Z informací, které unikly z ruské státní korporace Rostec, vyplývá, že Čína zvažovala nákup až dvaceti ruských tankovacích letounů Il-78MK-90A. Tyto informace zveřejnil hackerský kolektiv Black Mirror, který měl získat interní dokumenty ruského obranného průmyslu z roku 2023. Pokud by se obchod potvrdil, šlo by o jeden z nejvýznamnějších nákupů ruské letecké techniky Čínou za posledních deset let. Přestože Peking disponuje vlastním tankerem YY-20, zájem o ruské Il-78 naznačuje, že jeho kapacity nejsou dostatečné pro dlouhodobé strategické ambice, zejména pokud se Čína připravuje na rozsáhlý konflikt s USA v Indo-Pacifiku.

Foto: Indický Il-78MKI během doplňování paliva dvěma bojovým letounům Mirage 2000 | Wikimedia Commons / Public domain

Význam této informace nespočívá pouze v samotném obchodu s Ruskem, ale v tom, co odhaluje o strategických záměrech Pekingu. Vojenské letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády má v současné době závažný nedostatek vzdušných tankerů, což omezuje dolet jejích bombardérů a stíhacích letounů. Bez rozsáhlých tankovacích kapacit zůstává schopnost Číny provádět dlouhotrvající letecké operace mimo pevninské území omezená – a to je strategický deficit, který Peking při zvyšujícím se napětí kolem Tchaj-wanu rozhodně nemůže tolerovat.

Psali jsme:Španělsko utratí miliardy za zbraně: Co všechno nakoupí

Il-78, konstruovaný na základě transportního Il-76MD-90A, je standardním tankerem ruského letectva. Verze Il-78MK-90A, o kterou měla Čína zájem, je modernizovanou variantou se zlepšenými avionickými systémy a vyšším výkonem tankování za letu. Písmeno „K“ v názvu značí exportní úpravu pro zahraničního zákazníka, což potvrzuje, že šlo o kontrakt připravený přímo pro čínské letectvo. Dodávky měly podle uniklých plánů probíhat v letech 2027–2028, což odpovídá časovému rámci, v němž Peking podle řady vojenských expertů zrychluje přípravy na případnou operaci proti Tchaj-wanu.

Čína v současnosti provozuje pouze omezený počet moderních tankerů – oficiálně 17 kusů YY-20. Zbytek flotily tvoří zastaralé H-6U, které vycházejí z konstrukce sovětského bombardéru Tu-16 z 50. let, a několik starších Il-78, které Peking kdysi zakoupil od Ukrajiny. Pro srovnání – Spojené státy mají více než 500 tankovacích letounů (KC-135, KC-10, KC-46) rozmístěných po celém světě. Pokud chce Čína reálně vést rozsáhlý konflikt, v němž by zapojila stíhací letectvo, námořní letectvo a dálkové bombardéry, potřebuje nejméně čtyřnásobek současných tankovacích kapacit.

Zájem Číny o Il-78 je proto logický z hlediska vojenské strategie. Tanker není „doplňkové“ letadlo – je násobitelem síly. Každý tanker umožňuje několika stíhacím nebo bombardovacím letounům výrazně prodloužit jejich dolet a dobu operací. Bez tankerů nemůže žádné letectvo vést hluboké údery, provádět rozsáhlé hlídkové mise nad oceány ani držet nepřítele mimo svůj vzdušný prostor. Je to základní kámen projekce síly, což vysvětluje, proč čínské velení buduje právě tuto kapacitu přednostně.

To však otevírá otázku, proč by Peking kupoval tankery od Ruska, kdyby byl spokojený s vlastním programem YY-20. Podle vojenských analytiků existuje několik důvodů. Prvním je tempo výroby. Čína sice vyrábí YY-20 vlastními silami, ale kapacita montáží je omezená a prioritou jsou transportní verze Y-20, nikoli tankery. Druhým důvodem je diverzifikace zdrojů. V případě války s USA riskuje Čína narušení vlastních dodavatelských řetězců – záložní zdroj z Ruska by minimalizoval riziko výrobního výpadku. Třetím faktorem může být i snaha získat přístup k některým ruským technickým řešením a upravit je pro vlastní použití.

Psali jsme:Jednotky teritoriální obrany, narůstající význam a potenciál dalšího rozvoje v AČR

Psali jsme:Gen. Aleš Knížek: Pomáháme Etiopii vybudovat vojenské muzeum a zároveň se vracíme k podstatě české státnosti

Psali jsme:Vysoce chráněná kolová obrněná vozidla BOXER 8x8

Přesto se objevují pochyby o tom, zda Rusko vůbec dokáže takový kontrakt splnit. Výroba Il-76MD-90A, na jehož základě je Il-78MK-90A stavěn, je výrazně pozadu oproti plánům ruského ministerstva obrany. Ruský letecký průmysl dlouhodobě bojuje s nedostatkem komponentů, kvalifikovaných pracovníků i strojní kapacity. V roce 2020 mělo být ruské armádě dodáno 14 tankerů Il-78M-90A; dodán byl jediný kus – prototyp.

