Boeing B-17 Flying Fortress a Consolidated B-24 Liberator byly dva nejrozšířenější těžké bombardéry druhé světové války. Ačkoli se používaly především při náletech nad nepřátelským územím, americké armádní letectvo přišlo s plánem využít je také méně konvenčním způsobem. Operace Aphrodite – a obdobná operace amerického námořnictva nazvaná Anvil – si kladla za cíl nasadit tyto letouny jako přesně naváděnou munici.

I když není jasné, kdo přesně s plánem operace Afrodita přišel, šlo o myšlenku, která byla silně podporována, protože to zdánlivě mohl být jeden ze způsobů, jak by se Američané mohli vyrovnat německým smrtícím zbraním V-1 a V-2. Již v roce 1943 se zrodil nápad naplnit letouny B-17 výbušninami. Bombardéry by pak pomocí rádiového řízení nalétávaly na různá těžká německá opevnění, především na odpalovací stanoviště raket a kotviště ponorek.

Foto: Letoun B-17F 323. bombardovací perutě byl využit při útoku na Mimoyecques. Rovněž neúspěšně | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Tajné vojenské plány Švýcarska pro případ nepřátelského útoku během studené války byly velmi propracované

Než tuto myšlenku v roce 1944 předložil generálmajoru Jimmymu Doolittlovi, nechal generál Henry H. Arnold některé B-17 vybavit příslušnými systémy, aby mohly být řízeny na dálku. Doolittle nápad schválil a misí byla pověřena 562. bombardovací peruť 3. bombardovací divize operující ze základny RAF Honington.

Kromě toho bylo rozhodnuto, že stejným způsobem budou vybaveny B-24 pro použití armádním letectvem proti Japonsku. A pod krycím názvem Anvil (kovadlina) začala nově zformovaná speciální útočná jednotka amerického námořnictva (SAU-1) rovněž vytvářet vlastní upravené bombardéry pro použití proti německým cílům. Přestože existovala snaha mít bombardéry kompletně dálkově řízené rádiem, testování ukázalo, že není možné, aby pojížděly a startovaly bez pilota. Proto bylo rozhodnuto, že na lety bude vyslána dvoučlenná posádka, jež před dosažením cíle vyskočí na padácích.

Z letounů B-17 byly odstraněny všechny nepodstatné materiály: pancéřování, pumovnice, sedačky a zbraně. Spolu s vybavením potřebným k řízení letounu na dálku byly instalovány dvě kamery, aby "piloti" na doprovodných bombardérech mohli správně zaměřit cíl. A co je nejdůležitější, každý B-17 byl naplněn 20 tunami (některé zdroje uvádějí „jen“ 12 tun) Torpexu, výbušniny o 50 % silnější než TNT. Při prvních letech ze základny RAF Fersfield odlétalo 10 bezpilotních B-17 (BQ-7) a čtyři řídící B-17 (CQ-17). Námořnictvo používalo pro doprovodné posádky letouny Lockheed PV-1 Ventura.

První misi zahájily čtyři letouny BQ-7 4. srpna 1944 proti různým odpalovacím místům odpalování V-1 s doprovodem více než 30 letounů. Navzdory silné ochraně nedopadla dobře. První bombardér se vymkl kontrole a posádka musela vyskočit. Druhý se rovněž zřítil, přičemž zahynul jeden člen posádky. Poslední dva letouny, útočící na stejný cíl, jej nezasáhly. Nad jedním ztratil pilot kontrolu, vyskočil a palubní inženýr zahynul. Druhé letadlo minulo cíl kvůli nefunkčnosti kamer.

Psali jsme:Normanská cesta ke konci Sicilského emirátu, aneb za vším hledej ženu

O dva dny později byly vyslány další tři bombardéry, aby zaútočily na další stanoviště V-1. Dva z nich se setkaly s vážnými problémy s řídicími systémy, jakmile jejich posádky vyskočily, a to do té míry, že neovladatelný a plně vyzbrojený BQ-7 kroužil nad britským městem Ipswich, než se nakonec vydal zpět směrem k moři. Poslední svou misi rovněž nedokončil – byl sestřelen nepřítelem.

Před zahájením dalšího pokusu se Doolittle rozhodl prozkoumat problémy s řízením letounů BQ-7. Byly provedeny úpravy a letci z 562. peruti byli opět vysláni do akce, nejprve na Helgoland a později na Heide. V obou případech se vyskytly problémy s řídicími systémy, které vedly ke ztrátám na životech posádek. Přesto se během druhé mise podařilo jednomu z bombardérů přiblížit se k cíli natolik, že způsobil značné škody.

Během operací Aphrodite a Anvil došlo k mnoha úmrtím, nejznámějším bylo úmrtí poručíka amerického námořnictva Josepha P. Kennedyho mladšího, staršího bratra budoucího amerického prezidenta Johna F. Kennedyho. Dne 12. srpna 1944 byl přidělen k upravenému letounu B-24, který měl zaútočit na stanoviště V-3 (dalekonosné dělo ráže 150 mm s délkou hlavně 127 metrů), pevnost Mimoyecques. Spolu s poručíkem Wilfordem Johnem Willym odstartovali ze základny RAF Fersfield, ale bohužel během 18 minut došlo ke katastrofě.

Kennedy a Willy se právě chystali předat řízení letounu, který je doprovázel, a vyjmout kolík pro odjištění výbušnin, když bombardér nečekaně explodoval. Poslední slova, která Kennedy pronesl, byla "Spade Flush", což byl kód, který dával ostatním členům posádky najevo, že se on a Willy chystají vyskočit. Předpokládá se, že oba muži zemřeli na místě.

Navzdory smrti tak vysoce postaveného pilota bylo odlétáno ještě mnoho misí, než byly operace Afrodita a Kovadlina ukončeny. Dne 27. ledna 1945 poslal generál Carl Spaatz Doolittlovi depeši, v níž stálo: "Děti Afrodity nesmí být až do dalších rozkazů vypouštěny proti nepříteli." Doolittlův rozkaz byl přijat. Další rozkazy nebyly nikdy vydány.
Mezi srpnem 1944 a lednem 1945 bylo tímto způsobem zabito více členů spojeneckých posádek než nepřátel a ve Velké Británii bylo způsobeno více škod než ve vybraných cílových oblastech. K neúspěchům vedly v podstatě četné nedostatky při úpravách letadel. To však neznamená, že cíle Aphrodite nebyly nikdy zničeny. Mnohé z nich byly vyřazeny pumami typu bunker-buster, které vytvořili Britové.

Zdroj: warhistoryonline