Málokdo ví, že německé tankové eso Wehrmachtu Kurt Knispel (na svém kontě měl 168 potvrzených vítězství a 186 nepotvrzených) se narodil v Československu 20. 9. 1921 v malé vesnici Salisfeld (Salisov až od roku 1924), okr. Frývaldov (Freiwaldau) dnes Jeseník.

Foto: Kurt Knispel

Jeho otec Leopold Knispel měl v době jeho narození jako trvalé bydliště uvedené Mikulovice (Niklasdorf), okr. Jeseník. Z Kurtova dětství se dochovala fotografie ze školních let pořízená v roce 1934 na školní zahradě, která je otištěna v knize Heimatbuch Zuckmantel, vydané v roku 1995 v Německu (v popisu k obrázku je uvedeno, že Kurt Knispel padl při ofenzivě v Ardenách (prosinec 1944 – leden 1945, což je nesprávný údaj). Třináctiletý školák vyrůstal ve vesnici, která vynikala velkým množstvím ovocných stromů (okolo 1 300 kusů). Ve školní zahradě byly pěstovány ušlechtilé odrůdy ovocných stromu a každý žák při ukončení školní docházky obdržel stromek.

Psali jsme:Den, kdy začala válka Severu proti Jihu

Dospívání

V roce 1938 se Sudety stávají součástí Velkoněmecké říše a ze sedmnáctiletého Kurta, československého občana německé národnosti, se stává v důsledku kolektivního udělení občanství německý státní příslušník.

Foto: Kurt na školní fotografii z roku 1934 - stojí zcela vlevo

Ještě je známo, že se Kurt vyučí automechanikem. Údajů z civilního života je velmi poskrovnu.

Foto:  Hostinec Franze Dittmanna

Psali jsme:Pot šetří krev – výcvikový tábor Toccoa

Zato léta od 6. 9. 1940, kdy devatenáctiletý Kurt nastupuje do německé armády, jsou v režii důkladné německé mašinérie wehrmachtu popsána poměrně důkladně.

Foto: Obecná škola, kterou Kurt navštěvoval

V armádě

Základní výcvik vykonává u 4. Kompanie, Panzer-Ersatz-Abteilung 15 umístěné ve městě Sagan, kde se krom pořadové přípravy poprvé střetává i se zbraní, která se mu stane v pravém slova smyslu osudnou – tankem. Výcvik absolvuje na typech Pzkpfw (Panzerkampfwagen) I, II a IV a ukončuje ho jako tankový nabíječ a střelec. Dne 13. 8. 1941 je převelený nejprve ke 3. Kompanie Panzer-Regiment 29 a o dva dni na to k 9. Kompanie Panzer-Regiment 29, který patřil pod 12. pancéřovou divizi

Bojové nasazení

Bojový křest absolvuje Kurt v měsících červenec – srpen 1941 v oblasti Minska a Smolenska jako střelec v Pzkpfw IV, kterému velí proručík Hellman. Právě na tomto stroji dosahuje svoje první vítězství, když dne 25. 8. 1941 zasahuje na vzdálenost 800 metrů sovětský tank T-34. Dne 4. 11. 1941 je mu za dosažené úspěchy udělený Železný kříž druhé třídy (Eisernes Kreuz II. Klasse). Od září 1941 do ledna 1943, bojuje také před Leningradem, u Volchova a Ladoze. Za toto období má jako střelec přiznaných 12 zničených tanků.

Rubbelova posádka

Když se Oberggefreiter Rubbel vrátil k rotě 11. ledna 1942 po zotavení ze svého zranění, dostal nový tank Pzkpfw IV vyzbrojený s dlouhou 75-mm zbraní. Kurt Knispel byl přiřazen do tanku jako střelec a Rubbel se dozvěděl, že Knispel již zničil sedm nepřátelských tanků, několik protitankových děl a odrazil četné útoky pěchoty. V této době 29. obrněný tankový pluk byl rozdělený na dvě bojové skupiny, jedna u Volchova a druhá u Pogosťe. V Narvě, kde bojové skupině velel major Kaufmann byly tanky naložené na vlak a potom složené v Kingiseppu. Odtud Kaufmann vedl bojové uskupení přes Krasnogvardějsk do přední linie. Počasí bylo velice chladné a zpočátku tanky uskutečnily sérii malých akcí proti průzkumným ruským hlídkám.

