EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Nemoci a smrt v Malé pevnosti Terezín

 07. 07. 2019      kategorie: Vojenská historie      4 komentáře

Zdravotní a hygienická péče se v terezínské věznici uplatňovala ve velmi omezené míře. Ani policejní lékař, který navštěvoval Malou pevnost 2 x týdně, nedokázal odporovat jejímu velení. V této funkci působil nejdéle německý lékař Benno Krönert z Litoměřic. Jeho pravomoci však byly velitelem Jöckelem silně omezeny a léčba nemocných probíhala většinou jen ambulantně. Vězeňská ošetřovna se nacházela mezi celami č. 4 a 5 v I. dvoře.

799px-Czech-2013-Terezin-Theresienstadt-Arbeit_macht_frei
Foto: Zdravotní a hygienická péče se v terezínské věznici uplatňovala ve velmi omezené míře | Wikimedia Commons

O to větší význam měla zdravotní péče, kterou zabezpečovali lékaři z řad vězňů. Jejich odvaha a obětavost přispěly již v roce 1940 ke zřízení marodky, i když zpočátku o pouhých 8 lůžkách. Lékaři zde mohli spoluvězňům poskytnout základní ošetření, ovšem s tím omezením, že jim chyběly běžné léky a vybavení. Lékařská péče se zlepšila až v roce 1943, kdy byla ošetřovna vybavena přístroji a nástroji ze zabavené ordinace židovského lékaře. Významnou úlohu sehrálo také působení skupiny vězněných poděbradských lékařů Vojtěcha Sailera, Václava Kryšpína a Ladislava Filipa, kterým se podařilo podstatně rozšířit počet lůžek pro nemocné. V březnu 1944 jich měla marodka již 74.

Psali jsme: Co vše z 2. světové války se dnes ještě dá pod zemí nalézt?

image001
Foto: Na jaře 1945 bylo několik cel IV. dvora přeměněno na hromadné marodky | Wikimedia Commons

Zpočátku se zdravotní péče poskytovala jen v prostorách I. dvora. Od léta 1942 se pomalu zaplňoval také ženský dvůr, kde zpočátku nemocné ženy ošetřoval lékař z mužské marodky. Teprve s příchodem prvních zatčených lékařek byla i v ženském dvoře zřízena ošetřovna s marodkou. Rozšiřování věznice vedlo postupně k vytváření dalších míst pro poskytování zdravotní péče. Časem vznikly další ošetřovny v prostorách dílenského dvora a v bloku samotek IV. dvora, ve kterých působila řada českých lékařů, např. František Nejezchleba, Karel Šrámek, Jaroslav Vápeník, Josef Souhrada, Přemysl Poňka a polský lékař Wlodzimierz Oroński. V roce 1945 byly vzhledem k výskytu infekčních chorob pro nemocné vyčleněny dokonce i některé hromadné cely ( č. 35, 41, 45 ) IV. dvora.

Terezin_CZ_Ater95
Foto:  I přes nedostatek zdravotního vybavení provedli věznění lékaři v primitivních podmínkách řadu náročných zákroků na záchranu spoluvězňů | Wikimedia Commons

Psali jsme: Kragujevacký masakr

I přes nedostatek zdravotního vybavení provedli věznění lékaři v primitivních podmínkách řadu náročných zákroků na záchranu spoluvězňů. K těm nejpozoruhodnějším patřila např. operace slepého střeva, amputace nohy, či transfúze krve. Menší zákroky prováděli lékaři přímo v celách. Je však nutné zdůraznit, že i tuto skromnou zdravotní péči velení věznice odpíralo židovským a sovětským vězňům, kteří tak zůstali odkázáni jen na pomoc českých spoluvězňů. Ubytování ve velkých a přeplněných celách s množstvím parazitů, nedostačující hygiena, špatná strana a mnohdy vysilující práce oslabovaly fyzickou i psychickou kondici vězňů a vedly ke zhoršování jejich zdravotního stavu.

Důsledkem byl stoupající počet onemocnění a úmrtí. Epidemie úplavice přinutila na podzim roku 1944 velení věznice zřídit v objektu za I. dvorem vězeňskou nemocnici. Ale i toto opatření nemohlo nahradit skutečnou lékařskou péči. Zákonitě proto s celkovým zhoršováním vězeňských poměrů stoupaly výrazně rozdíly mezi přirozenou a zaviněnou či násilnou smrtí.

