Zpočátku byla symbolem německé bleskové války, na vrcholu měla přes 12 000 mužů a 150 tanků, včetně legendárních Pantherů. Prošla Polskem, Francií, Ruskem i Normandií – ale její konec byl hořký. Příběh 9. tankové divize Wehrmachtu je kronikou vzestupu a tragického pádu jedné z nejbojovnějších jednotek druhé světové války. Jak se z elitní úderné síly stala stíny vlastní minulosti?

Foto: Na fotografii pořízené na počátku června 1943 je zachycena pětice sovětských vojáků před zdánlivě nepoškozeným středním tankem Panzer IV, patrně ve verzi Ausf. G, opatřeným efektní kamufláží. Jen nedlouho před vznikem tohoto snímku byla zahájena produkce deváté výrobní série tanků Panzer IV, která nesla označení Ausf. H. Stroj na snímku patřil do stavu 9. německé tankové divize, konkrétně jejího 33. tankového pluku | Militaryimages.net

Psali jsme:„Palte! Je jich tady víc než nás!“ – americké granáty zabily vlastního pozorovatele, ale také stovku Němců

Jednotka vznikla na počátku roku 1940 přeměnou 4. lehké divize, složené z velké části z útvarů bývalé rakouské armády. Prvního bojového nasazení se její příslušníci dočkali během tažení do Polska. Od jara 1940 bojovala 9. tanková divize v Nizozemsku, Belgii a Francii. Právě ona během západního tažení najela nejvíce kilometrů ze všech tankových divizí Wehrmachtu. Kapitulace Francie ji zastihla v Lyonu.

Na jaře 1941 se divize, zařazená pod velení 12. armády, zapojila do bojů v Jugoslávii. Na počátku operace Barbarossa se nacházela v sestavě Skupiny armád Jih. Po vítězstvích u Umaně, Krivoj Rogu, Nikopole a především po uzavření obřího kotle u Kyjeva, kde padlo do zajetí téměř 670 000 sovětských vojáků, byla přesměrována na střední úsek východní fronty jako podpora tankových jednotek generálplukovníka Heinze Guderiana.

V červenci 1943 se jako součást XLVII. tankového sboru 9. armády generála Waltera Modela zúčastnila operace Citadela. Po boku dalších tří tankových a jedné pěší divize se pokusila prolomit sovětské obranné linie na severním úseku kurského výběžku. Útok skončil neúspěchem a divize utrpěla těžké ztráty, zejména v důsledku útoků bitevních letounů Il-2 Šturmovik, které během dvaceti minut vyřadily téměř 70 tanků. Celkový postup divize během celé operace činil jen 15 kilometrů.

Oslabený útvar pokračoval v ústupových bojích až do jara 1944, kdy byl stažen k doplnění a přezbrojení. Ve Francii obdržel 74 tanků Panzer IV Ausf. H a 20 útočných děl StuG III. Po zahájení spojenecké invaze v Normandii byla divize vyslána na pomoc zoufale tísněným jednotkám. V té době měla téměř plné stavy – přibližně 150 tanků a samohybných děl a více než 12 000 mužů.

Psali jsme:Bojujte dál! Zraněný australský námořník pálil proti nalétávajícím bombardérům, dokud nezmizel v hlubinách

Po příjezdu do Normandie se však ukázalo, že bitva je prakticky ztracena. Divize byla téměř zničena v obklíčení u Falaise. Na konci srpna 1944 zůstalo z její původní síly jen asi 1 500 mužů a pět bojeschopných tanků. Na německých hranicích pak ztratila dalších 1 000 vojáků.

Přesto byla znovu doplněna téměř na plné stavy. V době bitvy o Arnhem v září 1944 měla divize opět přes 11 000 mužů a téměř 180 obrněných vozidel, z toho 50 tanků Panther. V prosinci téhož roku se zúčastnila německé protiofenzivy v Ardenách. Ačkoliv zpočátku rychle postupovala, nakonec i ona utrpěla těžké ztráty.

Na jaře 1945 podnikly její zbytky neúspěšný protiútok na americké předmostí u Remagenu. K Ludendorffovu mostu se však nedostaly. V té době měla divize k dispozici už jen posledních 600 mužů a 15 tanků. Poslední boje svedli její příslušníci v Kolíně nad Rýnem.

Zdroj: warhistoryonline.com