Nové tanky s dlouhým 75-mm dělem byla přidělené třem posádkám 3. roty:
První tank: velitel Fendesack, řidič Thaysen, střelec Giersdorf, nabíječ a radista neznámí
Druhý tank: velitel Rubbel, řidič Beloch, radista Brauner, střelec Knispel, nabíječ Horstel
Třetí tank: velitel Herder, řidič Opitz, radista Rausch, střelec a nabíječ neznámí.

Foto: Duben 1942 - Oblast kolem Duwobiku. Knispel odstraňuje chránítko ústí z hlavní. Velitel tanku Rubbel je u velitelského otvoru

Přechod na tank Tiger

V Putlos (Schleswig-Holstein, Německo), kde byl v tom čase dislokovaný záložní útvar E 500, potom absolvuje přeškolení na tank Pzkpfw VI Tiger. Po úspěšném zvládnutí nové techniky je dne 15. 4. 1943 převelený k 1. Kompanie, schwere Panzer-Abteilung 503, se kterou se následně zapojí do bojů v Kurském oblouku v rámci operace Zitadelle (Citadela), kde jeho jednotka působí jako součást 7. Panzer-Division. V průběhu těchto bojů se mu prokazatelně podařilo zasáhnout pohybující se tank na vzdálenost více než 2.000 m a podle tvrzení členů jeho posádky byly případy, kdy zasáhl statický cíl (tank) i na vzdálenost 3.000 m. O tom, že Knispel byl brilantní střelec, svědčí celkový počet jím dosažených vítězství. Celkově v této operaci zničil 27 tanků, resp. samohybných děl.

Foto: Bitva u Kurska byla největší tankovou bitvou 2. světové války

Po Kurském oblouku následují další těžké boje – Čerkasská kapsa, Kamenec-Podolsk, Belgorod, Tarnopol. Po dosáhnutí padesátého vítězství je mu dne 24. 7. 1943 udělený Železný kříž první třídy (Eisernes Kreuz I.Klasse).

Do Francie

Po tom, co byla sPzAbt. 503 po těžkých bojích a utrpěných ztrátách v květnu 1944 stáhnutá do Ohrdrufu (Durynsko) na doplnění, dochází také k jejímu doplnění novou bojovou technikou. K 33 Tigrům I přibývá 12 vynikajícich Pzkfw VI Tiger II. Po vylodění spojenců v Normandii zasahuje sPzAbt. 503 do bojů při Caen a na ústupech z Normandie. Po dosažení 126 vítězství je Knispelovi dne 20. 5. 1944 uděleno vysoké vyznamenání – Řád německého kříže ve zlatě (Kriegsorden des Deutschen Kreuz in Gold) – zkráceně Deutsches Kreuz. Avšak stále má hodnost Unteroffizier (rotný) a do hodnosti Feldwebel (šikovatel) je povýšený až 1. 1. 1945, se zpětnou účinností od 1. 11. 1944. Současně je jediným poddůstojníkem, který byl jmenovaný ve zprávách branné moci (Wehrmachtbericht), což byl v podstatě bulletin o vojenské situaci vydávaný OKW (vrchní velitelství Wehrmachtu) denně od 1. 9. 1939 do 9. 5. 1945 a vysílaný vždy v poledních rozhlasových zprávách. Podle této zprávy ze dne 25. 4. 1944 Knispel od července 1941 do března 1944 zasáhl a zničil 101 nepřátelských tanků.

Zpátky na východní frontu

Na podzim roku 1944 následuje opětovné doplnění boji opotřebované jednotky (nových 45 tanků Tiger II) a 12. 10. 1944 přeložení na východní frontu do Budapešti. Dne 18. 10. 1944 je jednotka přesunutá do maďarského Szolnoku. Tam je dne 21. 12. 1944 útvar sPzAbt. 503 přejmenovaný na schwere Panzer-Abteilung „Feldherrnhalle" a zařazen pod Panter-Korps Feldherrnhalle. Tanky Tiger II (také Královský Tiger) byly použity také v poslední německé ofenzívě, tj. v operaci Jarní probuzení, jejímž cílem bylo znovudobytí Budapešti na jaře roku 1945. Po nadějném začátku se ovšem zamotaly do bahna a to byl konec operace.

Knispelův konec

Po těžkých bojích na území Maďarska ustupuje Knispelova jednotka, resp. to co z ní zůstalo, přes Rakousko na území Československa (tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava) a snaží se probít do amerického zajetí. A právě někde na pomezí dnešních hraníc Rakouska a Československa nachází Kurt Knispel svoji smrt.

