Douglas SBD Dauntless změnil průběh 2. světové války v Pacifiku během jediného dne
V průběhu 2. světové války létaly u amerického námořnictva a námořní pěchoty námořní průzkumné letouny a střemhlavé bombardéry Douglas SBD Dauntless. Ačkoli byly tyto stroje ve srovnání s ostatními letouny spojeneckých sil relativně pomalé, byly velmi účinné a jejich schopnost se pak naplno projevila v rámci úspěchu během bitvy o Midway.
Konstrukce letounu Douglas SBD Dauntless vycházela ze staršího letounu Northrop BT. Společnost nakonec převzala Douglas Aircraft Corporation, která zahájila stavbu SBD. Po provedení úprav, včetně přidání motoru Wright R-1820 Cyclone, byl střemhlavý bombardér zařazen do výroby a do služby vstoupil v polovině roku 1939.
Foto: SBD Dauntless nad slavnou letadlovou lodí Enterprise | Wikimedia Commons / Public domain
Firma Douglas vytvořila mnoho variant SBD, včetně variant -1 a -2, které byly dodány námořní pěchotě, resp. námořnictvu. U letounu určeného k provozu z letadlové lodi byl poměrně neobvyklý, protože neměl sklopná křídla. Bylo to proto, že konstruktéři firmy Douglas chtěli, aby měl větší strukturální integritu, podstatnou při velkém přetížení při vybírání střemhlavého letu.
Přestože se ukázalo, že jde o oblíbený střemhlavý bombardér, byly na SBD Dauntless již v roce 1941 provedeny úpravy. SBD-3 měl vylepšené pancéřování, palivové nádrže a kulomety, zatímco u verze -4 došlo k vylepšení elektrického systému letounu. Kromě toho bylo několik kusů upraveno pro použití při průzkumných misích, a poslední ve velkých počtech operačně nasazená verze SBD-5 se vyznačovala výkonnějším motorem a větší zásobou munice. Přicházela ovšem už v době, kdy tyto letouny v první linii nahrazovaly výkonnější stroje Helldiver.
Poslední vyráběnou variantou byl SBD-6, který se dočkal podobných vylepšení. Zatímco námořnictvo i námořní pěchota používaly tyto společné typy SBD, americké armádní letectvo upravilo střemhlavý bombardér pro vlastní potřebu a nazvalo jej Douglas A-24 Banshee.
SBD se obecně těšil velké oblibě pilotů, protože byl relativně snadno ovladatelný, účinně vyzbrojený a obstál i proti nepřátelským stíhacím letounům. Byl vybaven dvěma 1/2 palcovými synchronizovanými kulomety Browning M2 střílejícími dopředu, dvěma 1/3 palcovými flexibilně montovanými Browningy M1919 vzadu a 1020 kg pum. Známý je případ pilota českého původu Stanleyho Vejtasy přezdívaného Swede (Švéd), který za kniplem tohoto bombardéru sestřelil během jedné mise tři nebezpečné japonské stíhačky Zero. SBD Dauntless se ovšem nejvíce proslavil svými akcemi během bitvy o Midway. Během bitvy piloti létající na střemhlavých bombardérech prováděli cílené útoky, které v důsledku zničily všechny čtyři japonské letadlové lodě nasazené do operace.
Mezi 4. a 7. červnem 1942 zahájilo japonské císařské námořnictvo útok proti americkým námořním silám poblíž atolu Midway s úmyslem způsobit jim vážné škody. Díky práci kryptografů však Američané dokázali přesně předpovědět, kdy a kde k útoku dojde, což jim umožnilo zasadit silný úder, místo aby utrpěli nečekané škody. Několik letek SBD pilotovaných námořními letci bylo vypuštěno hned první den a vyřadilo letadlové lodě Akagi, Kaga a Sōryū během pouhých šesti minut.
Čtvrtá japonská letadlová loď Hirjū přežila jen o chvíli déle a byla potopena ještě téhož dne. Ztráta jedné lodi, možná i dvou, by byla pro Japonce těžká, ale ztráta čtyř byla katastrofální. Útoky zahájené letkami SBD Dauntless jim ztížily další pokračování a nakonec své síly stáhli.
Úloha SBD během bitvy o Midway byla rozhodující. Vyřazení všech japonských letadlových lodí zapojených do útoku sehrálo klíčovou roli při zajištění amerického vítězství. Japonci sice měli s sebou bitevní lodě a těžké křižníky, ale ztratili schopnost vypouštět svá letadla a bojovat za horizontem. Ve skutečnosti byly SBD tak důležité, že si po bitvě střemhlavé bombardéry vysloužily přezdívku "Slow But Deadly" (Pomalý, ale Smrtící), což je hříčka s jejich iniciálami.
I když je SBD Dauntless obecně považován za jeden z nejdůležitějších letounů létajících v Pacifiku, dočkal se využití i v jiných aspektech druhé světové války. Kromě akcí během guadalcanalské kampaně a bitvy ve Filipínském moři létaly střemhlavé bombardéry také během spojeneckého vylodění v severní Africe a cílených útoků na německé lodě během operace Leader.
S blížícím se koncem války byly SBD vyřazeny ve prospěch Curtissů SB2C Helldiver, přestože piloti dávali subjektivně přednost Dauntlessům pro jejich spolehlivost a ovladatelnost. Považovali SB2C za "velkoocasou bestii", která sice unesla více účinné výzbroje, ale ve vzduchu byla neohrabaná až zrádná. Ostatní země, které střemhlavý bombardér SBD nasazovaly, s ním nadále létaly jen střídmě. Nicméně než byl oficiálně vyřazen, zanechal za sebou nezapomenutelný odkaz, a patří mezi válečné dříče, kteří v nejtěžších dobách odvedli skvělou práci.
Zdroj: warhistoryonline