Posttraumatický stresový syndrom (též posttraumatická stresová porucha, PTSD) je duševní porucha, která vzniká po náhlých, život či osobní integritu ohrožujících událostech. Jen v Holandsku v současné době podstupuje léčbu kvůli posttraumatickému stresovému syndromu na 2 500 vojáků.  Také holandský mariňák Robin Imthorn se již léta léčí kvůli PTSD a již několikrát byl blízko smrti.

"Vedu naše vozidlo a v tu chvíli pár desítek metrů před námi exploduje jeep. Poté, co se začal prach ustalovat, mi hlavou proběhlo, že to nemohl nikdo přežít. Udělal jsem, co jsem měl, běžím k autu a začnu pomáhat raněným. Víš, když vidíš, jaká zranění ten výbuch způsobí, když vidíš ty utrhané nohy, uvědomíš si, že jsi to mohl být ty." Přesto že jsou vojáci na podobné situace připravováni, nikdy se na to nelze připravit dostatečně.

"Můžeš trénovat jak chceš, ale když to vidíš, je to jiné. Tvoje hlava si to uvědomí, až když to vidí a ucítí." I přes tuto strašlivou zkušenost zůstává Imthorn v Afghánistánu a dokončuje svůj již několikátý turnus. Po návratu do Holandska však nemůže sám k sobě najít cestu, špatně se mu spí, trpí stresem a záchvaty paniky.

Foto: Holandský mariňák, desátník Robin Imthorn, uběhl během pěti dnů pět maratonů pod 5 hodin pro zvětšení povědomí o PTSD |  Ministerstva obrany Nizozemska /  CC BY-SA

"Jednou jsem šel po nákupním centru mezi těmi všemi obchody a z ničeho nic mě popadl nepředstavitelný strach, že se někdo z těch lidí odpálí, nebo někdo odpálí bombu v některém z těch obchodů. Po více než 10 letech mi byla diagnostikována Posttraumatická stresová porucha"

Koos Sol z Nizozemského veteránského institutu tvrdí, že na světě trpí PTSD až 100 000 veteránů a vojáků. Přičemž se PTSD projeví průměrně u 10% vojáků, jenž se dostanou do boje. Po prodělání léčby zůstává stále zhruba 2,5 % nevyléčitelných případů, kteří se stresovou poruchou žijí po zbytek svého života. Psychologickou pomoc Nizozemského veteránského institutu sám Robin také využívá, žádostí o pomoc je však více, než jsou schopni doktoři zvládnout, mnoho vojáků se o stresové poruše bojí veřejně mluvit, aby nevypadali jako zbabělci, čímž se jim však jejich psychické zdraví jen dále zhoršuje.

Psali jsme:CSG i Tatra Trucks opět podpoří konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost

Vojáci navrátivší se do Holandska procházejí tzv. návratovým rozhovorem, kdy každý voják prochází rozhovorem s psychologem, aby se odhalily případné zárodky PTSD. Mnoho vojáků však ze strachu ztráty zaměstnání u armády, či z jiných důvodů u pohovorů lže, aby se u nich porucha neobjevila.

"Nechci, aby se někdo cítil tak sám, jako jsem se cítil já," říká Imthorn o svém plánu uběhnout pět maratonů za pět dní. Od pátku 18. června do úterý 22. června tento mariňák oběhl všechny kasárny v Nizozemsku, kdy uběhl neuvěřitelných 211 kilometrů a udělal celkem 281 263 kroků. Jeho kampaň však byla úspěšná ještě před tím, než vůbec začala.

"I kdyby to pomohlo jen jedinému člověku, tak to pro mě bude úspěch. Teď mi ale chodí desítky děkovných dopisů," doplňuje Imtorn. Kromě toho se mu podařilo na boj s PTSD vybrat přes 20 000 Eur (více než půl milionu korun). Nesdílnost duševních problémů nesouvisí pouze s armádou, ale se společností celkově. "Je to společenské tabu, lidé se bojí mluvit o svých citech, pocitech a problémech. Často to je z přesvědčení, že tím budou někoho otravovat, či že se jim bude někdo posmívat se slovy - nejsi dost dobrý, když si musíš na něco stěžovat," doplňuje Leonie Burggraaf z nadace.

PTSD trpí i naši vojáci. „Když jsem šel přírodou, ostražitě jsem pozoroval, kam šlapu, jestli tam třeba není náznak narušeného povrchu. Až po pár krocích jsem si uvědomil, že jsem třeba na Hané, v prostředí naprosto bezpečném,“ popisuje situace po návratu z misí vojenský chirurg Mojmír Mrva. Ten operoval zraněné v bývalé Jugoslávii, Kuvajtu, Iráku i Afghánistánu, čelil dělostřeleckým útokům, kdy mu kolem hlavy létaly šrapnely.

V roce 2016 bylo otevřeno komunitní centrum pro válečné veterány v brněnské Vojenské nemocnici, ještě v tom samém roce ho navštívilo více než 3 000 našich vojáků. Centra však fungují i ve vojenských nemocnicích v Praze a Olomouci. Nezapomínejme, že není absolutně žádná hanba trpět psychickými problémy!

Zdroj: bndestem.nl