Dostupné prameny se shodují v datu jeho smrti, kterým byl 28. duben 1945. Odlišnosti jsou však v místě jeho úmrtí. Jeden zdroj uvádí, že Knispel byl zabitý v boji u obce Wostitz (Vlasatice), další, že byl těžce zraněný u vesnice Stronsdorf (Dolní Rakousko/Niederösterreich), která leží v těsné blízkosti hranic a zemřel v obci Urbau (Vrbovec), okres Znojmo, kde je i pochovaný. Tento poslední údaj uvádí také Deutsche Dienstelle, úřad se sídlem v Berlíně, pátrající po posledním místě odpočinku německých vojákův padlých v druhé světové válce.

Zranění měl utrpět v tanku, do kterého si přesedl a kterému předtím velel Feldwebel Skoda, který den předtím v tomto tanku zahynul. Tyto detaily uvedl krátce po válce v jednom z dopisů Horst Bechtel, tankový střelec 3. kompanie. Verzi „Vlasatice" podporuje záznam z deníku velitele 503. oddílu těžkých tanků Hauptmanna JUDr. von Diest-Körbera: „...Dne 30. dubna jsme v prostoru Nová Ves až Vlasatice odrazili několik ruských útoků a zničili deset sovětských tanků. Sami jsme však ztratili dva Královské tygry i s jejich veliteli – Feldwebelem Knispelem a Feldwebelem Skodou."

Verzi „Strondorf" podporuje záznam v Kronice sPzAbt 503, kterou Alfred Rubbel vydal v roce 1990 ve vlastním nákladu 250 ks pro veterány a rodinné příslušníky členů sPzAbt 503, kde je uvedeno: „Urbau (Vrbovec) je pohřební místo úspěšného střelce PzTruppe Fw Kurta Knispela, 1/503, který byl 29. 4. 1945 zraněný u Stronsdorfu a zemřel na HVP (Hlavní polní obvaziště) Urbau. Tam byl na obecním hřbitově pohřben". O Alfredu Rubbelovi je známo, že se osobně účastnil pohřbu K. Knispela.

Ve skutečnosti byl Kurt Knispel pochován za hřbitovní zdí v obci Vrbovec. Ve Vrbovci byl na konci války německý polní lazaret, takže je pravděpodobné, že smrtelně zraněného (nebo již mrtvého) Knispela sem dopravili jeho kamarádi. Nebylo mu však už pomoci a jeho tělo bylo spolu s dalšími pohřbeno ve společném hrobě za hřbitovní zdí.

Ve dnech 8.-10. dubna 2013 došlo exhumaci těla (spolu s několika ostatními vojáky) za účasti odborných pracovníků historického oddělení Moravského zemského muzea v Brně.

Foto: Exhumace ostatků za hrbitovní zdí | zdroj: severniceskobudejovicko.cz

Hrob Kurta Knispela byl nalezen 9. dubna 2013 v 13:20. Byl pohřben pouze v nátělníku a u pravého zápěstí měl polovinu nerezové identifikační známky. ID z toho materiálu se používaly u tankových a leteckých jednotek kvůli ohnivzdornosti. Bylo na ní vyraženo osobní číslo vojáka 812, krevní skupina A a zkratka jednotky "4 Pz.Ers Abt 15", tedy 4. rota záložního tankového oddílu 15. V této jednotce Knispel v roce 1940 prodělal výcvik.

Obličejovou část hlavy měl přikrytu zbytkem tlakového obvazu. Po jeho sejmutí bylo zjištěno vážné zranění mezi obličejovými oblouky a podélné praskliny na čele lebky. Část kostí mezi očima chyběla. Další zranění v oblasti břicha nebyla patrná. Při odborném vyzvednutí ostatků byla v dutině lebeční objevena ocelová střepina, jež způsobila uvedená zranění a následnou smrt.

Foto: Ostatky Kurta Knispela byly (společně s ostatními) uloženy v oddělení německého válečného hřbitova na Ústředním hřbitově v Brně | zdroj: Moravské zemské muzeum v Brně

Foto: Na místě hrobubyl umístěn dřevěný kříž, na který se složili účastníci tehdejší exhumace | zdroj: vlastní foto Panzernet.net se souhlasem autora

Zdroj: kurt-knispel.webnode.cz, panzernet.net