Dva členské státy NATO učinily historický a kontroverzní krok zpět od desetiletí trvající mezinárodní normy, když formálně oznámily OSN své odstoupení od Ottawské úmluvy z roku 1997 zakazující protipěchotní pozemní miny. Tento krok je dramatickou reakcí na rostoucí obavy z ruské agrese na východní hranici NATO. Litva a Finsko oznámily konkrétní plány na obnovení domácí výroby protipěchotních min, což signalizuje změnu, která by mohla přetvořit evropskou obrannou scénu.

Foto: Protipěchotní mina | Shutterstock

Plán Litvy se zaměřuje na investice v řádu stovek milionů eur do výroby desítek tisíc protipěchotních min, přičemž k navýšení dodávek využije svůj národní obranný průmysl. Finsko, které má nejdelší hranici s Ruskem ze všech členských zemí NATO, si klade za cíl obnovit své zásoby z dob studené války a uvádí, že domácí výroba je nezbytná pro jeho vlastní bezpečnost a může být potenciálním zdrojem pro potřeby ukrajinského bojiště. Obě země, které kdysi podepsaly Ottawskou úmluvu, nyní považují miny za nevyhnutelný prostředek k odražení nepřátelských vpádů.

Psali jsme:Rusové testovali programovatelnou munici a komplex Derivacija

Historicky se Finsko i Litva spoléhaly na dovážené nebo skladované miny, ale po ratifikaci Ottawské úmluvy své rozsáhlé arzenály zlikvidovaly. Finsko například před přistoupením k úmluvě v roce 2011 zlikvidovalo více než milion min. Nový obrat oživuje staré průmyslové kapacity a vytváří nová partnerství, přičemž úředníci potvrzují, že výrobní linky budou v provozu na začátku příštího roku. Na rozdíl od starých zásob by moderní miny měly být vybaveny vylepšenými zapalovacími systémy a bezpečnějšími protokoly pro skladování, aby lépe odpovídaly dnešním požadavkům bojiště.

Na rozdíl od jiných členů NATO, kteří jsou stále vázáni Ottawskou úmluvou, rozhodnutí Litvy a Finska zdůrazňuje promyšlený kompromis mezi humanitárním rizikem a požadavkem bezpečnosti. Miny zůstávají kontroverzním tématem, ale obě vlády tvrdí, že strategická výhoda, kterou představují – především znemožnění přístupu početnějšího nepřítele do terénu a zajištění zásobovacích tras pro spojence v obtížné situaci, jako je Ukrajina – převáží nad reputačními náklady. Na rozdíl od starších sériově vyráběných modelů ze sovětské éry by nové miny měly být přesnější a nákladově efektivnější, protože finské úřady zdůrazňují, že domácí výroba zajišťuje spolehlivost a rychlé dodávky ve srovnání se zahraničními importy.

Z geopolitického hlediska obnovené zavedení protipěchotních pozemních min signalizuje, jak ruské akce nadále mění bezpečnostní postoj Evropy. Východní členské státy NATO považují miny za nepostradatelné pro opevnění hranic táhnoucích se od Baltského moře až k polárnímu kruhu. Dodávky dalších min Ukrajině by mohly bránit ruským mechanizovaným útokům v kritických sektorech. Ze strategického hlediska tato volba podtrhuje, jak jsou malé státy v sousedství Ruska ochotny přehodnotit mezinárodní závazky kvůli vnímaným existenčním obranným potřebám, což vyvolává debaty v OSN o tom, zda takové změny podkopávají humanitární normy odzbrojení, nebo jsou pragmatickým přizpůsobením se moderním hrozbám.

Finanční rozsah je značný. Podle litevského náměstka ministra obrany Karolise Aleksy plánuje samotná Litva utratit „stovky milionů eur“ a místní průmysl je připraven zajistit velké zakázky. Finské parlamentní vedení v oblasti obrany se k tomuto závazku připojilo a označilo domácí výrobu za „vysoce nákladově efektivní“. Ačkoli jména konkrétních společností zatím nebyla zveřejněna, litevské sdružení obranného průmyslu potvrdilo, že jeho členové budou hlavními dodavateli, a diskuse o možném vývozu na Ukrajinu již probíhají.

Psali jsme:700 ran z kulometu M249 Minimi s tlumičem? Drsná a trochu nebezpečná podívaná!

V době, kdy NATO posiluje svou odstrašující pozici, krok Litvy a Finska k obnovení výroby protipěchotních pozemních min ilustruje, jak hluboce se stín Ruska vznáší nad evropskými obrannými kalkulacemi. Je to rozhodnutí, které otevírá staré debaty o rovnováze mezi vojenskou nutností a humanitárním rizikem; pro tyto státy na přední linii je to však rozhodnutí, které považují za zásadní pro udržení své pozice a posílení spojence, který byl napaden.

Zdroj: armyrecognition.com, defensemagazine.com