Ve druhé světové válce došlo k mnoha hrdinským činům. O jeden z nich se postaral pilot James Howard, který, aniž by se narodil na americké půdě, za svou nedocenitelnou statečnost obdržel nejvyšší americké vojenské vyznamenání - Medaili cti. Ve skutečnosti byl Howard jediným stíhacím pilotem na evropském válčišti, který toto vyznamenání obdržel.

Howard se narodil v roce 1913 v Číně, kde žil až do svých 14 let. Poté se vrátil do Ameriky, kde začal chodit do školy. V roce 1938 vstoupil do amerického námořnictva a byl poslán na palubu USS Enterprise jako letec. Zůstal tam tři roky. V roce 1941 se pak připojil k Létajícím tygrům v Barmě, proslulé americké dobrovolnické skupině (AVG). Během své služby sestřelil šest japonských letadel a celkem se zúčastnil 56 misí. Již v této době měl Howard za sebou kariéru, na kterou by byl každý muž hrdý.

Foto: P-51B Jamese Howarda na letišti Boxted v březnu 1944 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:První námořní bitva svedená za horizontem – v Korálovém moři uspěli Američané

Howard však nebyl "jen tak ledajaký muž". Když pak byli Létající tygři rozpuštěni, Howard se nakrátko vrátil do států, ale brzy ho přepadl neklid. Rozhodl se tedy přihlásit do americké armády. V té době obdržel nové letadlo, skvělý stíhací letoun P-51 Mustang. Díky svým přednostem, jako byla větší palivová nádrž a výkonnější motor, zvyšoval stroj jejich posádkám vyšší šance se bezpečně dostat nepříteli z mušky, a zároveň účinně "rozdávat rány". Howard byl jedním z prvních stíhacích pilotů, kterým byl nový letoun přidělen.

V lednu 1944 byl Howard, spolu s dalšími letci, vyslán nad Německo s jasným úkolem zničit fabriku společnosti Oschersleben & Halberstadt, jednoho z nejvýznamnějších výrobců letadel v zemi. Továrna se nacházela asi 160 km jihozápadně od Berlína. Howard cestou viděl více než dva tucty letadel Luftwaffe, jak se snášejí k několika bombardérům B-17 Flying Fortress a útočí na ně. Nehodlal jen tak proletět kolem a nechat své kamarády napospas osudu – když mohl pomoci, udělal to.

Přestože byl tehdy Howard odkázán pouze sám na sebe, zaútočil. Během následujících 30 minut sám zničil šest německých stíhacích letounů. Když mu po čase došla munice, dál pokračoval v útocích na nepřátelská letadla. Létal kolem nich jako nějaká otravná, smrtelně nebezpečná moucha, zatímco ostatní spojenecká letadla se bezpečně dostala z jejich dosahu. Když se bombardéry vrátily domů, posádky všem vyprávěly o jediném stíhacím pilotovi v Mustangu P-51, který je tvrdošíjně odmítal opustit a za každou cenu je s nasazením vlastního života bránil a nakonec i zachránil.

Foto: Americké bombardéry Boeing B-17 Flying Fortress | U.S. Army / Public domain

Na konci své služby Howard dosáhl hodnosti brigádního generála a získal mnoho vyznamenání a ocenění. Ale byl to právě tento příběh z ledna 1944, za který získal Medaili cti, která mu zajistila místo mezi vojenskými legendami. Jeden z letců, s nimiž Howard onoho slavného dne v roce 1944 letěl, popsal celou epizodu takto:

Psali jsme:Albatros naposledy přistál. L-39C uzavřel jednu éru českého vojenského letectví a zamířil do muzea

Psali jsme:MAD21 vstupuje do vojskových zkoušek. Vojáci se jím vystrojí v roce 2029, nový střih přijde už letos

Psali jsme:UGV a UAV v moderních armádách a projekt PYRO

"Co se týče odhodlání a odvahy, byla to ta největší exhibice, jakou jsem kdy viděl. Byl to případ, kdy se zdálo, že jeden osamělý Američan stojí proti celé Luftwaffe. Tomu chlapci nemohli dát dost velké ocenění." Howard se rychle stal mediální senzací. Jeho profil a válečné výkony se objevily ve zprávách CBS a v Saturday Evening Post, prominentních sdělovacích prostředcích té doby. 

Po válce Howarda čekala dlouhá a záslužná kariéra, avšak nic se nevyrovnalo onomu hrdinskému kousku z roku 1944, kdy se rozhodl, že jeho kolegové, piloti bombardovacího letectva, toho dne nezemřou.

Zdroj: warhistoryonline