Ještě nedávno se v debatách o obraně NATO mluvilo hlavně o východním křídle a Indo‑Pacifiku. Jenže sever se vrací do hry. Arktida se otevírá kvůli klimatickým změnám, přibývá komerčního provozu a s ním i tlak na to, kdo bude kontrolovat námořní cesty, suroviny a strategické body jako je Grónsko a severní přístupy k Atlantiku.

Foto: Cvičení Artic Forge | U.S. Army

Psali jsme:Propagační video jihokorejských ozbrojených sil snese srovnání s těmi nejlepšími

A právě tady přichází nepříjemné zjištění: podle informací, které citují NATO obranní činitelé, dnes nese hlavní odpovědnost za arktické vojenské operace Evropa — vedená Spojeným královstvím a skandinávskými státy. Důvod je prostý: Spojené státy prý nemají dost sil ani zkušeností pro dlouhodobé působení v „High North“.

Cvičení ukázala realitu: Američané nestíhali

Závěr nevznikl od stolu. Navazuje na spojenecká cvičení a interní vyhodnocení NATO, která ukázala, že „arkticky připravené“ schopnosti jsou soustředěné hlavně v Evropě, ne v USA. Nejvýrazněji to mělo být vidět při loňském cvičení Joint Viking v severním Norsku.

Podle jednoho vojenského zdroje se američtí vojáci v arktických podmínkách trápili natolik, že museli zasahovat velitelé cvičení. Situace došla až do bodu, kdy finští záložníci — v rámci scénáře v roli „útočníků“ — dostali pokyn, aby „zvolnili“.

„Finům bylo řečeno, aby přestali Američany porážet, protože to bylo trapné a demoralizující,“ popsal zdroj.

Psali jsme:Příslušníci 74. mechanizovaného praporu zabodovali na Best Warrior Competition 2026

Psali jsme:Střední i těžká brigáda AČR potřebuje mobilní systémy obrany proti dronům. Možných řešení je několik

Psali jsme:Plk. Petr Tesařík: Správný výsadkář by měl mít tah na branku a cíl, který si stanoví a splní ho

Cvičení přitom nebylo žádné „hračičkování“ v mírném počasí: šlo o operace pozemních, leteckých i námořních jednotek v teplotách pod nulou, hlubokém sněhu a omezeném denním světle — tedy v podmínkách, které se v Arktidě neodpouštějí. Finové, kteří v takovém prostředí trénují pravidelně, měli podle hodnocení předčit americké jednotky v mobilitě, výdrži i taktické koordinaci.

Evropa má know-how. USA mají mezeru ve výbavě i praxi

NATO zdroje tvrdí, že problém USA není jen „zvyk“. Jde i o vybavení a schopnost udržet operace v extrému dlouhodobě. Zvlášť citlivý je námořní rozměr: Spojené státy mají být závislé na Finsku v oblasti pokročilých technologií pro ledoborce — tedy klíčové schopnosti pro pohyb v zamrzlých vodách.

Evropská námořnictva, zejména finské a norské, mají leduschopné flotily a desetiletí zkušeností, které Spojeným státům „v měřítku“ chybí. Jak to shrnul jeden ze zdrojů: „Evropané mají savoir-faire.“

A do toho vstupuje politika. Jeden z citovaných zdrojů varuje, že pokud by americké vedení chtělo region bránit, nemělo by si znepřátelit právě ty spojence, kteří to v Arktidě reálně umí.

Britové a Skandinávci drží severní linii

Z evropských spojenců vyčnívá Spojené království. Britská role v arktickém nastavení NATO stojí hlavně na Royal Navy: ponorkové hlídky, námořní průzkum a zkušenosti s operacemi „pod ledem“, které se budovaly už od dob studené války. Důležitým prvkem jsou také britské hlídkové letouny P‑8 Poseidon určené k vyhledávání a sledování ponorek v severním Atlantiku a High North.

Skandinávské státy tvoří páteř pozemních i námořních schopností NATO na severu:

• Norsko pravidelně hostí výcvik v zimních podmínkách a je „domácí“ mocností v regionu,
• Finsko přináší špičkové pozemní síly a ledoborecké know-how,
• Švédsko doplňuje letecké a námořní jednotky adaptované na operace v mrazu a na zamrzlých plochách.

Dohromady jde o kombinaci, která dnes podle NATO činitelů tvoří hlavní obrannou linii v Arktidě.

Grónsko není „zítra válka“, ale dlouhá hra

Do obrazu zapadá i pohled generála Sira Jamese Everarda, bývalého zástupce vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě. Ten upozorňuje, že Grónsko a širší Arktida nemají být vnímány jako okamžitá vojenská krize, ale jako prostor dlouhodobé strategické soutěže.

„Myslím, že slovo hrozba je špatně. Neexistuje bezprostřední vojenská hrozba, ale Grónsko je bohaté na minerály. Každý chce kus koláče,“ uvedl. Podle něj jde o dlouhodobá bezpečnostní i komerční rizika, která je potřeba řídit — a hlavně si politicky ujasnit, jakou roli má NATO v regionu hrát.

Co bude dál: více hlídek, více dohledu, ale nejdřív dohoda

NATO plánovači nyní přehodnocují, jak evropsky vedené síly rozmístit napříč Arktidou. Na stole mají být možnosti rozšíření:

• leteckého dohledu,
• námořních hlídek,
• a celkové námořní přítomnosti kolem Grónska a severních přístupů k Atlantiku.

Aliance podle činitelů strategii má a umí ji upravit — jenže potřebuje politickou shodu na prioritách, velení a odpovědnostech.

A v pozadí zůstává důležitý kontext: americké obranné plánování se dlouhodobě soustředilo na Indo‑Pacifik a v Evropě hlavně na východní křídlo. Arktida tak „zbyla“ na spojence s regionální zkušeností. Výsledek? Závislost, která je teď vidět čím dál víc — právě ve chvíli, kdy se sever otevírá a jeho význam roste.

Zdroj: defensemagazine.com