Za pouhých 70 hodin se více než 60 mužům ze 160. leteckého pluku speciálních operací americké armády podařila jedna z nejbezostyšnějších vojenských loupeží v nedávné historii. Přísně tajná mise, nazvaná Operace Mount Hope III, proběhla bez problémů navzdory písečným bouřím a hrozícímu nebezpečí ze strany libyjských sil. Bez jediného výstřelu se podařilo ukrást jeden z nejcennějších zbraňových systémů Sovětského svazu: bitevní vrtulník Mil Mi-25 Hind D.

Foto: Vrtulník MH-47 Chinook americké armády nese libyjský Hind D, 11. června 1988 | U.S. Army /  Public domain

Operace Hora naděje III (Operation Mount Hope III) se uskutečnila bezprostředně po skončení čadsko-libyjské války, která v Čadu zuřila v letech 1978–1987. Napětí mezi oběma státy začalo o deset let dříve s nástupem libyjského diktátora Muammara Kaddáfího. V rámci svého mocenského obléhání si Kaddáfí nárokoval kus země podél čadsko-libyjské hranice známý jako pásmo Aouzou, což je území o rozloze 44 000 km², které je téměř celé součástí saharské pouště. S podporou zemí východního bloku vycvičil a vyzbrojil čadskou povstaleckou skupinu známou jako Fronta národního osvobození Čadu (FROLINAT).

Psali jsme:Plán Trinidad – americká operace proti Fidelu Castrovi měla být rozsáhlejší. Zasáhl Kennedy

27. srpna 1971 Čad obvinil Egypt a Libyi z podpory státního převratu proti prezidentovi Françoisi Tombalbayeovi. Když se to nepodařilo, Tombalbaye přerušil veškeré diplomatické styky s Libyí a Egyptem a vyzval libyjské opoziční skupiny, aby se přesunuly do země. V reakci na to se Kaddáfí rozhodl oficiálně uznat FROLINAT jako skutečnou čadskou vládu. Země obnovily diplomatické vztahy v roce 1972, kdy Čad souhlasil s postoupením pásma Aouzou Libyi výměnou za 40 milionů liber. Čad a Libye podepsaly v prosinci 1972 smlouvu o přátelství, která tuto dohodu učinila oficiální.

V roce 1978 se nově navázané mírové vztahy mezi Čadem a Libyí téměř rozpadly. Čad se stal válečnou zónou, kde čadské skupiny podporovala Francie a FROLINAT Libye. Francouzi do konfliktu neúspěšně zasáhli, a ten pokračoval i v 80. letech. Na začátku roku 1987 libyjské síly stále posilovaly. Libyjská armáda měla v oblasti k dispozici kromě další techniky 300 relativně moderních tanků a 8 000 vojáků. Ztratila však podporu svých čadských spojenců, kteří ji dříve poskytovali pěchotu a průzkumné síly. Bez této pomoci zůstala Libye v poušti ve svízelné situaci.

Čadské národní ozbrojené síly (FANT) mezitím zvýšily své vojenské síly na 10 000 vojáků, kteří byli pro pouštní válku vybaveni rychlými a písku odolnými pickupy Toyota vyzbrojenými francouzskými protitankovými řízenými střelami Missile d'Infanterie Léger Antichar (MILAN). Tato vozidla dala této části konfliktu přezdívku "Toyotová válka". Válka skončila v září 1987 poté, co Čadčané přečíslili Libyjce a získali zpět kontrolu nad pásmem Aouzou, aby během druhé bitvy opět připadla Libyi. Libyjci přišli o tisíce vojáků a tanky, zbraně a vybavení v hodnotě 1,5 miliardy dolarů, které byly při ústupu zničeny nebo opuštěny. Na letecké základně v Ouadi Doum zůstalo také dvacet letadel – zejména jedno z nich přitom upoutalo pozornost americké armády.

