Začátkem srpna Indie oficiálně zařadila letadlovou loď s jaderným pohonem do centra svého programu modernizace námořnictva. Stalo se tak zveřejněním patnáctiletého plánu nazvaného „Technologická perspektiva a plán schopností 2025“, který byl schválen ministerstvem obrany. Tento plán naznačuje, že Indie překročí rámec své současné flotily dvou konvenčně poháněných letadlových lodí, INS Vikramaditya a INS Vikrant, a vyvine třetí letadlovou loď s jaderným pohonem. Jde o mimořádně náročný úkol, neboť letadlové lodě s jaderným pohonem stavějí pouze Spojené státy a Francie.

Foto: INS Vikrant a MiGy-29K v roce 2023 | Government of India / GODL-India

Psali jsme:Nové tanky T-90M pro ruskou armádu

Jaderný pohon nabízí řadu technických a provozních výhod, které jej odlišují od konvenčních pohonných jednotek. Letadlová loď s jaderným pohonem může operovat na moři po delší dobu bez doplňování paliva, což snižuje závislost na zranitelných dodavatelských řetězcích a zvyšuje schopnost udržet operace na velké vzdálenosti od domovských přístavů. Reaktory mohou generovat několik set megawattů elektrického výkonu, což podporuje pokročilé systémy, jako jsou elektromagnetické systémy pro start letadel, zbraně s řízenou energií a senzory nové generace, které vyžadují vysoký výkon. Jaderný pohon také umožňuje start těžších letadel, včetně letadel s pevnými křídly pro včasné varování a bezpilotních bojových letadel, čímž rozšiřuje rozsah misí, které může letadlová loď provádět. Vyšší počet letů, delší doba pobytu v určeném prostoru a schopnost udržet nepřetržité letecké pokrytí jsou přímým výsledkem zvýšené energetické kapacity. Tyto výhody jsou považovány za zásadní pro to, aby budoucí indické letadlové skupiny mohly operovat v konfliktních prostředích, kde jsou rozhodujícími faktory výdrž, výroba energie a flexibilita, jež jsou charakteristické pro region Indo-Pacifiku.

Nová letadlová loď, která má nést jméno INS Vishal a je známá také jako Indigenous Aircraft Carrier 3 (IAC-3), by měla poskytovat delší výdrž na moři, snížit požadavky na doplňování paliva a umožnit nepřetržitý provoz v konfliktních oblastech Indo-Pacifiku. Navrhovaná loď, kterou postaví společnost Cochin Shipyard Limited, je koncipována jako letadlová loď s plochou palubou o výtlaku 65 000 až 75 000 tun, délce přibližně 300 metrů a rychlosti 30 uzlů. Je určena pro až 55 letadel, včetně 40 letadel s pevnými křídly a 15 vrtulníků, přičemž součástí její letecké skupiny má být i budoucí dvoumotorový stíhací letoun (TEDBF). Plán také zdůrazňuje potřebu deseti námořních jaderných pohonných jednotek, které budou podporovat nejen letadlovou loď, ale i ponorky a hladinové bojové lodě, což odráží strukturální posun směrem k jadernému pohonu v indickém námořnictvu.

Technologická perspektiva a plán schopností do roku 2025 výslovně uvádí pokročilé systémy, které budou integrovány do nové letadlové lodi. Patří mezi ně dva elektromagnetické systémy pro start letadel (EMALS), automatický systém pro přistání na letadlové lodi, Fresnelovy optické přistávací pomůcky, záchytné zařízení a specializovaný software pro řízení boje a řízení letadel. DRDO byla pověřena vývojem EMALS v Indii, technologie, která by umožnila start těžších letadel, jako jsou letouny včasného varování a bezpilotní bojová letadla, z paluby. Indické agentury již dříve předvedly zmenšené prototypy schopné vynášet užitečné zatížení až 400 kilogramů, s plány na rozšíření kapacity pro platformy až do 40 tun. Očekává se, že jaderný pohon poskytne velký elektrický výkon potřebný pro takové systémy a zároveň rozšíří operační dosah lodi. Ve srovnání s vydáním z roku 2018 rozšiřuje plán pro rok 2025 požadavky zavedením jaderného pohonu a EMALS jako pevných cílů a přidáním odkazů na Twin Engine Deck-Based Fighter (TEDBF) a LCA Navy za účelem diverzifikace letecké skupiny budoucí letadlové lodi.

Plán na rok 2025 sladí krátkodobé akvizice s dlouhodobým vývojem. Indie podepsala v dubnu 2025 smlouvu na 26 francouzských letadel Rafale-Marine v hodnotě přibližně 8 miliard dolarů, kterými budou vybaveny Vikramaditya a Vikrant. Tyto letouny postupně nahradí flotilu MiG-29K, která je v současné době nasazena na obou letadlových lodích, zatímco program TEDBF pokračuje jako domácí vývoj dvoumotorového letounu navrženého speciálně pro nasazení z paluby letadlových lodí. Do roku 2030 Indie očekává, že bude provozovat kombinovanou flotilu 62 letadel Rafale v námořnictvu a letectvu, zatímco TEDBF by měl být uveden do provozu ve 30. letech 21. století. Zařazení bezpilotních bojových dronů jako součásti budoucích úderných skupin letadlových lodí je dalším významným doplňkem, který naznačuje, že letecká skupina třetí letadlové lodi bude rozmanitější a technologicky vyspělejší než u jejích předchůdkyň.