Zdroj: Úvodní foto - Lucie Boháčová

CENOVÉ BOMBY (872)

Komentáře

deckard

15. 07. 2019

...a to při tak mizerném zdravotním stavu a všem peripetiím,které těm nebožákům denně nadělovali
ty "svi..ně" nacistický,ještě od cca poloviny roku 1944 mnoho z nich denně pochodovalo do podzemní
továrny Richard u Litoměřic ,kde pracovali na výrobě součástek do různých válečných strojů Německa
(tanky atd.),umírali buď cestou,nebo přímo v útrobách podzemní továrny,údajně to byli tisíce (co
se dochovali nějaké prameny a důkazy otomto zvěrstvu..prostě strašné!!)....mrtvé spalovali v
místní cihelně ,která se nachází blízko městského hřbitova Litoměřic (dnes je tam památník),..ale
u samotného Richardu,tedy alespoň u posledního existujícího bývalého vchodu od podzemního
komplexu,donedávna nebylo nic,naopak,samotný újezd a vchod byl pomalu zasypáván sutí atd.,..vchod
byl a snad i dnes je neustále poškozován těmi,co lezou dovnitř za vidinou nalezení nějaké
senzace,či tajných zbraní a kdo ví čeho,.teď je tam tedy nějaká deska s fotkami z té doby..ovšem i
ta deska už je poškozena čmáranicemi a nasprejovaným hákovým křížem!!!..:(

Oleg

10. 07. 2019

Pomyslně bych podobným spolkům nakopal do ř.ti s jejich aktiviou i omluvou za zvěrstva proti lidskosti. Česko-německý fond budoucnosti pomáhá stavět mosty mezi Čechy a Němci. Cíleně podporuje projekty, které svádějí dohromady lidi obou zemí, které umožňují a prohlubují pohledy do jejich světů, do společné kultury a dějin. Od roku 1998 poskytl Fond budoucnosti dohromady přibližně 57 milionů eur na více než 10 300 projekt
http://www.fb.cz/

Monarchista

10. 07. 2019

Nejhorší na celé vcěci je to, že to ani nebyl koncentrační tábor. Byla to "jen" věznice. Teprve z Terezína vyjížději vlaky do koncentračních táborů. Lidé tam museli pracovat a to i pod dohledem a řízením českých mistrů, To jméno si již nepamatuji. Ale ta jedna bestie měla echt český původ. To, že to byli jen Židé je stále skvrnou na naší historii.
V Terezinu se lidé plánovitě nelikvidovali, ale to nic nemění na tomm, že to bylo strašné.

Amálie

10. 07. 2019

Terezínské zrůdy se ničeho neštítily: Dva nejhorší »esesáci« z českého koncentračního tábora.Velitelem a faktickým samovládcem terezínské Malé pevnosti byl Heinrich Jöckel (†48), přezdívaný Krvavý Pinďa. Z rodného německého Offenbachu byl převelen jako »skutečný muž SS« do protektorátu. Napřed do Opavy, pak do Terezína.Podle svědectví vězňů, kteří přežili, dělal Jöckel vše pro to, aby mrtvých bylo co možná nejvíc. Hrůzu vzbuzovali dva jeho psi, vlčáci Berndt a Hartl, které štval proti lidem a bavil se tím, jak jim rozzuřená zvířata rvou svalstvo z těl. Jöckel se dokázal nejen těšit dlouhým a mučivým umíráním vězňů, ale v desítkách prokázaných případů zabíjel vlastnoručně. Jeho oblíbenou metodou byl úder do zátylku a poté, co vězeň upadl, mu šlápl na vaz nebo oběma nohama prolomil hrudník.Jöckel zaplatil za své zločiny životem. Rozsudek smrti byl vynesen 25. října 1946 a ještě téhož dne byl v Litoměřicích veřejně vykonán.Anton Malloth (†90) sbíral cizí smrt jako poštovní známky. Když jeho velitel zařval „Dobrovolníci k popravě“, okamžitě předstoupil. Byl proslulý nažehlenou uniformou, dokonale oholenou tváří a zrůdnou krutostí. Malloth dokázal ukopat k smrti vězně jen za to, že se špatně zařadil při nástupu.V roce 1948 byl Malloth v Litoměřicích za zabití 750 osob odsouzen k trestu smrti oběšením.Malloth byl nakonec v roce 2001 odsouzen za ubití vězně. Z vězení ho ale dostala rakovina. Zemřel deset dní po propuštění.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací