LOADING TOP…

Hrozba kamikaze a americká propaganda – snímek z roku 1945 kombinoval skutečné i hrané situace

 03. 11. 2021      kategorie: Vojenská historie    

V roce 1945 natočilo oddělení fotografických služeb amerického námořnictva film, který měl Američany přimět k nákupu válečných dluhopisů. Film The Fleet That Came to Stay režíroval Budd Boetticher, který byl známý svými westerny. Natočil mj. první film Johna Wayna, kdy Wayne ztvárnil Boettichera samotného, když pracoval jako matador v Mexiku. Když se pak měl natočit oficiální armádní dokureality, Boetticher, student Culverovy vojenské akademie, byl pro americké námořnictvo jasnou volbou. 

Ve filmu The Fleet That Came to Stay tvůrci zachytili americkou invazi na Okinawu, která měla krycí název Operace Iceberg. Ta začala 1. dubna 1945 a odehrála se na ostrovech Rjúkjú. Hlavní ohnisko bojů se nacházelo na ostrově Okinawa - pouhých 550 km od vlastní japonské pevniny.

idaho_okinawaFoto: Bitevní loď Idaho ostřeluje japonská postavení na Okinawě | U.S. Navy / Wikimedia Commons

Ostrov měl být odrazovým můstkem 10. armády Spojených států útok na mateřské ostrovy a nabízel se americké armádě jako strategická základna pro další operace. Desátá armáda disponovala vlastním taktickým letectvem - což ji v té době činilo mezi americkými jednotkami jedinečnou.

Bitva, oficiálně nazývaná bitva o Okinawu, je pro svou krutost známá také jako "ocelový tajfun" - jednalo se o nejkrvavější střetnutí války v Tichomoří. Japonští vojáci věděli, že prohrávají, a při obraně své pevniny do toho dali všechno. Zbaveni životně důležitých zdrojů se uchýlili k poslední zoufalé zbrani - svým dnes již nechvalně proslulým sebevražedným útokům kamikaze.

Desátá armáda samozřejmě nebyla sama. Spolu s letectvem ji podporovalo i námořnictvo, a právě zde vlastně začíná příběh filmu The Fleet That Came to Stay. První scény ukazují několik amerických vojáků, kteří si uvědomují, že jsou na cestě do Japonska, a diskutují o tom, jak to bude vypadat, až tam dorazí. Uvědomovali si rostoucí zuřivost japonského odporu.

Film je pozoruhodný tím, jak kombinuje skutečné záběry z bojů s hereckými výkony podle scénáře ve studiu. Během pořizování skutečných záběrů také zahynul kameraman amerického námořnictva sledující pohyb amerických jednotek hlouběji do Okinawy. 

Operace byla úspěšná. Bohužel si vyžádala strašlivou cenu - více než 82 000 mrtvých na obou stranách, a také 149 425 civilistů (řada z nich spáchala sebevraždu). To horší však mělo teprve přijít. Někteří historici se domnívají, že bitva o Okinawu mohla vést k rozhodnutí USA použít proti Japonsku atomovou bombu. Japonci dokázali, že jsou ochotni bojovat o každý čtvereční centimetr své země, a americká vláda chtěla válku ukončit s co nejmenšími ztrátami na vlastní straně.

Ačkoli mohly být spojenecké armády stále více přesvědčeny o tom, že budou schopny válku v Tichomoří vyhrát konvenčními prostředky, nebylo pochyb o tom, že při tom budou muset utrpět těžké ztráty. Vláda Spojených států to věděla a byla si vědoma, že čím blíže se jejich vojáci dostanou k japonskému hlavnímu městu, tím hůře se bude situace vyvíjet. S ohledem na to chtěli, aby někdo natočil film, který by širokou veřejnost připravil na možnost vysokého počtu obětí v posledních měsících války. Domnívali se, že lidé přijmou zprávu o intenzivním krveprolití lépe, budou-li si této pravděpodobnosti předem vědomi a bude-li jim jasně řečeno, že pokud chtějí porazit poslední z mocností Osy, je třeba přinést oběti.

Video: Ve filmu The Fleet That Came to Stay tvůrci zachytili americkou invazi na Okinawu, která měla krycí název Operace Iceberg / YouTube

Film byl poprvé uveden 26. července 1945 v New Yorku a končí výzvou ke koupi válečných dluhopisů. O několik dní později, 6. srpna, se Hirošima stala prvním městem na světě, které bylo napadeno jadernou bombou. Když Japonsko stále odmítalo kapitulovat (přestože téhož dne také ztratilo některá svá zámořská území dobytá Rudou armádou), druhým bombardovaným městem se stalo Nagasaki. Pak již Japonsko konečně kapitulovalo a druhá světová válka byla ukončena.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák