První válka USA: Proti berberským pirátům
Berberští piráti byli po dlouhá staletí velkým postrachem téměř všech pobřežních osad v širokém okolí Středozemního moře. Ze svých základen v severní Africe vyráželi na loupeživé výpravy po celém Středomoří, podél afrického pobřeží a dopluli dokonce až k brazilským břehům nebo na Island. Kromě přepadávání a zabavování lodí podnikali také nájezdy na evropská pobřežní města a vesnice, přičemž jejich cílem bylo zajmout co nejvíce Evropanů a prodat je na otrokářských trzích v severní Africe nebo za ně požadovat výkupné.
Foto: Válka USA proti berberským pirátům | Adobe Stock
Zajímavou kapitolou je vztah těchto obávaných pirátů se Spojenými státy americkými.
Během americké války za nezávislost (1775–1783) začalo berberským pirátům docházet, že americká obchodní plavidla již nejsou pod ochranou britského Královského námořnictva, a začali se zmocňovat amerických lodí ve Středozemním moři. Ty se totiž staly velmi snadným a výdělečným terčem. První americká loď Betsey byla zajata korzáry v roce 1784. O rok později Alžír zajal další dvě lodě a stovky Američanů skončily v otroctví.
Nutno podotknout, že nově vzniklé Spojené státy tehdy neměly prakticky žádné válečné loďstvo ani finance na vlastní obranu. Kongres totiž v roce 1785 rozpustil námořnictvo a rozprodal zbývající lodě, takže USA přišly téměř o veškerou námořní vojenskou sílu. Americká vláda proto souhlasila s placením tributu, aby dalším útokům zabránila. Požadavky pirátů se však neustále stupňovaly. Jen v roce 1795 zaplatily Spojené státy Alžíru více než jeden milion dolarů, což představovalo přibližně pětinu (20 %) celého tehdejšího ročního rozpočtu USA.
Situace se stala neudržitelnou. Dne 27. března 1794 Kongres na naléhání prezidenta George Washingtona schválil Námořní zákon z roku 1794 (Naval Act of 1794), který umožnil výstavbu šesti těžkých fregat pro nově budované Námořnictvo Spojených států. Tyto lodě, mezi nimi i slavná USS Constitution, měly zajistit ochranu amerických obchodních plavidel silou.
Napětí vyvrcholilo v roce 1801, kdy vládce Tripolisu Jusuf Karamanli (1766–1838) požadoval další zvýšení tributu. Když Spojené státy odmítly platit, vyhlásil jim válku. Nový americký prezident Thomas Jefferson vyslal do Středomoří válečnou eskadru pod velením komodora Richarda Daleho. Ta se připojila ke švédské flotile kontradmirála Rudolfa Cederströma, která již od roku 1800 blokovala přístav Tripolis, protože i Švédsko bylo s Tripolskem ve válečném stavu.
V roce 1803 zajali piráti americkou fregatu USS Philadelphia, která uvízla na mělčině. Poručík Stephen Decatur následně provedl odvážný noční nájezd, loď přímo v přístavu zapálil a zabránil jejímu využití nepřítelem. Právě tuto scénu můžete vidět na přiloženém obrázku.
Další významný úspěch přišel v roce 1805, kdy americký konzul William Eaton vedl oddíl žoldnéřů napříč libyjskou pouští a dobyl město Derna. Tento úspěch inspiroval slavný verš "to the shores of Tripoli" („ke břehům Tripolisu“) v hymně americké námořní pěchoty.
Téhož roku byla s Tripolskem podepsána mírová smlouva, která Spojené státy zbavila povinnosti platit pravidelný tribut. Američané však museli zaplatit výkupné za propuštění zbývajících zajatců.
Během napoleonských válek a britsko-americké války (1812–1815) začal Alžír znovu přepadat americké obchodní lodě. Bezprostředně po uzavření míru s Británií proto Spojené státy vyslaly v roce 1815 do Středomoří silnou flotilu pod vedením komodora Stephena Decatura. Ten donutil vládce Alžíru, Tunisu i Tripolisu podepsat nové smlouvy, které definitivně ukončily placení jakýchkoliv tributů a zajistily propuštění všech amerických zajatců.
Tento konflikt představoval první vojenské nasazení Spojených států v zámoří a zároveň ukázal, že mladá republika je schopna vojensky chránit své zájmy i daleko za svými hranicemi.
Po skončení války přestaly USA i evropské státy platit berberským státům jakékoli poplatky. To znamenalo začátek konce pirátství ve Středomoří. Evropské mocnosti zároveň stavěly stále větší, výkonnější a lépe vyzbrojené válečné lodě, kterým se plavidla berberských pirátů již nemohla rovnat ani počtem, ani technickou úrovní. Alžírská účast v obchodu s otroky navíc postupně slábla a po francouzském dobytí Alžíru v roce 1830 se celý systém berberského pirátství definitivně zhroutil.
Zdroj: Historie Válek