Je nedělní odpoledne, 26. listopad 1939. Na hraničním stanovišti Mainila, v prostoru jäppilského mostu přes řeku Rajajoki, koná hlídkovou službu příslušník finské finanční stráže Matti Jokela. Netrpělivě vyhlíží svého kamaráda, který ho má vystřídat. Už se nemůže dočkat, až si ve vytopené strážnici odloží svou pušku, rukavice, beranici a plášť a přisedne si ke stolu, kde si bude moct vychutnat šálek kafe a poslechne si s ostatními kolegy rádio. Popovídají si, co je nového, možná si zahrají karty. Všichni žijí ve velkém napětí, co bude v příštích dnech, ba hodinách. Zaútočí Sověti, nebo ne? Dobře vědí, že pohraničníci to schytají z první ruky.

Foto: Skupina finských vojáků s kulometem Maxim | Wikimedia Commons / Public domain

Náhle zaduní rána z děla. Jokela ustrne, hledí upřeně přes most na sovětskou stranu. Rána se ozvala z tohoto směru. Vtom protrhla ticho další rána. A ještě jedna, druhá, třetí. Jokela uvažuje, co to má znamenat? Cvičení? Nebo snad jdou Sověti opravdu na to?

Psali jsme:Ruští zajatci v čečenské válce: Nevýslovné krutosti i novodobé otroctví

Náhle nastává klid. Jokela si spěšně zaznamenává do Knihy hlášení, co se během služby přihodilo. Svůj zápis doplní náčrtkem se zakreslením směru zpozorovaných výbuchů ze tří stanovišť. Průsečík přímek udává místo dopadu střel a umožňuje odhadnout asi 2,5 kilometru vzdálený prostor odkud se střílelo.

Stalo se přesně to, čeho se vrchní velitel finské armády maršál Mannerheim obával, Sověti si jednoduše vymyslili pohraniční incident, aby měli záminku k útoku. Večer toho dne si sovětský ministr zahraničí Molotov pozval finského velvyslance v Moskvě a nepřívětivým tónem mu oznámil:

"Dnes v 15 hodin 45 minut byla na Karelské šíji z finské strany zahájena dělostřelecká palba na jednotky rozmístěné ve vesnici Mainila, při níž tři vojáci a jeden poddůstojník byli zabiti a devět osob zraněno. Sovětská vláda nechce význam tohoto útoku přeceňovat, je však nucena vznést ostrý protest."

Molotov navrhl, aby finské jednotky v zájmu vyloučení dalších podobných provokací byly staženy 20 - 25 kilometrů od hranic. Finský vyslanec nemohl v dané chvíli učinit nic než příslib, že protest včetně návrhu na stažení vojsk odevzdá co nejrychleji své vládě. Její odpověď byla Molotovovi doručena hned následující den, 27. listopadu 1939:

Psali jsme:Varšavské povstání - odhodlání obyčejných lidí proti nacistickému teroru

"Palba nevycházela z finské strany. Finská pohraniční stráž zjistila místo výbuchů, které se nalézá přibližně 800 metrů od hraniční čáry na otevřeném poli u vesnice Mainila. Právě tak bylo zaměřením ze tří pozorovacích stanovišť zjištěno, že střely byly vypáleny z jihovýchodu na vzdálenost 1,5 až 2 kilometry od místa výbuchů, tedy z ruské strany. Toto pozorování pohraniční stráže služebně zaznamenaly. S odvoláním na to vláda odmítá protest jako bezpředmětný, je však ochotna jednat o oboustranném stažení jednotek od hranic na dohodnutou vzdálenost. Zároveň se navrhuje, aby zplnomocněné orgány byly pověřeny danou událost podle ustanovení platné smlouvy o urovnání pohraničních incidentů prošetřit."

Maršál Mannerheim, když se dozvěděl o údajné střelbě na Mainilu, si byl jistý, že jde o sovětskou provokaci, jaké se obával. Věděl najisto, že veškeré finské dělostřelectvo bylo soustředěno za obrannou linií, odkud žádná baterie nemohla střílet přes hranice. Až o řadu let později potvrdila výpověď zajatého sovětského vojáka, že na Mainilu střílelo nikoli finské, ale sovětské dělostřelectvo. Dlouho po válce, po zpřístupnění stalinských archivů, vyšlo najevo, že střelbu, která měla být označena za finskou provokaci a využita jako záminka k zahájení sovětské - finské války, nařídil sovětským dělostřelcům tajemník Všesvazové komunistické strany bolševiků leningradské oblasti Ždanov.

Události ale mezitím dostaly dramatický spád. 27. listopadu 1939 oznámil Vjačeslav Molotov finskému vyslanci, že Sovětský svaz se nadále již necítí být zavázán aktem o neútočení. O finském návrhu na prošetření mainilského incidentu pomlčel, ale návrh na oboustranné stažení vojsk odmítl s odůvodněním, že by Leningrad zůstal zcela bez ochrany. Sovětská propaganda následně chrlila nesčetné urážky a obvinění na finskou vládu a celé Finsko.

Mainilský incident nestačil. 29. listopadu zaslal Molotov finské vládě nótu s dalším lživým obviněním:

"Finské jednotky, jak známo, pokračují v útocích nejenom na Karelské šíji, ale i na jiných úsecích. Vzhledem k tomu, je Sovětský svaz nucen přerušit s Finskem diplomatické styky."

Navzdory tomuto sdělení se finská vláda pokusila řešit rozepři ve smyslu paktu o neútočení spolu s vyjádřením ochoty stáhnout finská vojska na Karelské šíji na takovou vzdálenost od Leningradu, že by jakékoli ohrožení města bylo zcela vyloučeno. Sovětskou odpovědí na tuto nótu bylo již dávno naplánované zahájení útoku. 29. listopadu 1939 odráží jednotky finské pohraniční stráže útoky sovětských průzkumných jednotek po celé délce hranic. Začíná Zimní válka.

Zdroj:  Druhá světová válka