jednu z nejsilnějších armád jak v Evropě, tak i v celosvětovém srovnání. Pro zajímavost si můžeme ukrajinskou armádu porovnat s tureckou armádou. Turecko, mající dnes více než 80 milionů obyvatel, si udržuje armádu čítající cca 500 000 vojáků. Jde navíc o armádu dobře vyzbrojenou, disponující vysokými počty techniky západní provenience. Díky tomu, a stejně tak i díky kvalitnímu výcviku je turecká armáda vysoko hodnocena. Ve srovnání s tím se armáda čítající 400 000 vojáků pro Ukrajinu mající populaci 30 milionů obyvatel jeví jako adekvátní.

Samozřejmě, problémem Ukrajiny je to, že musí čelit ruské armádě, která je početně výrazně silnější. Jenže ruská armáda v poslední době značně oslabila. Z velké míry je tomu díky vysokým ztrátám, které utrpěla na ukrajinském bojišti. Stejně tak jsou pro Rusko problémem i obrovské ztráty na vojenské technice, které domácí zbrojní průmysl nedokáže nahradit. Je také zřejmé, že Ukrajina nemůže donekonečna udržovat armádu na válečných stavech. Není to možné jak z hlediska demografického, tak i z hlediska ekonomického – něco takového by si nedokázal dovolit žádný stát. Nějaké snížení početních stavů tedy musí tak jako tak přijít. Pokud by přišlo nyní v rámci mírových jednání, mohl by z toho být dobrý diplomatický argument.

Do hry navíc vstupuje i již zmíněný faktor technický, kdy snížení početních stavů armády by mohlo být kompenzováno vyššími počty moderní vojenské techniky. Znamenalo by to především vyřazení starších zbraňových systémů sovětské provenience, které dosud v ukrajinské armádě přežívají v nemalých počtech, a jejich nahrazení moderními zbraňovými systémy. Zde mohou výraznou roli sehrát západní státy – jak evropské členské státy NATO, tak i EU, případně i USA. Pokud by dané státy poskytly Ukrajině tyto systémy v rámci vojenské pomoci, pak by pro Ukrajinu bylo takovéto masivní přezbrojení realizovatelné. A pokud by se na této pomoci dohodly všechny evropské země, pokud by např. na tuto pomoc vyčlenily pouhé 0,1% svého HDP z nyní navyšovaných vojenských výdajů, pak by to pro ně ani nebyla výraznější ekonomická zátěž. V celkovém souhrnu by přitom šlo o desítky miliard, za které by bylo možno tento přezbrojovací program realizovat. A bylo by to přitom efektivnější, než když si tyto státy navýší počty svých armád o nějaký tisíc vojáků. Nyní jde totiž především o to vytvořit efektivní obranný val mezi Ruskem a Evropou.

Za takové situace není ani potřebné, aby se Ukrajina stala členem NATO. Mnohem důležitější je, aby Evropa, resp. evropské země a Ukrajina spolu co nejlépe a co nejefektivněji spolupracovaly – to lze činit i bez ukrajinského členství v NATO. Tak lze dosáhnout dostatečného výsledku. A stejně tak je patrné, že k zabezpečení obranyschopnosti Ukrajiny není třeba nějaká obrovská, monstrózní armáda, ale kvalitní, profesionální a dobře vyzbrojené moderní ozbrojené síly.

Zdroj: Česká rozhlas Radiožurnál, Military Balance, Ministerstvo Obrany Ukrajiny