Po šesti letech napjatého diplomatického a vojenského patu se na obzoru rýsuje jeden z nejvýznamnějších geopolitických posunů v posledních letech. Turecko, klíčový člen NATO, se podle vyjádření amerických úřadů chystá učinit strategický obrat, který by mohl zásadně redefinovat jeho obrannou strategii a vztahy se západními spojenci. Jedná se o opuštění ruských protiletadlových raketových systémů S-400 ve prospěch návratu do exkluzivního programu stíhaček páté generace F-35.

Foto: F-35A Lightning II poblíž Floridy | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Čínské námořnictvo sílí. Druhá fregata typu 054B podstupuje námořní zkoušky

Toto překvapivé oznámení přišlo z úst amerického velvyslance v Turecku, Thomase Barracka, v komentáři pro agenturu Bloomberg. Podle Barracka je Ankara připravena vyřešit složitou otázku ruských systémů protivzdušné obrany, které po celá léta jitřily vztahy s Washingtonem, a to v relativně krátkém časovém horizontu – konkrétně během čtyř až šesti měsíců. Když byl velvyslanec přímo dotázán, zda je Turecko skutečně na pokraji opuštění S-400, jeho odpověď byla jednoznačně kladná.

Konec patové situace: S-400 jako symbol napětí

Jádro sporu spočívalo v rozhodnutí Turecka pořídit v roce 2017 ruské systémy S-400 „Triumf“, které jsou považovány za jedny z nejmodernějších na světě. Tento krok Washington ostře kritizoval s argumentem, že ruské systémy jsou zásadně nekompatibilní s obrannou architekturou NATO a představují nepřijatelné riziko. Americké obavy se soustředily především na potenciální úniky citlivých informací o technologiích stíhaček F-35, které jsou navrženy tak, aby byly téměř neviditelné pro radar. Washington se obával, že operační používání S-400 v blízkosti F-35 by mohlo Rusku poskytnout cenná data o schopnostech amerických letounů.

Důsledkem turecké akvizice S-400 bylo okamžité vyloučení Turecka z mezinárodního programu F-35 v roce 2019. Turecko, které bylo nejen kupcem, ale i významným výrobcem součástí pro tyto špičkové stíhačky, tak ztratilo přístup k technologii, jež měla tvořit páteř jeho budoucího letectva. Tento krok znamenal hlubokou trhlinu ve vztazích mezi dvěma dlouholetými spojenci NATO a vyvolal otázky ohledně spolehlivosti Turecka jako partnera.

Neaktivní hrozba, která blokovala budoucnost

Zajímavostí je, že S-400, ačkoliv byly dodány a rozmístěny na tureckém území, ve skutečnosti nikdy nebyly plně uvedeny do provozu. Velvyslanec Barrack výslovně zdůraznil, že systémy nejsou tureckou stranou aktivně používány. Nicméně, jak sám diplomat poznamenal, „samotný fakt jejich přítomnosti zůstává klíčovou překážkou vojensko-technické spolupráce se Spojenými státy.“ Pro Washington nešlo jen o operační hrozbu, ale o princip – o závazek vůči alianci a ochranu citlivých technologií.

Psali jsme:Video: O tomhle se moc nemluví. Ruské FPV drony tvrdě loví nepřátelské obrněnce u Novopavlivky

Psali jsme:Video: Co se stane, když už není kam ustoupit? Tohle je odpověď z fronty

Psali jsme:Tchaj-wan jako další lakmusový papírek světového řádu: co by znamenal čínský útok a proč už nejde jen o Asii

Dopady a budoucí výzvy

Pokud se Turecko skutečně rozhodne pro „úplné odstranění S-400 ze svého systému protivzdušné obrany“, jak naznačují Spojené státy, otevře se mu cesta k obnovení účasti v programu F-35. Tento krok by měl dalekosáhlé důsledky.

1. Zlepšení vztahů s USA a NATO: Opětovné zapojení do F-35 by znamenalo výrazné oteplení ve vztazích s Washingtonem a celou Severoatlantickou aliancí, což by posílilo soudržnost NATO v době rostoucích globálních výzev.
2. Modernizace tureckého letectva: Získání F-35 by Turecku poskytlo nejmodernější stíhačky páté generace, což by významně posílilo jeho vzdušnou převahu a umožnilo by mu efektivněji čelit regionálním hrozbám.
3. Změna regionální mocenské rovnováhy: Turecko s F-35 by mohlo podstatně změnit rovnováhu vzdušné síly ve strategicky důležitém regionu východního Středomoří, Černomoří a Blízkého východu, což by mělo dopady na ostatní aktéry v oblasti.

Přestože optimistická vyjádření amerického velvyslance naznačují pozitivní vývoj, je třeba si uvědomit, že detaily „konečných podmínek a mechanismu pro opuštění ruských systémů protivzdušné obrany“ zatím nebyly oficiálně zveřejněny. Bude zajímavé sledovat, jak se Turecko s tímto logisticky a politicky náročným úkolem vypořádá.

V kontextu těchto událostí stojí za zmínku i nedávná zpráva, že Švýcarsko plánuje snížit počet objednaných F-35 s úmyslem zakoupit jich více v pozdější fázi. To naznačuje, že i přes globální ekonomické tlaky a strategické přesuny zůstávají letouny F-35 i nadále vysoce žádanou platformou, která formuje budoucnost letecké obrany po celém světě. Otázkou zůstává, zda se Turecko skutečně stane součástí této budoucnosti a jaké nové kapitoly se tím v regionální bezpečnosti otevřou.

Zdroj: defensemagazine.com