Karabina De Lise je jedna z nejtišších zbraní, které kdy byly vytvořeny. Střelba má hlasitost pouhých 80 decibelů, tedy méně, než zapnutý fén. Toho bylo dosaženo dlouhým integrovaným tlumičem a využitím subsonického střeliva.  To ovšem mělo i své nevýhody, a to v podobě velmi malého dostřelu.

Karabina je výtvorem inženýra Williama Godfraye de Lisle, inženýra z ministerstva letectví. První prototyp vytvořil v malorážové munici .22. Tahle volba se ukázala jako méně vhodná kvůli malé výkonnosti, de Lisle se tak rozhodl pro větší munici, a to rozšířenou 9 mm. Ani ta se však neukázala jako vhodná, a tak se nakonec uchýlil k munici .45 ACP. Testování této pušky bylo opravdu svérázné, britští důstojníci stříleli ze štábu přímo do řeky Temže a sledovali, zda si někdo všimne, že bylo vystřeleno ze zbraně. 

Foto: Karabina De Lisle | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Welrod – první pistole s tlumičem určená pro zvláštní jednotky

Puška byla velice tichá, ovšem za cenu velice malého dostřelu. Ten dosahoval pouhých 185 metrů. Na vzdálenost 200 metrů již puška nedokázala zabít, což velice limitovalo její použití a vznikl tak i nelichotivý vtip, že puška De Lisle je dobrá jedině k tomu, byste s ní bouchli někoho zezadu přes hlavu. 

Základem pro karabinu De Lisle byla puška Lee-Enfield Mk III, ze které zbyl jen závěr a pažba. Závěr byl také upraven pro přivedení upraveného zásobníku z pistole Colt 1911 na náboje ráže .45 ACP, Hlaveň zbraně byla upravená ze samopalu Thompson, kterou obaloval velice účinný tlumič. Ten byl tak účinný, že nabití nového náboje bylo hlasitější, než samotný výstřel. 

Foto: Karabiny De Lisle | r/NFA

Náboj .45 ACP byl vybrán proto, protože je podzvukový a tedy vhodný pro tichou střelbu. Tlumič měl průměr 2 palce, tedy 5.1 centimetrů a obklopoval hlaveň od závěru až po ústí hlavně a tvořil tak v podstatě polovinu celé zbraně. 

Psali jsme:Americká útočná karabina M4 a její výhody / nevýhody

I přes velice nízký dostřel zbraně bylo pro potřeby britských Commandos objednáno prvních 17 pušek. Zbraně se osvědčily a v roce 1944 byla učiněna další objednávka na 500 pušek. Po úspěšném vylodění spojenců v Normandii již ovšem takové množství pušek určených pro speciální operace nebylo potřeba a objednávka tak byla stornována, přičemž bylo vyrobených jen 130 kusů. Ty byly v největším počtu vydány již zmíněným specialistům z Commandos a v menším počtu i členům SOE.  Zajímavostí je, že několik kusů bylo vydaných i příslušníkům speciální jednotky Jedburgh, kdy americký velitel jedné z těchto jednotek Edmund Burke ve svých pamětech uvedl, že pušky De Lisle byly využity k tajnému zabití dvou vysokých německých důstojníků.

Zdroj: Special-ops.org