EXCALIBUR
CZUB - 4M
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Lockheed chtěl vyzbrojit výzvědný U-2 střelami Condor. Měl ničit nepřátelské lodě

 22. 04. 2022      kategorie: Vojenská historie      3 komentáře
Přidat na Seznam.cz

Lockheed U-2 slouží USA v tichosti ve velkých výškách již od 50. let 20. století. Za tu dobu jej používalo americké letectvo, CIA a dokonce i NASA, přičemž plnil úkoly ve výškách přes 21 000 metrů. Pro USA byl během studené války tento letoun kriticky důležitým nástrojem, který byl využíván ke shromažďování zpravodajských informací po celém světě. V 70. letech 20. století se však společnost Lockheed dostala do finančních potíží a potřebovala přijít s produktem, který by jí pomohl situaci řešit. Navrhla vyzbrojit U-2 vysoce moderními protilodními střelami. Tento nápad však nedopadl dobře.

U-2 byl navržen v 50. letech minulého století ve Skunk Works společnosti Lockheed pod vedením uznávaného leteckého konstruktéra Kellyho Johnsona, který také vyvinul letoun SR-71 Blackbird. Přestože létání ve velkých výškách bylo ještě relativně nové, U-2 byl navržen a postaven za méně než rok a poprvé vzlétl v roce 1955. Díky svým schopnostem ve velkých výškách byl nezranitelný i pro nejlepší stíhačky své doby.

1280px-USS_America_(CV-66)_with_a_U-2Foto: U-2 na palubě letadlové lodi USS America (CV 66) | US Navy / Wikimedia Commons / Public domain

Dalším benefitem U-2 byl jeho dolet. Dokázal překonat tisíce kilometrů bez nutnosti doplnit palivo, což z něj činilo ideální letoun pro létání nad zajímavými místy a nerušené pořizování snímků. První letouny U-2 dokázaly fotografovat zem z výšky 18 000 m s rozlišením pouhých 75 cm. Od té doby prošel letoun řadou modernizací avioniky a systémů a nyní využívá jedny z nejvýkonnějších optických senzorů.

Letoun je známý tím, že je obtížné ho řídit, a k jeho obsluze jsou zapotřebí mimořádně zkušení piloti. Nejslavnější okamžik U-2 nastal v roce 1960, kdy byl ve svém U-2 při letu nad Sovětským svazem sestřelen Gary Powers. Jde o specializovaný letoun, který byl od základu navržen pro provoz ve velmi náročných podmínkách. Koncem 70. let 20. století to však společnost Lockheed málem změnila.

Koncem 70. let pověst společnosti Lockheed upadala. Špatné řízení, skandály a nevalné výsledky srazily hodnotu společnosti až na šesté místo mezi ostatními významnými americkými dodavateli obranného průmyslu. Situace byla tak špatná, že Lockheed, aby zabránil krachu společnosti, požádal americkou vládu o půjčku ve výši 250 milionů dolarů.

Aby rychle získal hotovost, sáhl Lockheed po spolehlivém letounu U-2. Letoun se vyráběl od roku 1955, i když v nízkém počtu (vyrobeno bylo jen 104 kusů), měl dobře zavedenou výrobní linku a osvědčené výsledky. Ačkoli jeho úloha byla úzce specializovaná, U-2 díky své extrémní výšce a doletu představoval platformu pro další možný rozvoj. Lockheed jen musel přijít na to, jak.

Firma navrhla novou variantu U-2, přezdívanou 315B. Ta by nesla AGM-53 Condor, vysoce pokročilou a schopnou střelu vzduch-země. Čtyři metry dlouhý Condor o hmotnosti 950 kg měl dolet 100 km a mohl být zaměřen na cíl nebo naváděn ručně. Tento systém ručního navádění byl hlavním prodejním argumentem střely. Kamera v přídi střely Condor přenášela živý obraz zpět do letadla a umožňovala obsluze zbraně přesně navádět střelu na cíl. Standardní 290kg hlavice Condoru mohla být nahrazena jadernou zbraní.

Pro obsluhu zbraně byla na letoun 315B U-2 přidána další stanice pro posádku, která by fungovala podobně jako u jiných dvoumístných letounů, jako je třeba F-14 Tomcat. Z této zadní pozice mohl člen posádky odpalovat a navádět střelu pomocí živého vysílání Condoru. Díky velké výšce a dlouhému doletu by letoun představoval vynikající platformu pro odpalování a navádění střel na nepřátelské lodě. U-2 vyzbrojený Condorem se zůstal jen na papíře.

Ukázalo se, že AGM-53 Condor je pokročilou, ale nevyzrálou zbraní. Jeho vývoj byl zahájen v roce 1962, ale neúspěchy a zpoždění znamenaly, že nebude létat až do roku 1970. Hlavním zdrojem problémů Condoru byl systém navádění, který byl poměrně nespolehlivý a zároveň nesmírně drahý na konstrukci a výrobu. Malá velikost hlavice také způsobila, že zbraň byla finančně neefektivní. Condor nakonec fungoval výborně a byl díky svému dlouhému doletu a vysoké přesnosti smrtící, ale náklady spojené s jeho vývojem byly nenávratné. V roce 1976 byl vývoj AGM-53 Condor zrušen.

Vyzbrojená verze U-2 se nikdy nedostala do služby, ale konec tohoto projektu rozhodně neznamenal konec pro Lockheed či U-2 jako takový. Společnost Lockheed se po svém úpadku v 70. letech odrazila od dna díky stroji F-117 Nighthawk, prvním speciálním letounem stealth na světě. Letoun U-2 létá dodnes a patří do užšího výběru amerických letadel, která jsou ve službě již více než půl století.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Jiří Hlavatý

22. 04. 2022, 20:49

Ahoj Veritas, myslím, jako laik, že máš úplně pravdu. Je to zcela jasné i na pozadí tradičního blufování rusáků, kteří nic rozumného nemají. Rádi by měli.

nobody

22. 04. 2022, 14:44

bolo by zaujimave vediet, co by s tym lietadlom urobila vyzbroj spolu s pridanim dalsieho clena osadky.
Ale dostup, vytrvalost, k tomu strela s koncovym navedenim, ktoru je mozne len zostrelit, alebo jej zarusit komunikaciu, pretoze je priamo riadena s dosahom cez 100km a skoro 300kg hlavicou - to by pre namornictvo mohol byt vcelku zaujimavy stroj. Minimalne na oceane, kde by to mohla byt ucinna prekazka pre priblizenie sa nepriatelskych plavidiel.

Veritas vincit

22. 04. 2022, 11:51

Pěkný článek. :thumbsup:
Nápad, vybavit U-2 střelami AGM-53 Condor byl trochu úlet.
I když v době "studené války"...
(Velice přesná, ale drahá střela AGM-53 Condor (Rockwell) dosahovala rychlosti 2,9 M v roce 1970.)
Na druho stranu, která jiná země, nebo firma na světě dokázala tehdy a dokáže i dnes vyprojektovat, zvládnout technologie a vyrábět taková letadla jako U-2, SR-71, F-117, nebo F-22, F-35 ?