Matej Kocák se narodil 30. prosince 1882 v obci Gbely v rodině sedláka Mateja Kocáka a Rozálie rozené Vlkove. Ve 24 letech odchází do Binghamptonu v USA. Zde se stává členem místního Sokola a roku 1908 se rozhoduje vstoupit do námořního sboru USA v Pittsburgu v Pensylvánii.

Foto: Matej Kocák (1882-1918)

Pestrá služba a nasazení v Evropě

V roce 1914 se se svou jednotkou nachází ve městě Vera Cruz v Mexiku a od roku 1915 do roku 1917 se nachází v Santo Domingu v Dominikánské republice, kde bojuje proti domorodým banditům a je povýšen na desátníka. V roce 1917 se vrací zpět do USA a vstupuje do 12. pluku v Quantiku, ve státě Virginia. Druhého dubna vystupuje USA do války proti Německu a na samém konci roku odplouvá do Evropy. Dne 23. ledna 1918 je zařazen k 66. praporu 5. námořního pluku a je poslán na frontu. Díky skvělé fyzické kondici je brzy povýšen na seržanta.

Psali jsme:České obranné systémy i vozidla patří ke světové technologické špičce

Foto: Tělo Mateje Kocáka je pohřbeno na vojenském hřbitově Meuse-Argonne v Romagne-sous-Montfaucon ve Francii

Osmnáctého června postupuje se svou jednotkou u Villers Cotteret Wood jižně od Soissons, spousty vojáků ale padnou za oběť dobře maskovaným kulometným hnízdům nepřítele. Po té, co vystřílí veškerou munici, vytáhne nůž a běží sám proti nepřátelským pozicím. Spolubojovníci jej kryjí palbou a Matej Kocák zdárně likviduje osádku kulometu. Následně spatří skupinu pětadvaceti francouzských koloniálních vojáků, kteří jsou odloučení od své jednotky a bez velitele. Chápe se tedy velení a opět vyráží proti dalším kulometným hnízdům. Spolubojovníci na sebe váží palbu nepřítele, Matej opět vyráží sám jen s nožem a osádku pobíjí.

Američtí vojáci toho dne zvítězili i díky odvaze a chladnokrevnosti Mateje Kocáka. Je tedy pro neuvěřitelnou odvahu navrhnut na dvě medaile cti za hrdinství, variantu pro námořníky i pozemní vojska. Je tak jedním z pouze 19 vojáků, kteří tuto medaili obdrželi dvakrát.

Foto: Zmíněný nůž mohl být nejspíš armádní bolo Model 1917 (viz obrázek), patrně se s ním naučil zacházet během nasazení v Dominikánské republice, kde Američané používali starší modely těchto velkých pádných nožů / krátkých mačet, které odkoukali od domorodců na Filipínách.

Psali jsme:Nacistický hon na homosexuály

Začátkem srpna americké jednotky prolomí Německou obranu v úseku Alberto-Motdidier a postupují na Sedan. Matej Kocák umírá 4. října 1918, během bitvy u Blanc Mont Ridge, v Argonském lese. Jeho tělo je pohřbeno na vojenském hřbitově Meuse-Argonne v Romagne-sous-Montfaucon ve Francii. V roce 1984 byla na jeho počest pojmenována přepravní loď SS Sgt. Matej Kocak (T-AK 3005).

Foto: SS Sgt. Matej Kocak  (T-AK 3005)

Armádní citace při udělení Medaile cti:

,,Když byla záložní jednotka praporu Mateje Kocáka napadena dobře skrytým, kulometným hnízdem nepřítele, vyrazil sám, bez krycí palby své jednotky přímo proti Německým pozicím a smrtící kulometné palbě. Poté co spatřil místo, odkud kulomet na jeho muže pálí, rozeběhl se jen se svým nožem a celou posádku sám zlikvidoval. Krátce poté spatřil 25 francouzských vojáků, kteří se oddělili od svého velitele a zůstali bez rozkazů. Rychle zorganizoval jejich postup a společně zaútočili na další kulometné hnízdo, v kterém jeho posádka padla opět nožem Mateje Kocáka."

Námořní citace při udělení Medaile cti:

,,Za mimořádné hrdinství během služby u 5. pluku 2.divize v boji u Viller-Sottertes jižně od Soissons ve Francii 18. července roku 1918 se vyznamenává Matej Kocák. Když dobře skryté, kulometné hnízdo nepřítele přesnou palbou zastavilo postup  jeho praporu, seržant Kocák vyrazil proti nepříteli sám, bez podpůrné palby jeho jednotky a sám si dokázal prorazit cestu až k nepřátelské pozici, kterou opět bez podpory a zcela sám vyřadil z boje a její posádku zabil jen pomocí bajonetu. Později, téhož dne organizoval vojáky Francouzské koloniální armády k dalšímu útoku proti dalšímu kulometnému hnízdu nepřítele. I to bylo zničeno a seržant Kocák se tak výrazně podílel na bojovém úspěchu své jednotky."

Video: Slovensko-americký hrdina Matej Kocak / YouTube

Zdroj: Zlatá Domácí Kniha, Wikipedia, YouTube