Tak je v knize Bratrstvo neohrožených vylíčen jeden z původních příslušníků slavné roty E 2. praporu 506. výsadkového pluku Floyd Talbert. V žádném případě to ale není pravda. Talbert se narodil 26. srpna 1923 ve městečku Kokomo ve státě Indiana. Během velké hospodářské krize pracoval od 15 let se svými bratry na různých farmách a ve firmě zpracovávající dřevo. Po vystudování střední školy, kde patřil mezi nejlepší basketbalisty, začal pracovat v chemické společnosti Union Carbide. To již v Evropě zuřila válka, která se brzy, po napadení základny americké Tichomořské flotily 7. prosince 1941 v Pearl Harboru silami císařského Japonska, přelila i do Pacifiku. Floyd byl stále více fascinován novým druhem vojsk americké armády – výsadkovou pěchotou.

Foto: Floyd Talbert (uprostřed) s francouzskými civilisty v Normandii | U.S. Army / Public domain

Psali jsme:Projekt Azorian: Nejpovedenější husarský kousek amerických tajných služeb za celou studenou válku

24. srpna 1942 se na základně Fort Benjamin Harrison v Indianapolisu hlásil právě k výsadkářům. Byl přijat a odeslán do tábora Toccoa ve státě Georgie. Zde se stal příslušníkem roty E 2. praporu 506. výsadkového pluku 101. výsadkové divize. Po absolvování náročného výcviku pod velením poručíka, později kapitána Herberta Sobela, po výsadkovém a taktickém kurzu ve Fort Benningu a Camp Mackall se se 101. výsadkovou divizí přesunul v roce 1943 do Velké Británie.

24. června 1944, během dne D, vyskočil se svými spolubojovníky do francouzské Normandie. Zúčastnil se mj. dobytí důležité silniční křižovatky, městečka Carentan. 2. prapor 506. výsadkového pluku se po zabezpečení města přesunul severovýchodně od něj, když narazil na průzkumné jednotky 17. divize tankových granátníků SS Götz von Berlichingen. Američtí výsadkáři zastavili postup a rychle vybudovali tenkou linii ve snaze zabránit nepříteli, aby Carentan, jehož dobytí nyní umožnilo spojení amerických předmostí z pláží Omaha a Utah, opět padl Němcům do rukou. Floyd Talbert byl během noční hlídky nešťastnou náhodou těžce zraněn vojínem Georgem Smithem, který si ho spletl s nepřítelem a bodl ho několikrát svým bajonetem. Floyd byl ošetřen a urychleně evakuován zpět na Britské ostrovy (kde obdržel Purpurové srdce) a tažení v Normandii tak pro něj skončilo. Orli pak následujícího rána za podpory tanků 2. americké obrněné divize odrazili německý útok na Carentan.

Talbert se k rotě E vrátil po uzdravení těsně před operací Market Garden, během níž se Spojenci obsazením několika mostů a průnikem pozemních jednotek XXX. britského sboru pokusili probít do německého Porúří přes okupované Nizozemí. Operace však skončila jejich porážkou a těžkými ztrátami. Po zhruba měsíčním odpočinku v severovýchodní Francii nedaleko Remeše byla 101. výsadková divize 16. prosince 1944 urychleně přesunuta do Belgie. Mezi orly, kteří s nedostatečnými zásobami prakticky všeho nastupovali do tvořícího se obkličovacího kotle v Bastogne, byl i Floyd Talbert, čerstvě povýšený na rotného. Floyd však podle svých slov nebyl velitelským typem, a proto požádal o degradaci – zkrátka nechtěl udílet rozkazy svým kamarádům. Tak se zachoval muž, kterého Richard Winters považoval za svého „anděla strážného“, dokonce říkal, že kdyby si měl vybrat jen jednoho muže, se kterým by šel do boje, byl by to právě Floyd Talbert. Američané německému obléhání odolali a sami po prolomení obklíčení divizemi 3. armády generála George Pattona přešli do protiútoku a nepřítele poté, co se umoudřilo počasí, což dovolilo vzlet mohutné letecké podpory, zničili.

Na jaře 1945 se Floyd zúčastnil přesunu do Německa. V květnu dokonce vyzkoušel odolnost jedné z údajných Hitlerových pancéřovaných limuzín, kterou se podařilo ukořistit. Floyd po pečlivém „experimentu“ zjistil, že po použití průbojné munice dojde snadno ke zničení neprůstřelných skel auta. Ještě předtím, než vozidlo předal štábu 506. výsadkového pluku, stačil vypustit chladič. Vysocí důstojníci si tak v limuzíně moc nezajezdili. Po skončení války a krátké okupační službě v Rakousku se vrátil domů do Států.

Psali jsme:Bitva o Manilu: Japonští a čínští piráti proti hrstce Španělů

Hned po propuštění z vojenské služby přijal nabídku opět pracovat ve firmě Union Carbide v rodném Kokomu v Indianě. Floyd se v poválečných letech nezúčastňoval setkání příslušníků roty E. Později se stal vedoucím závodu pro společnost General Tire and Rubber Company. Byl také úspěšným prodejcem automobilů. Po lékařské diagnóze, která prokázala onemocnění srdce, se rozhodl stát farmářem na plný úvazek. Své poslední roky chtěl jednoduše prožít v přírodě. Proto se přestěhoval do Kalifornie, kde koupil pozemek a farmařil. To je v rozporu s Ambroseho knihou Band of Brothers, kde je líčen jako tulák, alkoholik a „zanedbaný muž“. Floyd si užíval života v Kalifornii. Usadil se v Reddingu, často chodil rybařit a lovit. Stal se otcem několika dětí. Krátce před svou smrtí se přece jen zúčastnil jednoho setkání se svými spolubojovníky. Floyd Talbert, držitel mj. Bronzové hvězdy, jeden z nejlepších vojáků, který podle Richarda Winterse sloužil pod jeho velením, zemřel na onemocnění srdce 10. října 1982 v kalifornském městečku Shasta v pouhých 59 letech.

Zdroj: warhistoryonline.com