Když Sověti opustili Afghánistán, následovala občanská válka a export islámského terorismu – nyní jsme Afghánistán opustili my
24. prosince 1979 vtrhla sovětská Rudá armáda do Afghánistánu, čímž začala sovětsko-afghánská válka, k níž bude narýsováno mnoho paralel s válkou ve Vietnamu. Mnozí ji dokonce nazývají "ruský Vietnam". Válka si nakonec vyžádala životy přibližně 15 000 sovětských vojáků a 500 000 až 2 milionů afghánských civilistů. Sledujeme po třiceti letech podobný scénář?
Foto: 24. prosince 1979 vtrhla sovětská Rudá armáda do Afghánistánu, čímž začala sovětsko-afghánská válka, k níž bude narýsováno mnoho paralel s válkou ve Vietnamu. | Stuart Brown / Wikimedia Commons / Public domain
24. prosince 1979 vtrhla sovětská Rudá armáda do Afghánistánu, čímž začala sovětsko-afghánská válka, k níž bude narýsováno mnoho paralel s válkou ve Vietnamu. Mnozí ji dokonce nazývají "ruský Vietnam". Válka si nakonec vyžádala životy přibližně 15 000 sovětských vojáků a 500 000 až 2 milionů afghánských civilistů. Sledujeme po třiceti letech podobný scénář?
V roce 1978 neproběhl Sovětským svazem podporovaný puč Nur Mohammada Tarakiho proti afghánské vládě podle plánu. V roce 1979 zahájil Hafizulláh Amín, afghánský politik, kterému Sověti nevěřili, že zůstane na jejich straně, protipřevrat a Tarakiho odstavil od moci. Nedlouho poté nechal Amín Tarakiho popravit. Brežněvův Sovětský svaz v prosinci 1979 vtrhl do Afghánistánu, Amína zlikvidoval a nahradil loajálním Babrakem Karmalem. Invaze byla mezinárodně odsouzena a podpořil ji pouze malý počet spojenců SSSR.
Sověti s obrovským množstvím vojáků a vybavení očekávali, že zemi snadno ovládnou, ale podobně jako USA ve Vietnamu narazili na tvrdý odpor odhodlaných místních obyvatel. Tito povstalci zahájili proti nové vládě a okupantům tzv. džihád, svatou válku. Do boje se spojilo mnoho malých skupin místních obyvatel z různých oblastí, které byly souhrnně známy jako mudžahedíni.
Protože stále zuřila studená válka, státy, které se stavěly proti komunismu, finančně i materiálně podporovaly mudžáhidy, kteří mimo jiné dostávali finanční prostředky a vybavení z Velké Británie a USA. Mudžahedíni byli proti početnější, lépe vycvičené a vybavené Rudé armádě v nevýhodě, a proto přijali taktiku partyzánského boje. Zpočátku Rudá armáda dosahovala úspěchů, ale nakonec se válka zadrhla. Povstalci dovedně využívali krajinu a podnebí ve svůj prospěch. Konflikt, který měl rychle skončit totálním sovětským vítězstvím, trval devět let.
Po těchto dlouhých a těžkých devíti letech bylo i v Moskvě jasné, že Sověti nemají šanci mudžáhidy zcela zničit a dostat Afghánistán pod svou vládu. V roce 1988 začali stahovat svá vojska. V roce 1989 zcela odešli. Válka stála SSSR obrovské množství peněz a lidí a promítla se i do politické nestability finální fáze existence totalitní velmoci. V roce 1991, jen několik let po odchodu posledních vojáků z Afghánistánu, se Sovětský svaz rozpadl. Mnozí se domnívají, že sovětsko-afghánská válka k tomuto rozpadu významně přispěla.
Navzdory stažení mudžáhidé ještě neměli vyhráno. Sověti nadále podporovali afghánskou vládu, aby se bránila mudžáhidům sama, ale tato podpora s rozpadem SSSR v roce 1991 skončila. Do roku 1992 převzali kontrolu nad zemí povstalci.
Není ovšem možné hovořit o míru, protože bez společného nepřítele začalo mnoho jednotlivých skupin uvnitř mudžáhidů válčit mezi sebou v občanské válce. Občanská válka vedla v roce 1994 k vytvoření známého hnutí Tálibán, jehož cílem po odstranění komunistické vlády bylo v celé zemi nastolit muslimská vláda vpravdě středověkého ražení.
Tálibán vlastnil většinu zbraní a vybavení, které afghánským povstalcům poskytly západní země během sovětsko-afghánské války. Tato dobře vybavená skupina začala porážet a přebírat kontrolu nad různými územími po celé zemi. V roce 1998, deset let po stažení sovětských vojsk a dlouho po rozpadu Sovětského svazu, Tálibán kontroloval 90 % území Afghánistánu.
Jejich vláda byla neuvěřitelně represivní a zasahovala do základních lidských práv obyvatel, což přimělo Organizaci spojených národů, aby Tálibán odsoudila. Po útocích z 11. září 2001 poskytl Tálibán útočiště Usámu bin Ládinovi. Tálibán ignoroval tlak USA, aby bin Ládina vydal, což vedlo k americké invazi do Afghánistánu. USA měly mnohem větší úspěch než Sověti o několik desetiletí dříve, a do konce roku 2001 měly zemi pod kontrolou. Stejně jako v případě sovětské okupace se však povstalecké frakce v Afghánistánu bránily invazi partyzánským bojem a USA a jejich spojenci nedosáhli úplného vítězství.
Sovětská invaze do Afghánistánu a následná podpora jejich nepřátel ze strany západních a blízkovýchodních zemí v důsledku vytvořily teroristické skupiny, s nimiž se vlády snaží vypořádat dodnes. Po stažení západních sil z Afghánistánu zřejmě sledujeme podobný a dost možná rychlejší proces, jehož důsledky mohou být fatálnější, než co svět zažil na přelomu století.
Zdroj: warhistoryonline.com