Letadlová loď s drony – trumf Turecka ve Středozemním moři
Turecko si díky reklamě během ozbrojených konfliktů v Sýrii, Libyi a Náhorním Karabachu vydobylo pozici jednoho ze světových lídrů ve vývoji a výrobě úderných UAV. Podle odborníků na ozbrojené síly ve světě má Turecko také všechny předpoklady stát se nesporným lídrem v oblasti použití bezpilotních letadel na námořních nosičích.
Turecko se nijak netají se svými velkými ambicemi a bez velkých rozpaků dává najevo, že zvažuje i možnost přímého vojenského střetu s dalším členem Severoatlantické aliance Řeckem. Je možné, že v brzké době se Turci a Řekové budou opět dělit o sporné ostrovy ve Středozemním moři, kolem kterých se nacházejí celkem bohatá ložiska uhlovodíků, a po kterých Turecko touží.
Foto: TCG Anadolu v závěrečné fázi stavby | 2020Istambul / CC BY-SA
Podle tureckého prezidenta Erdogana bude turecké vojenské námořnictvo v budoucnu potřebovat tři letadlové lodě. Tyto letadlové lodě Turecko údajně potřebuje pro protiletecké krytí námořnictva a především na podporu obojživelných útočných operací. Záměry Ankary státy ve středomoří poněkud děsí, s velkou nelibostí je sledují i za „velkou louží“ ve Washingtonu a snaží se tomu všemu hodit do cesty sem tam nějaký ten „klacík“.
Je třeba zmínit, že Turecko již jednu lehkou letadlovou loď postavilo. Lehká letadlová - výsadková útočná loď TCG Anadolu (čeká na zařazení do služby) byla postavena podle modernizovaného návrhu španělského vrtulníkového nosiče Juan Carlos I a patří mezi moderní výtvory. Celkový výtlak plavidla lehce přesahuje 27 tisíc tun a jeho paluba je na přídi vybavena vzletovou rampou. Loď lze použít k přepravě námořní pěchoty a obrněných vozidel, k podpoře útočných operací pomocí letadel i jako protiponorkový vrtulníkový nosič.
Turci se však u tohoto plavidla nehodlají zastavit. Prezident Erdogan oznámil plány na stavbu první plnohodnotné letadlové lodi. Zatím nejsou známy podrobnosti, ale existují náznaky, že by Turecku mohla s projektem pomoci Velká Británie. Neví se zda Ankara bude stavět rovnou dvě taková plavidla najednou, nebo se omezí na stavbu jedné "letadlovky" v kombinaci se stavbou víceúčelového plavidla podobného Anodolu.
Spojené státy vyloučily Turecko z projektu letounu páté generace F-35 (Joint Strike Fighter). Má jít o trest za nákup ruských systémů protivzdušné obrany S-400 Triumf, ale je dosti pravděpodobné, že problém má poněkud větší hloubku. Turecké námořnictvo počítalo s použitím letadel F-35B kategorie STOVL na nosiči TCG Anadolu. Plavidlo je postaveno tak, že může nést až dvanáct strojů F-35B nebo až čtrnáct víceúčelových vrtulníků. Pokud budeme předpokládat, že nová turecká letadlová loď by měla být postavena podle britských plánů odvozených od projektu Queen Elizabeth, tak jediným v úvahu přicházejícím typem letounu k provozování může být opět jen „zakázaný“ F-35B.
Nemožnost se dostat ke strojům F-35B představuje pro Turky velký problém, ale dělají jako že nic, a rozhodně nehodili „flintu do žita“. Vsadili ve velkém na bezpilotní stroje. Turecko plánuje, že přemění TCG Anadolu na takzvaný „dronový nosič“. Začali proto vyvíjet palubní verzi úderného UAV Bayraktar TB3, která má být větší a výkonnější než ta pozemní. Předpokládá se, že loď ponese až padesát strojů a minimálně deset z nich bude moci být v jeden okamžik ve vzduchu. Úderné drony se nepochybně stanou velkou pomocí při provádění obojživelných operací tureckého vojenského námořnictva.
Foto: Pravděpodobná podoba palubního stroje Bayraktar TB3 | CC0
Turecké bezpilotní úderné letouny však dnes mají stále daleko k výkonnostním charakteristikám proudových stíhaček. Spojené státy i země Západní Evropy navíc z řady různých důvodů silně omezily dodávky špičkových technologií do Turecka, aby se od svého „zlobivého“ spojence nedočkaly nějakého nechtěného překvapení. I zde si však Turci dokázali pomoci. Ankara se zájmem a velmi pozorně sleduje vývoj na Ukrajině, a v jejím hledáčku uvízly podniky Motor Sič a Progress. Tyto firmy, které představují špičku ukrajinského totálně zdevastovaného průmyslu dostaly z Turecka mnohamilionové zakázky na vývoj a dodávky proudových motorů. Výrobci tureckých dronů vkládají do spolupráce s Ukrajinci velké naděje a tvrdí, že jejím výsledkem bude špičkový produkt. Tento produkt se má jmenovat MIUS (Muharip Insansiz Ucak Sistemi), má mít svoji palubní verzi a Turci ho bez nadsázky označují za bezpilotní stíhačku.
MIUS má být schopen s ukrajinským proudovým motorem AI-322F létat ve výškách nad 12 km, dosahovat rychlost blížící se rychlosti zvuku (později i nad rychlost zvuku) a vydržet ve vzduchu až pět hodin. Možné maximální bojové zatížení stroje se má pohybovat kolem tuny a má obsahovat i protiletadlové řízené střely. Stroj bude vybaven radiolokátorem typu AESA od turecké společnosti Aselsan podobných parametrů jako má radar na stroji F-16V Viper (AN/APG-83).
Turci plánují poslat svůj proudový super dron do vzduchu v roce 2023. O rok později by již mohl stát na palubě TCG Anadolu. Dá se tomu věřit, má to jen jeden háček, nebo spíše „hák" zaseklý v Kyjevě. Tam není nic jisté.
Zdroj: defenseworld.net, defensenews.com, naval-technology.com