Nezávislé ruské zdroje dokonce tvrdí, že část výrobní dokumentace je zastaralá a některé výrobní linky závisí na dovezených komponentech, které jsou nyní kvůli sankcím nedostupné. To vysvětluje, proč dosud neexistuje žádná veřejná zmínka o pokračujících dodávkách ani o přesunu sériové výroby na vyšší tempo. Pokud by se jednalo o reálný kontrakt se zahraničním zákazníkem, bylo by obvyklé, že by Kreml obchod propagandisticky využil – zde však panuje ticho.

Podle dvou leteckých analytiků, kteří hovořili pod podmínkou anonymity, existují jen dvě možnosti. Buď je kontrakt skutečně reálný a je utajen, protože Peking nechce předčasně vyslat signál o militarizaci svých vzdušných kapacit před operací vůči Tchaj-wanu. Nebo kontrakt existoval pouze na papíře jako politické gesto, kterým měla Moskva získat přízeň Pekingu a zakrýt vlastní slabost v exportu moderní letecké techniky.

Pokud kontrakt existuje, jeho skutečný význam je především politický. Čína by tím nejen posílila své letectvo, ale zároveň by signalizovala Rusku, že je ochotna dále prohlubovat vojenskou spolupráci výměnou za strategické výhody. Moskva by takový obchod nutně potřebovala – nejen kvůli ekonomickému zisku, ale hlavně jako důkaz, že ruský zbrojní export stále funguje navzdory sankcím a izolaci. Jinými slovy: transakce by měla být také nástrojem propagandy. Skutečnost, že ji Kreml veřejně nepropaguje, může znamenat, že dodávky vázly od samého začátku.

Druhou možností je, že projekt ztroskotal kvůli ruské neschopnosti naplnit výrobní plán. To by odpovídalo současnému stavu ruského leteckého průmyslu, který musí upřednostnit vlastní armádu a výrobu v rámci války na Ukrajině. Kapacity jsou omezené a téměř celý průmysl pracuje v režimu „mobilizační ekonomiky“. Dodávky do zahraničí tím trpí jako první. Exportní kontrakty se zpožďují nebo ruší, protože Moskva musí nahrazovat vlastní ztráty.

Třetí scénář – a ten je z hlediska globální bezpečnosti nejzávažnější – počítá s tím, že kontrakt skutečně existuje a je pouze utajen. To by znamenalo, že Čína aktivně zvyšuje své letecké kapacity mimo pozornost veřejnosti a připravuje se na konflikt, pro který potřebuje dlouhodobé nasazení bombardérů, stíhaček a námořního letectva daleko od svého území. Taková strategie dává smysl, pokud se Peking připravuje na operace v západním Pacifiku – například kolem Filipín, Japonska nebo Tchaj-wanu – kde by bez tankerů nemohl udržet kontrolu nad vzdušným prostorem.

Podle vojenských analytiků je zájem o Il-78 signálem, že čínská armáda přechází z fáze modernizace do fáze připravenosti. Tankery jsou typickým ukazatelem ofenzivních ambicí, protože jejich hlavní rolí je prodloužení útočných operací. Pokud buduje vzdušné tankování, znamená to, že se připravuje na válku, která nebude krátká ani lokální. Bývalý důstojník amerického letectva, který se specializuje na strategickou logistiku vzdušných sil, to komentoval stručně: „Kdo staví tankery, ten počítá s válkou daleko od domova.“

Zájem Pekingu o Il-78 tedy není obchodní kuriozita, ale signál. Naznačuje, že:

– Čína buduje údernou leteckou kapacitu s globálním dosahem,
– připravuje se na střet se Spojenými státy nebo jejich spojenci,
– ruský průmysl je zvažován jako dočasný zdroj technologie,
– konflikt o Tchaj-wan se blíží od fáze přípravy k fázi realizace.

Jestli k dodávce Il-78 skutečně dojde, se nejspíš potvrdí až později – satelitní snímky a monitorování letišť čínského letectva ukážou víc než jakékoliv komuniké. Už samotný fakt, že Čína takový kontrakt zvažovala, však potvrzuje jediné: svět vstoupil do období, kdy se velmoci přestávají skrývat za diplomacii a začínají budovat reálné válečné kapacity. A tentokrát se to děje rychleji, než si mnozí uvědomují.

zdroj: defence-ua.com