V září 1940 se Británie pokusila získat výhodu nad nacistickým Německem obsazením francouzské kolonie Dakar. Přístav Dakar by byl cennou kořistí. Díky své poloze na západním okraji severní Afriky mohl být nepřítelem využit k ohrožení námořních cest, které Británii zajišťovaly životně důležité zásoby. Po pádu Francie Dakar držel vichistický režim, vláda kolaborující s Němci. Britská operace s cílem obsadit Dakar však tehdy skončila porážkou.

Dakar navíc představoval cestu do francouzské západní Afriky. Pokud by Británie převzala kontrolu nad západní Afrikou, získala by tak území na úkor Francouzů. I kdyby pak západní Afrika zůstala francouzská a byla by kontrolovaná Spojenci, jednalo se o mnohem lepší alternativu než kdyby bylo území kontrolováno nacisty.

Foto: Bitevní loď HMS Resolution byla během útoku na Dakar vážně poškozena | Wikipedia Commons / Public domain

Psali jsme:ČS pohraniční opevnění 1935-38 - Důmyslný obranný systém lehkých a těžkých objektů, který měl zastavit Hitlera

Společně s vůdcem Svobodných Francouzů Charlesem de Gaullem Britové vymysleli plán invaze do Dakaru. Plánovalo se po moři přepravit 2 700 Svobodných Francouzů, které by doprovázelo britské královské námořnictvo a které by podpořily další síly britské armády. Francouzi by vstoupili na území jako první, přičemž de Gaulle předpokládal, že odpor bude malý, pokud vůbec nějaký. Pokud by pak bylo zapotřebí více sil, nastoupili by Britové.

Invazi předcházela série námořních manévrů podél afrického pobřeží, kdy se Royal Navy snažilo zabránit skupině vichistických válečných lodí, tzv. svazu Y, v dosažení a setrvání v Dakaru. K žádnému výstřelu nedošlo. Místo toho vedli Britové a Francouzi svéráznou slovní válku a snažili se vyhnout boji. Tento přístup se nakonec ukázal jako kontraproduktivní a vedl k tomu, že většina svazu Y zůstala zablokována v Dakaru, zatímco jinak by jej zřejmě opustila a nepředstavovala by tak žádné riziko.

Za svítání 23. září se britské lodě přiblížily k Dakaru. De Gaulle, který se osobně plavil s flotilou, odvysílal obráncům přístavu sérii zpráv, v nichž je vyzýval, aby opustili vichistický režim a předali mu město. Hustá mlha, kterou by útočník za běžných okolností vítal, měla tehdy opačný efekt. Britové totiž nechtěli primárně bojovat a potřebovali dobrou viditelnost, aby protivník uviděl britskou převahu lodí a kapituloval. Francouzský admirál Landriau, velitel námořní základny, tak místo kapitulace poslal de Gaullovi odpověď v podobě krupobití kulometné palby. Svobodní francouzští letci pak krátce obsadili leteckou základnu, avšak vichistické jednotky se následně základny opět zmocnily. Protože se posádka nevzdala, jak se předpokládalo, Britové přistoupili k plánu B a jejich válečné lodě zahájily palbu.

Ostřelování pokračovalo po zbytek dne, kdy Britové bojovali proti svazu Y a vichistickým pobřežním bateriím. Zpestřením pak byly torpéda z vichistických ponorek. Na obou stranách bylo poškozeno několik lodí, avšak do soumraku zůstali obránci odhodlaní a jejich děla většinou neporušená. Také pokus o vylodění 60 příslušníků Svobodné francouzské námořní pěchoty byl odražen pobřežními bateriemi a senegalskou pěchotou. Dakar se tak ukázal být mnohem tvrdším oříškem, než se původně očekávalo a vyvstala tak otázka, zdali mají Spojenci pokračovat v invazi. Mezi flotilou a Londýnem létaly zprávy sem a tam. V devět hodin večer obdržel admirál Cunningham, britský velitel, zprávu, která debatu rozhodla. Jednalo se o osobní zprávu přímo od Churchilla, která nemohla být jasnější:  „Když jsme začali, musíme pokračovat až do konce. Nezastavujte se před ničím!“ Těsně před půlnocí Spojenci odvysílali požadavek na kapitulaci přímo vichistickému guvernérovi Boissonovi. O čtyři hodiny později byl však tento požadavek odmítnut. Následující den pak pokračovalo další bombardování.

Psali jsme:Operace Rimon 20 aneb izraelská past na rudého medvěda

Britové měli k dispozici větší palebnou sílu, nedokázali ji však efektivně využít., navíc umístění některých vichistických baterií zůstalo nezjištěno. Svaz Y také velmi efektivně využíval k ochraně svých lodí před nepřátelskou palbou kouř. Britská Fleet Air Arm navíc během letů nad oblastí přišla o řadu letounů.

Nyní už i de Gaulle viděl, že situaci podcenil a své krajany neodhadl. Zdaleka nešlo o rychlou změnu stran, ale o tuhý odpor. Vylodění dalších Svobodných Francouzů, již s podporou Britů, se však nezdálo být řešením. Jedinou možností, jak pokračovat, bylo zintenzivnit bombardování a riskovat tak životy civilistů v Dakaru. Takovýto postup by byl ale pro Svobodné Francouze kontraproduktivní.

De Gaulle se nakonec sešel s Cunninghamem a vyzval ho ke změně původních plánů. Navrhl provést výsadek dále po pobřeží a pochodovat na Dakar, zatímco válečné lodě by udržovaly blokádu.  Cunningham měl však své rozkazy. Nesměl se zastavit před ničím. A tak navzdory de Gaullovu návrhu začal třetí den bojů obnoveným bombardováním. Prakticky nulové výsledky nakonec přesvědčily i Brity, že se jedná o ztracenou věc. Jejich lodě trpěly pod palbou pobřežních děl, přičemž bitevní loď Resolution byla zasažena francouzskými torpédy a částečně zaplavena. Svaz Y a pobřežní baterie bojovaly urputně dál. Útok byl tak nakonec odvolán, Spojenci se stáhli na moře a odpluli do domovských přístavů. Netušili přitom, že guvernér Boisson, byl tehdy na pokraji kapitulace.

Operace Menace byla pro Brity trapným neúspěchem. Zdaleka nedosáhli tolik potřebného vítězství, které by vyvážilo jejich předchozí porážku ve Francii. Navíc byli zahnáni izolovanou koloniální silou. Neúspěch operace Menace nesl těžce i samotný de Gaulle, jeho prestiž vůdce Svobodných Francouzů byla podlomena, poté co se ukázalo, jak milně odhadl loajalitu a nezlomnost svých krajanů.

Naštěstí pro Brity Hitler nedokázal tohoto okamžiku využít a jeho oči se již tehdy obracely na východ. O dva roky později pak francouzská západní Afrika během operace Torch konečně padla do rukou Spojenců. Do té doby však Dakar zůstal i nadále vichistickým územím.

Zdroj: warhistoryonline