Psal se 13. květen roku 1941. Toho dne zasáhla český domácí odboj další rána. Josef Mašín, Václav Morávek a radista František Peltán se prostřednictvím své radiostanice v podvečer spojují s Londýnem, a to z nuselského bytu ve slepé ulici Pod Terebkou (dnešní Čiklova 19). Krátce po odeslání prvních depeší zazvoní na chodbě přepadové komando pražského gestapa.

Foto: Nacistický teror v Praze (ilustrační foto) | Bundesarchiv

Psali jsme:Smutný příběh statečného vojáka Wehrmachtu romského původu

František Peltán s Václavem Morávkem okamžitě začnou ničit šifrované zprávy, aby nepadly nepříteli do rukou, a rozbijí vysílačku. Josef Mašín se s odjištěnou pistolí rozběhne ke dveřím, rychle je otevře a vystřelí. Zasáhne úředníka gestapa Mischkeho do břicha. Vzápětí se ozve Morávkova pistole. Němci však střelbu opětují a jeden z projektilů zasáhne Josefa Mašína. Ten se zhroutí na rohožku, ale stále se brání. V souboji s několika gestapáky na schodišti si zlomí nohu, která se mu zasekne v zábradlí. Mašín se pokusí o sebevraždu, ale Němci mu v tom zabrání. Sevření pistole ukončí až další projektil, kterým mu jeden z gestapáků prostřelí zápěstí.

Z bytu se pokouší krýt ležícího raněného přítele Václav Morávek, který ho nechce nechat napospas Němcům. Morávkovi se však vzpříčí náboj v hlavni, a gestapákům se tak podaří zpacifikovat vážně zraněného Josefa Mašína. Václav Morávek je následně palebnou přesilou donucen k ústupu. Poté se spolu s Františkem Peltánem spustí po ocelovém lanku – anténě radiostanice – ze třetího patra do dvora. Drát téměř úplně odřízne Morávkovi levý ukazováček, který si později bude muset sám amputovat. Peltán si při dopadu narazí obě nohy, přesto se oběma podaří uniknout do náhradních úkrytů. Takové štěstí už Josef Mašín nemá. V bezvědomí je převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci.

Josef Mašín je ve vážném stavu – má zlomenou levou nohu v bérci, střelná poranění v boku, noze a zápěstí, množství pohmožděnin a utrpí silnou ztrátu krve. Z pankrácké nemocnice je gestapo spěšně převáží do lazaretu SS v Podolí. Zde se mu věnuje několik německých lékařů, neboť gestapu velmi záleží na tom, aby přežil. Po zotavení je Josef Mašín podroben nelidskému mučení, při kterém však neprozradí nic, co by gestapu mohlo pomoci. Pokud mluví, jmenuje pouze osoby, které byly již dávno zatčeny nebo jsou v zahraničí. V cele se opakovaně pokouší o sebevraždu – například když hlavou narazí do ústředního topení. Neuspěje však ani napodruhé, ani napotřetí, kdy si prokousne tepnu. Kolikrát je během výslechů zbit do bezvědomí, nelze ani spočítat.

Když selže fyzické týrání, gestapo zatkne jeho manželku, kterou rovněž mučí. Ze zoufalství nad jeho mlčením ho přivedou k jeho ženě, kterou dlouho neviděl. Mašín však mlčí, jen na ni hledí a nedá na sobě nic znát. Němci docházejí k závěru, že jej nelze zlomit. Během výslechů často bere vinu za ostatní zatčené odbojáře na sebe. Josef Mašín je nakonec 30. června 1942 popraven na kobyliské střelnici v rámci druhého stanného práva, vyhlášeného po atentátu a smrti zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Jeho poslední slova zněla: „Ať žije Československá republika!“ Tak padl československý legionář, důstojník předválečné československé armády, příslušník domácího odboje – čestný a hrdý vlastenec.

Psali jsme:Španělské výpady na území Amerik. Velká expedice Franciska Vázqueze de Coronado

V době, kdy v Kobylisích Josef Mašín umírá pod salvou popravčí čety německé Schutzpolizei, zbývá jeho radistovi Františku Peltánovi již jen 20 dní života – zemře na smrtelné zranění (průstřel hlavy), které utrpí při přestřelce s gestapem v Kinského zahradě v Praze dne 11. července 1942. Devět dní pak leží v lazaretu SS v Podolí, ale vědomí již nenabude. Třetí z mužů, kteří se účastnili boje ze dne 13. května 1941, štábní kapitán Václav Morávek, padl už v březnu 1942 při dalším střetu s gestapem u Prašného mostu v pražských Dejvicích.

Zdroj: valka.cz, palba.cz