Psali jsme:UAV Altius: Ruský těžký průzkumný a úderný dron

Plán také posiluje strategickou logiku tří letadlových lodí, což umožňuje, aby dvě z nich zůstaly v provozu, zatímco jedna prochází údržbou. Vikramaditya, uvedená do provozu v roce 2013 po přestavbě z ruské lodi, prošla úpravami, včetně rozsáhlé generální opravy v letech 2020 až 2022 a další zakázky v roce 2024 v hodnotě přes 12,07 miliardy rupií (2,8 miliardy Kč). Vikrant, uvedený do provozu v roce 2022 jako první indická letadlová loď domácí výroby, dokončil letecké zkoušky a v druhé polovině desetiletí bude hostit letouny Rafale-Marine. Obě letadlové lodě byly použity v mezinárodních cvičeních, včetně cvičení dvou letadlových lodí v roce 2023, cvičení Malabar se Spojenými státy a Varuna s Francií. Plán považuje třetí letadlovou loď s jaderným pohonem za nezbytnou pro udržení nepřetržité dostupnosti dvou operačních skupin v Arabském moři a Bengálském zálivu, zejména s ohledem na rozšiřování čínských schopností a plánovanou akvizici ponorek třídy Hangor Pákistánem.

Čína v současné době provozuje dvě letadlové lodě, Liaoning a Shandong, a připravuje větší Fujian, která je vybavena elektromagnetickými katapultovacími systémy pro podporu těžších letadel a operací na dlouhé vzdálenosti. Čínské loděnice také studují návrhy s jaderným pohonem, které by ještě více prodloužily operační výdrž. Pákistán sice neusiluje o letadlové lodě, ale rozšiřuje své ponorkové síly o osm ponorek třídy Hangor s pohonem nezávislým na vzduchu, které si objednal u Číny, což by zvýšilo jeho schopnost čelit indickým námořním operacím v Arabském moři. To vše vede k situaci, kdy Indie považuje za nezbytné mít minimálně tři letadlové lodě, aby byly dvě k dispozici pro nasazení, zatímco jedna bude v opravě. Tento přístup má za cíl udržet souvislé pokrytí Arabského moře a Bengálského zálivu, které jsou klíčové pro ochranu obchodních tras a sledování aktivit regionálních rivalů.

Přijetí jaderného pohonu pro letadlové lodě však není bez problémů. Stávající námořní reaktory Indie, jako jsou ty vyvinuté pro ponorky třídy Arihant, generují asi 83 MW, zatímco letadlová loď by vyžadovala reaktor v rozmezí 500–550 MW. Diskuse mezi DRDO a Bhabha Atomic Research Centre o takovém projektu zůstávají nevyřešeny z důvodu financování a technické složitosti. V důsledku toho Indie také zvažuje jako prozatímní alternativu integrované elektrické pohonné systémy s pokročilými plynovými turbínami, vyvinuté ve spolupráci se Spojeným královstvím a firmami jako General Electric Power Conversion a Bharat Heavy Electricals Limited. Ty by mohly stále podporovat EMALS, pokud by bylo vyrobeno a uloženo dostatečné množství elektrické energie, což by umožnilo nejadernou cestu k operacím CATOBAR (vzlet s pomocí katapultu, ale přistání s brzděním). Debata o tom, zda by třetí letadlová loď měla být plavidlo CATOBAR s EMALS nebo větší platforma STOBAR, odráží rovnováhu mezi technologickými ambicemi a rozpočtovou proveditelností.

Pokud bude projekt jaderné letadlové lodi schválen a financován do roku 2026, bude pravděpodobně vyžadovat více než deset let výstavby, testování a integrace, což naznačuje datum uvedení do provozu na konci 30. let 21. století. Do té doby se Indie zaměří na maximalizaci operační kapacity lodí Vikramaditya a Vikrant a zároveň bude pokračovat v budování podpůrné infrastruktury v loděnici Cochin Shipyard a dalších zařízeních. Plán zdůrazňuje, že letadlové lodě nejsou považovány za izolovaná aktiva, ale za ústřední prvky širší modernizace námořnictva, která zahrnuje pokročilé stíhačky, bezpilotní systémy, jaderný pohon a technologii elektromagnetického odpalování. Paralelním rozvojem těchto schopností se Indie snaží vytvořit udržitelnou flotilu tří letadlových lodí, která bude v souladu s jejími strategickými prioritami v indicko-pacifickém regionu a sníží závislost na zahraničních dodavatelích díky domácímu designu, výrobě a integraci.

Zdroj: armyrecognition.com