EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Hororový 13. únor 1950. Den, kdy USAF ztratilo obrovský bombardér. A jadernou bombu

 15. 04. 2022      kategorie: Vojenská historie      2 komentáře
Přidat na Seznam.cz

Psal se 13. únor 1950. Americké letectvo zažilo dramatický příběh letounu Convair B-36B Peacemaker. Tento dálkový bombardér Strategického velitelství USAF byl v rámci nepřetržitého letu dlouhého 5 000 km na cestě z Fairbanksu na Aljašce do Fort Worthu v Texasu. Jednalo se o zkušební let v extrémně chladném počasí, jehož součástí byl i simulovaný atomový útok na San Francisco v Kalifornii. Za tímto účelem nesl letoun jadernou bombu (Mark 4, Fat Man).

Pravděpodobně kvůli námraze na vstupech vzduchu do karburátorů mohutných hvězdicových motorů Pratt & Whitney R-4360 letoun přišel o 3 ze svých 6 pístových motorů, což se u tohoto letounu s jeho zvláštní konfigurací mimochodem nestalo poprvé. Čtyři proudové motory, kterými letoun disponoval, pak bylo možné využít ke krátkodobému zvýšení výkonu (například při konfrontaci s nepřátelskými stíhačkami), ale v dané situaci nebyly řešením.

b-36Foto: B-36-J v roce 1955 letící s pohonem všech deseti motorů | USAF, Wikimedia Commons / Public domain

Zatímco letadlo ztrácelo výšku, bylo rozhodnuto shodit 5tunovou atomovou bombu dříve, než se letadlo zřítí. Bombardér letěl podél aljašské pobřežní linie do kanadského vzdušného prostoru severní Britské Kolumbie. Bomba obsahovala značné množství přírodního uranu a přes 2 tuny konvenční výbušniny. USAF vždy popíralo přítomnost plutonia, což by v případě nehody zabránilo náhodnému jadernému výbuchu.

Protože letadlo bylo prakticky odsouzeno k zániku, posádka se rozhodla letoun opustit výskokem. Pokus o nouzové přistání byl vyhodnocen jako příliš riskantní. Načasování prvních seskoků však bylo špatně odhadnuto a 4 z celkového počtu 17 členů posádky přistáli do moře a všichni se utopili. Jeden člen z nejasných důvodů z bombardéru nevyskočil vůbec. 12 členů tedy přežilo, byť trvalo poměrně dlouho, než byli nalezeni. Co se však stalo s odhozenou jadernou bombou? Podle oficiálních zdrojů tato vybuchla ve vzduchu. Existují však také zprávy, které uváděly, že bomba explodovala až ve chvíli, kdy dopadla na zem kdesi na severu Britské Kolumbie.

To největší překvapení však mělo ještě přijít. Než pilot vyskočil, byl ochromený letoun nastaven na automatický let v naději, že se zřítí do hlubin Pacifiku. Vzhledem k této informaci nebylo následně po ztraceném B-36 dále pátráno. O tři roky později však byly trosky B-36 spatřeny kanadským pátracím letounem, a to poměrně neporušené severozápadně od Hazeltonu. USAF na místo okamžitě vyslalo své lidi, protože jistě mělo z tohoto letounu co vyzvednout, a to optimálně dříve, než se na místo dostanou ostatní.

Poté, co byly z letounu vyjmuty klíčové součásti, došlo k částečnému zničení stroje za použití výbušnin. Místo pak bylo drženo v "tajnosti", přičemž o něm ale muselo vědět mnoho místních obyvatel. V roce 1956 a pak mnohem později v roce 1997 byly podniknuty nové expedice, po nichž následovaly záchranné expedice v malém měřítku s cílem získat přístroje a části střelecké věže (vše je vystaveno v místním muzeu Bulkley Valley ve Smithers). Místo je nyní prohlášeno za chráněné a je navždy spojeno s historicky první ztrátou atomové bomby během letu USAF. Po tomto incidentu následovalo ještě sedm dalších případů, při nichž byly ztraceny americké jaderné zbraně.

V době, kdy studená válka v podstatě vrcholila, ještě neexistovaly mezikontinentální balistické rakety, které by mohly být účinným jaderným odstrašením, takže B-36 byl v té době jedinou schopnou nosnou platformou, která mohla na SSSR a Čínu působit odstrašujícím dojmem. Přesto byl v rámci korejského konfliktu příchod ruského proudového stíhacího letounu MiG-15 jasným znamením, že by byl bombardér B-36 při případném letu v rámci jaderného útoku nad Ruskem mimořádně zranitelný.

B-36 zastínil svou velikostí a výkony letounu Boeing B-29 Superfortress, hrdiny války v Tichomoří, který v srpnu 1945 srazil Japonsko na kolena svržením dvou atomových bomb. První B-36 pak sjel z montážních linek o necelé čtyři roky později. Letoun B-36 však měl sloužit pouze jako jakýsi mezistupeň, USAF čekal zrod skutečné létající ikony studené války – Boeingu B-52 s proudovým pohonem. Tento letoun který je v provozu již od roku 1955 a léta dodnes.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Veritas vincit

15. 04. 2022

petr
Podle všeho spalovaly oba typy motorů stejné palivo.
Alespoň jsem neobjevil, že by Convair B-36 měl speciální nádrže pro své GE J47 s jíným palivem, než tankoval pro 28 válcové P&W R-4360.

petr

15. 04. 2022

Ty proudové motory určitě nepracovaly na letecký benzín, taklže se do letadla muselo čerpat dvojí palivo. A pokud během letu nepracovaly, tak se v podstatě jednalo pouze o zbytečnou zátěž ( motory + palivo ).

Přidat komentář