Po více než osmi dekádách se americkému Ministerstvu obrany podařilo identifikovat ostatky kapitána Willibalda Bianchiho, který během druhé světové války obdržel nejvyšší americké vyznamenání, Medal of Honor.

 Foto: Willibald Bianch | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Polské Thermopyly s dobrým koncem: Bitva u Hodówa, ve které bojovalo 400 Poláků proti 40000 Tatarů

Bianchi se narodil ve městě New Ulm v Minnesotě v roce 1915. Nedokončil školu, protože musel pomáhat na rodinné farmě. Nakonec se však do školy vrátil a dokončil South Dakota State University a nastoupil službu v armádě jako poručík. Jelikož měl dobrodružnou povahu, požádal o přidělení k jednotce v zahraničí, a tak byl nakonec v dubnu 1941 přidělen k 45. pěšímu pluku Filipínských průzkumníků z Filipínské divize.

Když Japonsko vyhlásilo válku Spojeným státům, Filipíny se staly hlavním cílem a Bianchi se se svými muži stal jedním z prvních amerických vojáků, kteří se pustili do boje s invazními japonskými vojáky. Americké jednotky ovšem nebyly na útok zcela dobře připraveny a bitva tak byla předem prohraná, nicméně filipínští vojáci bojovali statečně. O několik měsíců později, v únoru 1942, se Bianchi připojil k útoku při ústí řeky Tuol v provincii Bagac na západním Bataanu. Během útoku se ovšem američtí vojáci dostali pod těžkou palbu japonských kulometů a Bianchi byl dvakrát střelen do levé ruky. Jelikož v ní nemohl držet zbraň, zahodil svou pušku a bojoval svou pistolí. Rozhodl se, že kulometná hnízda musí vyřídit, jinak útok ztroskotá. Připlížil se k němu a obsluhu kulometu zlikvidoval pomocí granátů. V tu dobu si ho ovšem všimli japonští kulometčíci z druhého hnízda a začali po něm pálit. Bianchi věděl, že se k němu již nedokáže přiblížit, tak vylezl na vrak nedalekého amerického tanku a pomocí protiletadlového kulometu na střeše vyřídil druhé kulometné hnízdo, načež byl ovšem třikrát střelen do hrudi a spadl z tanku. Za tyto hrdinské činy mu nakonec byla 27. března 1942 udělena Medaile Cti (Medal of Honor), tedy nejvyšší americké vyznamenání.

Strážní andělé ovšem stáli při něm, spolubojovníci ho odtáhli do bezpečí a zranění ošetřili. Za své hrdinství byl povýšen na kapitána. Za další dva měsíce ovšem padl, stejně jako přes 70 000 amerických vojáků, do japonského zajetí a podstoupil nechvalně proslulý 128 kilometrů dlouhý Bataanský pochod smrti.

Foto: Američtí a filipínští příslušníci Philippine Scouts pózují s kořistním japonským mečem. Bitva o Bataan, 1942 | Wikimedia Commons / Public domain

Během pochodu se snažil všemožně pomoci svým spolubojovníkům, postrkoval je, aby nezůstávali pozadu. Následovaly tři roky vězení v různých japonských zajateckých táborech. Podle přeživšího, brigádního generála Teda Spauldinga, se Bianchi snažil neustále pomáhat svým mužům, dával jim své příděly a dělal vše pro to, aby jim zachránil život.

Psali jsme:TATRA DEFENCE sjednocuje marketingovou komunikaci kopřivnických výrobců vojenské techniky

Psali jsme:Vysoce chráněná kolová obrněná vozidla BOXER 8x8

Psali jsme:Česká republika po Haagu: Z pasivního člena k odpovědnému spojenci?

Nakonec byl naložen spolu s dalšími válečnými zajatci (1 556 Američanů, 50 Britů a Holanďanů a 7 Čechů) na „pekelnou loď“ Ōryoku Maru. Pekelné lodě, v angličtině Hell Ships, byly zajatecké lodě s absolutně nelidskými podmínkami pro zajatce, kteří se na lodi tísnili. 13. prosince 1944 loď vyplula z Manily. 15. prosince byla neoznačená loď zasažena palubním letounem Grumman F6F Hellcat z americké letadlové lodi USS Hornet v domnění, že loď převáží japonské vojáky. Neštěstí nepřežilo zhruba 270 amerických a japonských vojáků, Bianchimu se ovšem podařilo přežít. Přeživší byli drženi několik dní na tenisovém kurtu na námořní základně Olongapo v Luzonu. Nakonec byli naloděni na další „pekelnou loď“ Enoura Maru, která vyrazila na ostrov Formosa (dnešní Tchaj-wan). 9. ledna 1945, když byla loď ukotvena v přístavu Takao (dnešní Kao-siung), byla loď znovu napadena americkými letouny. Pilot, nevědomky, že loď převáží zajatce, na loď shodil 450 kilovou bombu. Útok vyústil ve smrt několika stovek vojáků a zajatců, včetně Bianchiho.

Američtí zajatci byli pochováni v hromadném hrobě. Po válce byly jejich ostatky převezeny na nově otevřený hřbitov National Memorial Cemetery of the Pacific v Honolulu na Havaji, kde byl stejně jako 430 dalších Američanů uložen v hrobě jako „Neznámý“. Pod tímto jménem zůstal pod zemí až do 11. srpna 2025, kdy se Defense POW/MIA Accounting Agency, což je agentura Pentagonu, jejímž úkolem je identifikace mrtvých vojáků, podařilo díky analýze DNA vrátit Bianchimu jméno.

Zdroj: Task and Purpose