Firma Baťa již v roce 1934 expedovala obuv na Filipíny prostřednictvím společnosti Baťa Shoe Co. Ltd. Baťova prodejní společnost pro Dálný východ měla původně sídlo v Singapuru a postupně zřídila několik desítek prodejen v různých východočínských a dalších asijských velkoměstech, kde zaměstnávala jako obchodní vedoucí nejen domorodce, ale také několik Čechoslováků. Dosud není zcela jasné, v jakém rozsahu firma Baťa na Filipínách přesně působila, nejčastěji se však zmiňují dva obchody a jedna výrobna. Do filipínské Manily bylo zpočátku vysláno nejméně 7 baťovských zaměstnanců, kteří zde pravděpodobně pobývali těsně před vypuknutím a někteří i v průběhu 2. světové války.

Foto: Čechoslováci a Baťovci bránili Filipíny před Japonci | Wikimedia Commons / Public domain

Pracovníci firmy byly za války velmi aktivní v protijaponském odboji, ve kterém spatřovali možnost, jak oplatit okupaci své země nacistickým Německem. Už když nacisté okleštili v září 1938 Československo obsazením Sudet, Čechoslováci nabídli služby americké armádě na Filipínách. Téměř všichni pracovníci firmy Baťa se spolu s Čechoslováky z okruhu českého konzulátu a krajanů. Konkrétně šlo o 14 mužů, jmenovitě se zmiňuje obchodvedoucí Karel Aster, obuvník Karel Dančák, prodavač Bedřich Hermann (zvaný Fred), vedoucí prodejny Jaroslav Hrdina, ředitel pobočky Ludvík Gerbec, strojník Josef Vařák, Arnošt Morávek, ale též diplomat z Velvyslanectví ČSR v Tokiu Antonín Volný atd.

Psali jsme:Křižáci: Jedni je mají za okupanty, jiní za osvoboditele

Odpovědi se Čechoslováci dočkali až o tři roky později, v prosinci 1941, tedy poté, co byl 7. prosince 1941 bombardován Pearl Harbor a o den později i Manila. Americký plukovník Michael Quinn je tehdy povolal do služby. Muži vyfasovali ženijní vozidla, aby udržovali zásobovací cesty v džungli, které Japonci neustále bombardovali. Plukovník Quinn o nich v hlášení napsal: "Oddanost Čechoslováků ve službě pro USA i práce, kterou odvedli v tak nebezpečných podmínkách, je nevídaná." Přitom jako občané okupovaného protektorátu Čechy a Morava, mohli zůstat v pohodlném závětří.

Někteří pak později padli v boji nebo zemřeli v japonském zajetí. Polovina z filipínské čtrnáctky – Pavel Fuchs, Fred Lenk, Jan Bžoch, Jaroslav Hrdina, Josef Vařák, Antonín Volný a Leo Herman – zemřela na útrapy v koncentrácích či zahynula při americkém bombardování japonské lodi Enoura Maru, která převážela zajatce do uhelných dolů. Konce války se dočkali Arnošt Morávek, Karel Aster, Hubert Lenk, Frank Herman, Oto Hirsch, Dančák a Schmelkes. U těchto dvou se Andree Sidenstricker nepodařilo zjistit křestní jména.

Když Američané osvobodili ze zajetí i manželky Čechoslováků, trvalo měsíce, než se partneři setkali. Ženy nacházely své muže v zuboženém stavu a často jim chvíli trvalo, než je poznaly. "Takže když se Emily setkala konečně se svým Arnoštem, byl z někdejšího hromotluka živý kostlivec. Vážil jen padesát kilo." Působení firmy Baťa tak na Filipínách skončilo pravděpodobně kolem konce 2. světové války a obuv značky Baťa byla poté pravděpodobně do země dovážena až do roku 1948 z Kanady. Samotná Manila byla na konci války bombardována Američany a během bojů s Japonci byla jedním z nejzničenějších měst světa, podobně jako například Rotterdam či Drážďany. Město téměř zmizelo z povrchu země.

Baťovec Karel Aster (1920-2017) byl posledním žijícím Čechem ze 14 mužů, kteří se po přepadení Československa přihlásili do americké armády. Karel Aster se zúčastnil bojů na Filipínách, dramatické plavby ostřelovaných Čechoslováků na ostrov Corregidor s cílem pokračovat v podpoře armády USA a po zajetí i nechvalně známého "Vítězného pochodu" Japonců Manilou. Karel Aster byl též autorem loga elitní Baťovy školy Tomášov pro manažery firmy Baťa. V roce 1961 si vzal v USA za ženu Janu Gerbecovou, vdovu po vedoucím pobočky firmy Baťa na Filipínách. Zemřel na Floridě 16. srpna 2017, bylo mu 97 let.

Psali jsme:Krvavá bitva o Monte Cassino - zasloužené vítězství polských vojáků

Zdroj: Manila Bulletin, Kabinet kuriozit