Americká armáda vstoupila do první světové války bez vlastních bojových přileb. Zpočátku americké jednotky přijíždějící do Evropy dostaly britské přilby Mk.l a útvary integrované s francouzskými jednotkami dostaly francouzské přilby M15 Adrian. Spojené státy rychle zahájily výrobu verze Mk.I, označené jako M1917 (do konce války vzniklo asi 2 700 000 kusů). Ta však neposkytovala ochranu hlavy z boku, což vyústilo v projekt výroby lepší helmy, která by měla také výrazně americký vzhled.

Foto: Američtí vojáci za 1. světové války | Wikimedia Commons / Public domain

Úkolu se chopil Dr. Bashford Dean (1867-1928) kurátor zbraní a brnění v Metropolitním muzeu umění, který úzce spolupracoval se zbrojířem jménem Daniel Tachaux (1857-1928). Přilba známá jako Model 2 byla navržena v červnu roku 1917, s cílem chránit boky a zadní část hlavy nositele. Vycházeli z konstrukce řecký a italských přileb z 15. století. Rychle se přešlo k výrobě a v továrně Ford Motor Company v Detroitu bylo vyrobeno zhruba 2 000 těchto přileb. Pro nositele byla pohodlnou a poskytovala slušnou balistickou ochranu, ale byla až příliš podobná německé přilbě M16 a nedostala se tedy na frontu k vojákům. Následoval Model 3, který ale není znám a je sporné, zda vůbec vznikl. V malé sérii pak vznikl Model 4. U Modelu 5 se tým vrátil ke konstrukci velice podobné německým přilbám. Vzhledově se jednalo o přilbu velice podobnou Modelu 2, ale byl zde kladen důraz na jednoduchost výroby (typickou pro britské přilby). Vnitřní polstrování a tříbodové uchycení podbradníku, pak bylo velice podobné německému řešení.

Psali jsme:Americká armáda pracuje na balistické ochraně vyrobené na 3D tiskárně

Společnost Hale and Kilburn vyrobila zhruba 2 000 přileb Model 5 a ty se kupodivu dostaly (byť v omezeném množství) k vojákům bojujícím na frontě. Je pozoruhodné, že ač byla velice podobná německým přilbám M16, vrátila se později opět na scénu jako Model 5A. Testy konané ve Fort Benning v letech 1924 až 1926 ukázaly, že ačkoli 5A nabízel lepší boční ochranu než M1917, neposkytoval ideální ochranu před padajícími střepinami granátů a šrapnely, za určitých okolností mohl tvar helmy překážet správnému držení a střelbě z pušky. Další balistické testy v Aberdeen Proving Ground vyústily v rozhodnutí z roku 1934, ponechat si přilbu M1917. Ta však dostala přepracovanou koženou kolébku a označení M1917A1, neoficiálně se jí též říkalo "Kelly". S touto zastaralou přilbou tedy vstoupili američtí pěšáci i do druhé světové války.

Zdroj: britannica, Epic Militaria