V roce 1775 začala americká válka za nezávislost a mateřská země to prožívala velmi těžce. Zaprvé, komunikace mezi Anglií a jejími zámořskými územími byly extrémně napjaté a zásobování vojska v daleké Americe bylo mimořádně obtížné. Zadruhé, začaly se hromadit vojenské konflikty se sousedy, které tyto komunikace dále narušovaly. V roce 1779 začali Angličané bojovat se Španělskem a poté se znovu objevila Francie, která ochotně využila problémů svého odvěkého nepřítele a postavila se na stranu amerických povstalců.

Foto: Debakl u mysu Santa Maria | Adobe Stock

Do té doby byly vojenské operace v Novém světě považovány za prioritu. Do Ameriky byly pravidelně vysílány silné námořní konvoje, které vezly vojenské zásoby a nové kontingenty vojáků, jež měly za každou cenu povstání potlačit. Jenže když začala válka se Španělskem a Francií, hrozilo teoretické vylodění na britských ostrovech a priority říše musely být pečlivě zváženy.

Psali jsme:Smutný příběh statečného vojáka Wehrmachtu romského původu

Je vhodné dodat, že námořní doprava byla v té době obecně považována za relativně bezpečnou, obzvlášť pokud šlo o velký konvoj nákladních lodí vybavených několika děly. Navíc poslední zprávy uváděly, že spojená španělsko-francouzská eskadra odplula do Brestu na opravy a doplnění zásob.

To Brity uklidnilo a britská admiralita, která se více obávala rizika vylodění na vlastním pobřeží, rozhodla, že do Ameriky vyšle velký konvoj prakticky nechráněný. Drtivou většinu válečného loďstva ponechala doma, aby bránila své břehy. Toto rozhodnutí padlo v roce 1780 a následovala studená sprcha.

V Anglii byl připraven početný konvoj, střežený pouze jednou lodí třetí třídy se 74 děly a dvěma fregatami o 36 dělech. Pro tuto příležitost bylo navíc pronajato pět lodí Východoindické společnosti (s 28 až 32 děly), proslulých schopností plavby a robustní výzbrojí. Jejich posádky měly pověst hašteřivých mužů s blízkým vztahem k pirátským způsobům. Celkem vyplulo do Ameriky 63 britských lodí, které vezly pěší pluk a obrovské množství vybavení – zbraně, stany, postroje, dělostřelecké zásoby a proviant. Britové rovněž využili příležitosti k zaslání finančních prostředků z královské pokladny na podporu správy a posádek.

Evropané v té době dobře věděli, jak se bránit invazním flotilám, ale Britové děsivě podcenili své nepřátele. Francouzi a Španělé nebyli v Brestu, neplánovali útok na Anglii a místo toho zatoužili po britském konvoji. Nebylo těžké ho vypátrat, protože ačkoli radary ještě neexistovaly, námořníci dobře znali zóny stálých větrů a tedy i obvyklé mezikontinentální trasy. Vybočení z těchto tras kvůli rozmarům počasí mohlo znamenat hlad nebo katastrofu. Spojenecké flotile tedy stačilo vyčkat na správném místě, dokud se kořist sama neobjeví.

Psali jsme:Helicopter Alliance dodá českému ministerstvu vnitra vrtulníky určené pro policii a letecké hašení

Psali jsme:Plán obranné připravenosti EU do roku 2030 bude utvářet bezpečnost kontinentu na celé století

Psali jsme:Návrat raketometů do Armády ČR: Těžké dělostřelectvo si udržuje význam

Britové byli nakonec zastaveni flotilou složenou z 31 těžkých válečných lodí a šesti fregat. Spojenci měli drtivou převahu – jejich nejslabší loď nesla 36 děl, většina ostatních zhruba dvojnásobek. Vlajkovou lodí byla slavná Santísima Trinidad se 120 děly, v té době bezkonkurenční. Pravda, spojeným silám veleli dva admirálové značného věku – 69 a 73 let. Nejstarší z nich, věkem i hodností, byl Španěl. Francouzi se stavěli proti tomu, aby velel, protože jej považovali za příliš starého – jejich zástupce byl o čtyři roky mladší. Vztahy mezi spojenci byly napjaté. Jak se brzy ukázalo, Francouzi španělského veterána podcenili ke své smůle a ke smůle Britů.

