Když se americké jednotky poprvé střetly s Wehrmachtem v severní Africe, očekávalo se, že nově nasazené síly ukážou svou sílu a potvrdí obrat vývoje války ve prospěch Spojenců. Místo toho přišla tvrdá a ponižující lekce, kterou Američanům uštědřil německý polní maršál Erwin Rommel v Kasserinském průsmyku v Tunisku v únoru 1943.

Foto: Kasserinský průsmyk | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Marlene Dietrich povzbuzovala svým hlasem spojenecké vojáky na frontě. Němcům brala iluze

Tato bitva se zapsala do historie nejen jako první větší konfrontace Američanů s nacistickým Německem na pozemním bojišti. Stala se také příkladem taktického selhání, špatného velení a nedostatečné přípravy. Paradoxně však znamenala začátek proměny americké armády v moderní a účinnou bojovou sílu.

V únoru 1943 držely americké jednotky linii v centrálním Tunisku mezi britskými a francouzskými silami, po boku jednotek Svobodných Francouzů. Velitelem amerických sil byl generál Lloyd Fredendall, muž, jehož jméno se navždy spojilo s jedním z nejtrapnějších výkonů v historii americké generality.

Fredendall velel z bezpečí více než 100 kilometrů od fronty, často ignoroval rady podřízených a rozptýlil své síly po celé šíři fronty bez jasné součinnosti. Američané nebyli připraveni na manévrovou válku v členitém terénu severní Afriky.

Chyběla jim taktika, koordinace i zkušenosti. Technicky sice disponovali výkonnou výzbrojí, ale postrádali schopnost pružně reagovat na rychle se měnící situaci na bojišti. A právě na to Rommel čekal.

Psali jsme:1942: Hrdí Francouzi odrazili spojenecký útok na Oran – ze zbytečné bitvy těžil Afrika Korps

Rommel, navzdory tomu, že jeho Afrika Korps už dávno nebyl v nejlepší formě a čelil drtivé materiální převaze Spojenců, předvedl v Kasserinském průsmyku brilantní útočnou operaci. Využil průsmyk jako kanál pro koncentrovaný úder – německé tanky, dělostřelectvo a pěchota prorazily slabé pozice amerických jednotek.

Během několika hodin uvrhly americkou obranu do chaosu. Americké síly, zmatené a špatně řízené, ustupovaly až o desítky kilometrů za obranné linie. Došlo k masivním ztrátám techniky, stovky vojáků padly do zajetí a klíčové pozice padly do rukou Němců. Ztráty byly bolestivé a navíc odhalily strukturální slabiny ve velení, výcviku i koordinaci mezi Spojenci.

Kasserinská porážka se však nestala koncem amerického angažmá v Africe, právě naopak. Vzbudila v americkém velení naléhavou potřebu reforem. Generál Fredendall byl odvolán a nahrazen generálem Georgem S. Pattonem, který okamžitě zavedl disciplínu, zlepšil koordinaci a začal budovat skutečné bojové jednotky.

Zlepšil se výcvik, velení se přiblížilo frontě a zavedla se přímá komunikace mezi jednotkami a velením. Navíc začala růst schopnost amerických jednotek spolupracovat s Brity i Francouzi v rámci koaličního velení. Do několika týdnů po porážce se Spojencům podařilo znovu získat iniciativu a postupně zatlačit německé síly zpět, až ke kapitulaci Osy v Tunisku v květnu 1943.

V konečném důsledku tak Rommel Američany naučil přesně to, co do té doby neuměli: že válka není jen o technice a počtech, ale hlavně o vůli, koordinaci a schopnosti pružně reagovat na měnící se situaci.

Zdroj: Fišer, Miroslav: Kasserine 1943 – první setkání Američanů s Wehrmachtem. Military revue 3/2010.