Jak Japonci probudili spícího obra
Během druhé světové války bojující země zvýšily své výrobní úsilí na dosud nevídanou úroveň. A v tomto úsilí nejvíce vynikaly Spojené státy. Ačkoli se tato země zapojila do války později, rychle zvýšila své úsilí ve všech odvětvích, což umožnilo výrobu dvou třetin vojenského vybavení používaného spojeneckými silami. Slovy autora záměru útoku na Pearl Harbor, japonského admirála Jamamota, byl napadením USA „probuzen spící obr“. Jamamoto předpokládal, že Japonsko bude moci vést ofenzívu proti Spojeným státům a dalším spojencům nejdéle rok. Obrovský průmyslový potenciál USA dobře znal.
Když druhá světová válka začala, Spojené státy neměly v úmyslu se do ní zapojit, protože veřejnost si nemyslela, že je to jejich válka a neviděla důvody pro vstup do konfliktu. Po překonání velké hospodářské krize nebyl průmysl země v nijak ohromující kondici, stejně jako ozbrojené síly. Americké ozbrojené síly, které jsou nyní považovány za nejvýznamnější sílu na světě, byly v roce 1939 co do velikosti teprve na 17. místě.
Foto: Výroba stíhacích letounů P-39, které se uplatnily zejména v Sovětském svazu | Wikimedia Commons / Public domain
USA oficiálně vstoupily do války po japonském útoku na Pearl Harbor. Prezident Franklin D. Roosevelt věděl, že je třeba provést zásadní změny v průmyslových podnicích země, aby byly ozbrojené síly dobře vyzbrojeny a zásobeny. Pro americké továrny stanovil několik ambiciózních cílů. V roce 1942 je požádal, aby vyrobily 60 tisíc letadel, zatímco v následujícím roce byl požadavek více než dvojnásobný – 125 tisíc letadel. V této době měly továrny také za úkol vyrobit 120 tisíc tanků a 55 tisíc protiletadlových děl.
Aby bylo možné splnit požadavky, které na ně kladly USA vstupem do druhé světové války, musely montážní linky provést řadu změn. Před útokem na Pearl Harbor dosahovala nezaměstnanost v zemi 14,9 %. Vzhledem k tomu, že většina mužů, kteří ještě pracovali v továrnách, odešla bojovat, bylo třeba je nahradit, i když jen dočasně.
To se nakonec pozitivně projevilo na statistikách nezaměstnanosti a procento nezaměstnaných Američanů kleslo do roku 1945 na 1,9 procenta. Lidé, kteří nahradili nasazené vojáky, byli především ženy a lidé jiné barvy pleti a také ti, kteří byli považováni za neschopné služby, ať už kvůli zdravotnímu stavu, nebo z jiných důvodů.
Ačkoli to Roosevelt ve svých cílech výslovně nezmínil, montážní linky v průběhu druhé světové války rovněž samozřejmě zvýšily výrobu námořních plavidel. Loděnice vyráběly lodě tak rychle, že do roku 1943 jejich počet překonal počet spojeneckých lodí potopených od začátku konfliktu.
V této době se vyráběla celá řada plavidel. Jedním z prvních realizovaných výrobních opatření byl nouzový program stavby lodí z roku 1940, který byl zaveden za účelem rychlé stavby nákladních lodí, které by přepravovaly americký materiál a vojáky do zámoří. Do září 1945 bylo v rámci tohoto programu vyrobeno téměř šest tisíc plavidel. Ačkoli se stavěly především nákladní lodě, byl program v průběhu války rozšířen o tankery, fregaty a výsadková plavidla.
Společnost Higgins Industries také vyrobila mnoho vyloďovacích plavidel použitých v den D, která patřila k nejdůležitějším součástem americké námořní výroby během druhé světové války. Ve skutečnosti byly pro válečné úsilí tak důležité, že generál Dwight Eisenhower řekl: "Kdyby Higgins nenavrhl a nevyrobil tyto LCVP, nikdy bychom se nemohli vylodit na otevřené pláži. Celá strategie války by byla jiná."
Úsilí vynaložené v oblasti výroby letadel bylo přinejmenším impozantní. Během pěti let se z 41. nejproduktivnějšího odvětví v zemi stalo první. Pro představu: v roce 1939 sjelo z montážní linky pouhých tři tisíce letadel, zatímco do konce druhé světové války jich bylo pro válečné úsilí vyrobeno přibližně 300 tisíc kusů. Na rozdíl od mnoha jiných amerických průmyslových odvětví se výroba letadel rozběhla ještě před vstupem země do války. Ačkoli byly USA v prvních letech války neutrální zemí, byly motivovány ke zvýšení výroby na základě poptávky ze strany Velké Británie a Francie. Obě země vyráběly vlastní letadla, ale chtěly americké dodávky pro posílení své výzbroje.
Protože tato dohoda neporušovala neutralitu země, vládní úředníci souhlasili. Zákon o neutralitě z roku 1939 umožňoval ostatním zemím nakupovat od nich výzbroj, pokud platily v hotovosti a přepravovaly své nákupy bez americké pomoci. Když USA oficiálně vstoupily do války, mnoho společností přešlo na výrobu letadel. Významné automobilky, jako General Motors, Chrysler a Rolls-Royce, začaly vyrábět různé součásti letadel.
V rámci americké výroby během druhé světové války vzniklo mnoho různých zbraní, včetně různých typů děl. Spolu s přesunem výroby na součásti letadel se automobilový průmysl výrazně zapojil také do výroby protiletadlových děl. Stejně jako mnoho jiných továren přešly na výrobu zbraní také společnosti Mattatuck Manufacturing Company, American Brass Company a Chase Brass and Copper Company. Mattatuck vyráběl zásobníky na náboje pro pušky Springfield, zatímco Chase Brass vyrobil neuvěřitelných 50 milionů minometných nábojů a nábojnic a miliardu menších nábojů.
Spojené státy utratily za výrobu munice nejvíce peněz než kterákoli jiná země během války. V letech 1939–44 bylo vyrobeno munice v hodnotě zhruba 106,3 miliardy dolarů, což představovalo polovinu všech výdajů Spojenců.
Celkově byl výkon válečného průmyslu impozantní. I když se čísla o tom, kolik lodí, tanků, zbraní a letadel americké továrny během konfliktu vyrobily, různí, úsilí vynaložené průmyslovými podniky i civilisty bylo klíčem k tomu, že montážní linky byly takovou silou, jakou byly. Nezpochybnitelně se řadí mezi nejvýznamnější předpoklady konečného úspěchu, nejsou-li přímo tím prvním.
Zdroj: warhistoryonline