Zkušený admirál Luis de Córdoba si počínal opatrně. Jeho eskadra spatřila nepřítele v jednu hodinu ráno 9. srpna 1780, ale nezaútočila okamžitě, protože se předpokládalo, že tak rozsáhlý konvoj bude chráněn početným doprovodem. Admirál změnil kurz, aby se dostal co nejblíže k nepříteli. Noční boj na moři byl tehdy neobvyklý a navíc se zvedla hustá mlha, která zhoršovala viditelnost.

Aby Španělé zmátli protivníka, zhasli všechna navigační světla. Pouze jejich vlajková loď ponechala svá světla, která fungovala výborně. Stejně jako světlo láká můry, přilákalo i světlo španělské vlajkové lodi britské lodě. Zatímco ve tmě za britskou vlajkovou lodí zůstalo jen pět obchodních lodí a dvě fregaty, zbytek konvoje se držel světel Santísima Trinidad a do rána se důkladně promísil se Španěly a Francouzi.

Ráno 9. srpna v 4:15 se ukázalo, že Britové se nacházejí uprostřed nepřátelské flotily a většina konvoje se vzdala bez jediného výstřelu. Několik lodí se pokusilo o odpor, ale byly rychle umlčeny salvami obřích bitevních lodí. Spojenci žádné lodě nepotopili, mířili pouze na příď a kormidla, aby je vyřadili z pohonu. Britská vlajková loď se pokusila bojovat, ale brzy pochopila, že její úsilí je marné. Díky příznivé pozici se jí podařilo uniknout i s těmi několika loděmi, které ji v noci následovaly. Za zmínku stojí, že všech pět východoindických lodí přešlo na španělskou stranu a později byly přeměněny na fregaty.

Po shromáždění trofejí – jejichž rozsah byl impozantní, celkem 55 lodí – odpluli Španělé a Francouzi do Cádizu. Tam si kořist detailně prohlédli a žasli. 3 144 zajatců, lodě s vojenským vybavením v hodnotě 600 000 liber a pokladnice zlatých slitků a mincí v hodnotě přesně jednoho milionu. Pro Brity to byla katastrofa, jejíž rozsah nepřekonala ani tragédie konvoje PQ-17, tolik připomínaná ve 20. století.

Debakl u mysu Santa Maria otřásl britskou ekonomikou a kromě ztrát státní pokladny je třeba zmínit masivní kolaps pojišťoven. Na pojištění bylo vybráno 1,2 milionu liber, což i tehdy znamenalo zničení celého segmentu trhu. Kapitán John Moutray, který velel doprovodným silám, byl označen za odpovědného. Nebyl sice popraven ani uvězněn, ale byl zbaven velení, což jeho současníci považovali za nepřiměřeně přísné a nespravedlivé. Proslulá věta „potrestán ne podle svých chyb, ale podle rozsahu neštěstí“ se objevila v Londýnské encyklopedii v roce 1829 a dodnes se používá jako ilustrace podobných případů. Kapitánova hanba trvala rok a poté byl navrácen do služby.

Pojišťovny a pověst „Vládkyně moří“ utrpěly těžkou ránu, ale v jiných ohledech dopadla událost relativně mírně. Dokonce i s vězni se Španělé chovali překvapivě laskavě. Většina historiků se domnívá, že důvodem byla událost z 8. ledna 1780, kdy admirál Rodney zajal skupinu španělských obchodních lodí u mysu Finisterre. Rodney se tehdy choval k zajatcům velkoryse, což Španělé nezapomněli, a když se naskytla příležitost, oplatili mu to – v některých ohledech ještě štědřeji. Rodneyho úspěch byl přitom třikrát menší, pokud jde o tonáž lodí.

Zdroj: warhistoryonline.com