Mil Mi-25 Hind D patřil k nejmodernějším sovětským vrtulníkům té doby a USA nic podobného neměly. Síly v Afghánistánu mu přezdívaly "ďáblův vůz", je přizpůsobivý a nepřekonatelný, slouží jako útočný i dopravní vrtulník. Na koncích křídel má šest zbraňových podvěsů, je vybaven čtyřhlavňovým kulometem ráže 12,7 mm a může nést až 12 řízených protitankových střel. Ty mají sofistikovanou vysoce explozivní tříštivou hlavici schopnou prorazit silný pancíř. Těžká bestie je rychlá a zdatná v boji i při přepravě vojáků, což z ní dělá dokonalý vrtulník – a Američané by se samozřejmě jakéhokoli exempláře rádi zmocnili a podrobili ho zkouškám.

Psali jsme:Saigonská poprava 1968: Fotka, která pomohla k vítězství komunismu v jihovýchodní Asii

Po vyjednávání mezi americkými, francouzskými a čadskými silami získala americká armáda povolení k vyzvednutí dvou Mi-25, z nichž jeden se nacházel v Ouadi Doum. Mise byla přidělena 160. leteckému pluku speciálních operací americké armády, známému také jako "Night Stalkers". Jejich úkol představoval několik jedinečných výzev. Nejenže museli do oblasti přiletět uprostřed noci, ale museli také naložit mohutný vrtulník a odletět, aniž by ho ztratili nebo vyplašili blízké libyjské stráže. V dubnu 1988 začali vojáci cvičit s vrtulníky Boeing MH-47 Chinook v pouštích Nového Mexika. Jeden z nich nesl externí náklad šesti 1900litrových kontejnerů na vodu, aby napodobil hmotnost Mi-25 Hind D.

10. června nastoupilo více než 60 příslušníků speciální jednotky do letounu Lockheed C-5 Galaxy se dvěma vrtulníky MH-47 naloženými v nákladovém prostoru. Tým odletěl z Fort Campbellu v Kentucky na mezinárodní letiště N'Djamena v Čadu, odkud pokračovaly oba vrtulníky do více než 1000 km vzdáleného Ouadi Doum. Udržet misi v tajnosti byla jediná možnost, jak uspět; libyjské síly zůstávaly v cílové oblasti a mohly být snadno uvedeny do pohotovosti. Existovaly také obavy, že Mi-25 Hind D budou v rámci snahy Sovětského svazu zabránit, aby padly do nepřátelských rukou, bombardovány a zničeny.

V Ouadi Doum už byl na zemi tým, který připravoval vrtulník k transportu. Létání s ním bylo považováno za příliš riskantní, protože měl v jednom z motorů díru po střele, a tak byly v rámci přípravy na transport odstraněny rotory. Na místo poté dorazily letouny MH-47. Jejich přídavné palivové nádrže byly odstraněny, aby mohly sovětský vrtulník, který byl pod jedním z amerických vrtulníků zavěšen, zvednout. Americké přídavné palivové nádrže a sovětské rotorové listy byly odvezeny letounem Lockheed C-130 Hercules.

Právě když se blížili k mezinárodnímu letišti v N'Djameně, pohltila tým písečná bouře. Oba letouny MH-47 letěly pomalu a na dohled od sebe, aby zabránily srážce. Bezpečně přistáli i s Mi-25 Hind D a nezůstal po nich jediný vystřelený náboj ani zraněný či zabitý člověk. Poté, co se bouře uklidnila, byl Mi-25 Hind D naložen do letounu C-5, zatímco dva letouny MH-47 byly naloženy do druhého.

Sovětský vrtulník dorazil 16. června 1988 do Fort Rucker v Alabamě, kde byl uveden do letuschopného stavu a důkladně vyhodnocen. Americké ozbrojené síly získaly detailní znalosti o schopnostech potenciálního nepřítele. Po zkouškách byl využíván během cvičení a působil jako protiváha amerických vrtulníků a vojáků na zemi. V roce 2012 byl tento Mi-25 Hind D zachráněn z vrakoviště a vystaven v leteckém muzeu v Birminghamu ve státě Alabama, kde je dodnes.

Zdroj: hwarhistoryonline.com