Merriell Allesandro Shelton, známý spíše pod přezdívkou Snafu, se narodil Josephu a Anně Sheltonovým 21. ledna 1922 ve státě Louisiana. Měl dvě sestry. Shelton patřil do etnické skupiny tzv. Cajunsů, což jsou potomci původních francouzských kolonistů, jež se do oblasti Louisiany dostali těsně před obdobím Sedmileté války v polovině 18. století. Merriell Shelton proto mluví s poměrně silným přízvukem a mnozí veteráni vzpomínali, že mu mnohdy nebylo vůbec rozumět. Když bylo Merriellovi 7 let, zemřela mu maminka, otec se pak v roce 1941 stal obětí automobilové nehody. Po dosažení základního školního vzdělání se Shelton živil instalací a opravou klimatizací. Byl vášnivým hráčem pokeru a silným kuřákem. Před válkou sloužil rovněž jako dobrovolný záchranář.

V roce 1942 se Shelton dobrovolně hlásí do řad americké námořní pěchoty. Je přijat a odvelen do Californie, kde ve výcvikovém táboře v San Diegu podstoupí těžký mariňácký výcvik. Po jeho absolvování se stává jedním z mužů obsluhujících minomety ráže 60 mm u roty K 3. praporu 5. pluku 1. divize sboru námořní pěchoty Spojených států. Těsně před odjezdem z Austrálie ho jeho spolubojovníci překřtí na Snafua, což se dá přeložit např. jako „Situace je normální, všechno je v hajzlu“, i to naznačuje jeho někdy podivnou povahu a činy. Od té doby ho již nikdy neoslovili křestním jménem. S divizí se na přelomu let 1943/1944 zúčastní dobytí mysu Gloucester. Toto vítězství však bude Američany stát téměř 1 400 námořních pěšáků.

Unavení a deštěm promočení příslušníci 1. divize USMC jsou následně odveleni k odpočinku a doplnění na krysami a kraby zamořené Pavuvu. Zde se Merriell Shelton seznamuje s nováčkem u roty K a rovněž obsluhou minometů Eugenem Sledgem. Brzy se spřátelí a spolu prožijí nejtěžší a nejkrvavější boje 1. divize námořní pěchoty na ostrově Peleliu v souostroví Palau a později na Okinawě. Je to právě Snafu kdo Sledge překřtí na Sledgehammera (Perlík).

Psali jsme:Okno do historie - Asyrská armáda a její umění teroru

Jako veterán z Gloucesteru se Merriell stává velitelem minometného družstva. I ve svých dalších dvou taženích se „proslaví“ někdy až apatickým chováním během nepředstavitelných krvavých scén, kterým jsou mladí mariňáci vystaveni, jakož i brutalitou, kdy trhá mrtvým Japoncům zlaté zuby. Po stažení z Peleliu kde 1. divize námořní pěchoty prakticky vykrvácí, je Snafu povýšen na desátníka. V dubnu 1945 se s 5. plukem vyloďuje v severozápadní části Okinawy.

Foto: V dubnu 1945 se Shelton s 5. plukem vyloďuje v severozápadní části Okinawy (ilustrační foto) | U.S. Army / Public domain

Po několika dnech nikým nerušeného postupu narazí americké armádní jednotky v jižní části ostrova na japonské obranné linie a strhne se nejkrvavější bitva války v Tichomoří. Mariňáci jsou následně přesunuti na jih k podpoře a částečnému nahrazení těžkými ztrátami zdecimovaných divizí americké armády a rovněž utrpí značné ztráty. Než je Okinawa 21. června 1945 prohlášena za dobytou, ztratí Američané téměř 85 000 mužů, z toho 12 500 padlých. Japonské ztráty se vyšplhají na 110 000 mužů. Nicméně Merriel je přežije bez zranění.

Po japonské kapitulaci je Merriell Shelton se svými spolubojovníky poslán do Číny. Z řad námořní pěchoty odchází v roce 1946. Po válce se opět živí opravou a instalací klimatizací a pracuje také v dřevařském průmyslu. Žení se a s Gladys Bowmanovou zplodí dva syny. Se svým spolubojovníkem a přítelem Eugenem Sledgem se Snafu neviděl dlouhých 35 let. Stane se tak až poté, co si přečte Sledgehammerovu knihu Se starou gardou na Peleliu a Okinawě (mimochodem vřele doporučuji, podle mě jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četl).

Psali jsme:Posádka ponorky USS Nautilus zachránila před japonským zajetím čtyři řádové sestry

Držitel pěti amerických vyznamenání a ocenění Merriell „Snafu“ Shelton umírá ve věku 71 let dne 3. května 1993 v Jacksonu ve státě Louisiana. Jedním z těch, kdo na hřbitov Bowman-Dedon ve West Felicianě nese jeho rakev, je i Eugene Sledge.

Zdroj: druhasvetova.com