Maďarsko mělo být pro Třetí říši poslední baštou nezbytnou pro další pokračování války. Jeho ropná pole u Nagykanizsy byla pro umírající nacistické Německo životně důležitá. Hitler věřil, že pokud udrží Budapešť a zastaví Sověty, může zvrátit průběh války. Výsledkem byla jedna z nejtvrdších kampaní na východní frontě. Bitva o Budapešť připomínala nový Stalingrad. Následná německá ofenziva u Balatonu se proměnila v krvavé memento konce.

Foto: Útok maďarských tanků Toldi v 2. světové válce na území Sovětského svazu | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Premiér v první linii – prvotní nasazení tanků Churchill

Po porážce Rumunska v létě 1944 zůstalo Maďarsko posledním významným spojencem nacistického Německa ve střední Evropě. Především však drželo klíč k posledním funkčním ropným polím v oblasti Zala. Wehrmacht byl na konci sil, ale ještě měl tanky, elitní jednotky Waffen-SS a zbytky letectva. Co ale rychle ztrácel, bylo palivo. Hitler proto nařídil Maďarsko za každou cenu udržet. Už v říjnu 1944 se situace dramaticky změnila. Maďarský regent Miklós Horthy se pokusil o přechod na stranu Spojenců, ale jeho pokus byl potlačen nacisty v rámci tzv. operace Panzerfaust. V Budapešti zasáhl Otto Skorzeny s jednotkami SS a provedl státní převrat. K moci se dostala proněmecká Strana šípových křížů. Maďarsko zůstalo v táboře Osy, a tím bylo zpečetěno jeho další krvavé osudové zapojení do války.

Bitva o Budapešť jako nový Stalingrad Na konci prosince 1944 zahájila Rudá armáda útok na Budapešť. Sověti, konkrétně 2. a 3. ukrajinský front pod vedením generálů Malinovského a Tolbuchina, postupovali od jihovýchodu a severu. Město bylo obklíčeno 26. prosince, čímž začalo 50denní peklo pro obránce i civilní obyvatele. Obranu města drželo přibližně 80 000 německých a maďarských vojáků. Sověti město neobléhali pouze zvenčí, ale postupně dobývali čtvrť po čtvrti v brutálních bojích. V mnohém se situace podobala Stalingradu – rozbořená městská zástavba, ostřelování z domů, střelci v ruinách, boje v podzemí a v kanalizaci. Německé velení se několikrát pokusilo k městu prorazit, například při operacích Konrad I až III. Přestože se některé jednotky dostaly až na dostřel k Budapešti, sovětské sevření se jim prolomit nepodařilo. Dne 13. února 1945 byla Budapešť definitivně dobyta. Z původních 80 000 obránců přežilo zhruba 15 000, kteří následně padli do zajetí.

Frühlingserwachen: poslední německý úder Po pádu Budapešti se Hitler rozhodl k zoufalému kroku. V březnu 1945 spustil poslední velkou ofenzivu Wehrmachtu na východní frontě – operaci Frühlingserwachen, česky „Jarní probuzení“. Cílem bylo prorazit sovětské linie, zajistit ropná pole u Balatonu a stabilizovat frontu. Nasazeny byly elitní jednotky jako SS divize Leibstandarte, Das Reich nebo Hitlerjugend, které byly převedeny z Arden. Německé velení věřilo, že dokáže Sověty překvapit. Hluboké bahno, silná sovětská obrana a nedostatek paliva však způsobily katastrofu. Útok se brzy zastavil a Sověti přešli do protiútoku. Stalin nařídil tvrdou odvetu. Německé jednotky byly vytlačeny až za Vídeň. Ofenziva, která měla být poslední nadějí, skončila porážkou a výrazným oslabením zbývajících rezerv nacistického Německa.

Krvavý konec války ve střední Evropě Bitva o Maďarsko stála obě strany statisíce mužů. Civilní obyvatelstvo Budapešti trpělo během obléhání extrémním hladem, ostřelováním i násilím. Vojáci Wehrmachtu a Waffen-SS bojovali tvrdě, ale neměli šanci dlouhodobě čelit přesile. Z vojenského hlediska šlo přitom o marnou oběť. Z politického a strategického pohledu však šlo o jeden z posledních Hitlerových pokusů řídit válku podle vlastní vůle, bez ohledu na realitu.

Psali jsme:TATRA DEFENCE sjednocuje marketingovou komunikaci kopřivnických výrobců vojenské techniky

Psali jsme:Páteř logistiky v pohybu: Vojenská doprava

Psali jsme:Česká republika po Haagu: Z pasivního člena k odpovědnému spojenci?

Zdroj: Kapinos, Ivan: Budapešť 1945. Praha: Naše vojsko, 1986.