22. duben 1943 vešel mezi jednotkami Luftwaffe ve známost jako „den umírání Gigantů“. Tento den začal docela obyčejně, jako mnoho dnů předtím. Těžké transportní letouny Messerschmitt Me 323 Gigant a Junkersy Ju 52 se pokoušely dopravit tolik potřebné palivo a další zásoby zle tísněným pozemním jednotkám německé tankové armády Afrika v Tunisku.

Foto: Těžký transportní letoun Messerschmitt Me 323 Gigant / CC BY-SA 3.0

Pozemní personál na letišti v italské Neapoli pracoval usilovně celou noc, a tak se podařilo připravit ke vzletu celkem 16 šestimotorových obrů Messerschmitt Me 323 Gigant. V nákladním prostoru každého z nich bylo v sudech uskladněno 12 tun benzínu. Právě palivo se stalo v posledních dnech nejvíce dopravovaným nákladem do severní Afriky. Letová trasa byla standardní, tedy taková, jakou osádky dobře znaly, z Neapole přes Sicílii do severního Tuniska, kde Ose zbývalo poslední provozuschopné letiště. Z 16 Gigantů se 2 musely předčasně vrátit zpět do Itálie, zbylých 14 pokračovalo v těsné formaci těsně nad hladinou moře k „černému“ kontinentu.

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Smutný osud Williama Stantona Evanse

Foto: Gigant mohl přepravovat dva takového nákladní automobily, nebo jeden střední tan, či samohybné dělo. Kanon nebo houfnici s tahačem, či 160 plně vyzbrojených vojáků a nebo 60 raněných na nosítkách | Bundesarchiv, Bild 101I-561-1142-21 / Seeger, Erwin / CC-BY-SA 3.0

Let probíhal klidně, ale když se před německými letouny objevilo tuniské pobřeží, vrhly se na ně jihoafrické Spitfiry a Curtissy P-40. Část z nich odlákala německý stíhací doprovod v podobě Messerschmittů Bf 109 od stíhací eskadry JG 27, zbylé stroje pak zaútočily na zatížené Giganty. Na úhybné manévry nemohli němečtí piloti s plně naloženými stroji ani pomyslet. Nezbývalo jim tak nic jiného než letět dál, spoléhat na své palubní střelce a doufat, že se dostanou nad pevninu dříve, než je spojenečtí stíhači rozstřílí na kusy. Naděje většiny německých letců zůstaly ale nenaplněny.

Foto: Američané si prohlíží trosky jednoho z Gigantů zničených v Tunisku | U.S. Army / Public domain

Jihoafričané svou kořist nepustili a všechny Messerschmitty Me 323 postupně srazili z oblohy. Obrovské dopravní stroje buď explodovaly ve vzduchu, nebo se zřítily do moře, kde se rychle potopily. Drtivá většina letců, pokud přežila krupobití střel, neměla následně šanci se z vraků dostat a utonula. Ze 138 příslušníků osádek Gigantů bylo nakonec zachráněno jen 19 mužů. Němci kromě nich a strojů přišli i o cca 150 tun tolik potřebného benzínu. O několik dní později zmasakrovali spojenečtí stíhači rovněž formaci třímotorových Junkersů Ju 52 dislokovaných v této oblasti a letecké zásobování jednotek Tankové armády Afrika tak prakticky ustalo. Jednotky Osy pak v severní Africe kapitulovaly 13. května 1943, přičemž do zajetí putovalo téměř čtvrt milonu mužů.

Psali jsme:„Jen si vezmu kabát,“ pravil Oldřich Frolík příslušníkům gestapa a pak se prostřílel na svobodu

Zdroj: Druhá světová válka, History.com